NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8468 —
Č. 8468.

Církevní věci. — Řízení před nss-em (Slovensko): Rozhodnutím podle § 2 zák. o ss není výrok min. škol., kterým min. sice podle zák. čl. XIV:1898 a XIII:1909 nebéře na vědomí osvobozující rozsudek vydaný proti duchovnímu v disc. řízení církevní vrchnosti, kterým se však duchovnímu státní požitky nezastavují, poněvadž mu byly odňaty již dříve pro nedostatek tuzemského státního občanství.
(Nález dne 1. března 1930 č. 3064.)
Věc: Petr C. v K. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o disciplinární řízení.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Přípisem z 22. října 1925 sdělil referát min. škol. v Bratislavě biskupskému ordinariátu v Trnavě, že dle úředního hlášení župního úřadu v Bratislavě st-1, řím.-kat. farář v K., oslavoval v kostele v T. svátek sv. Štěpána. Min. pro Slov. zakázalo výnosem čís. 1415/19 oslavu svátku sv. Štěpána. Týž zákaz vydal i bisk. ordinariát v Trnavě dne 29. července 1919. Postup st-ův vyčerpává podstatu protistátního jednání, a proto žádal referát, aby ordinariát proti st-li zavedl ve smyslu § 9 zák. čl. XIV:1898 disc. vyšetřování a aby výsledek jeho oznámil v době stanovené § 5 zák. čl. XIII/1909. Současně učinil referát opatření, aby až do def. vyšetření této věci bylo opuštěno od výplaty veškerých mimořádných drah. přídavků pro st-le. Apoštolská administratura v Trnavě sdělila přípisem z 12. listopadu 1925 žal. úřadu, že proti st-li řízení zavedla. Dalším pak přípisem z 2. února 1926 sdělila výrok disc. rady z 28. ledna 1925, kterým byl Petr G. osvobozen z obžaloby protistátního jednání. — Č. 8468 —
Přípisem z 5. října 1926 sdělil žal. úřad bisk. ordinariátu v Trnavě, že podle zprávy župního úřadu v Bratislavě z 24. července 1926 mimo jiné duchovní také st-1 nemá čsl. státního občanství a nevyhovuje předpisům § 6 zák. čl. XIV:1898 a § 1 odst. 4. zák. 122/26; proto nařídil žal. úřad zastavení výplaty požitků ze státních prostředků.
Konečně vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že osvobozující výrok disc. komise z 2. února 1926 nebéře na vědomí z důvodů ve výroku tom uvedených, že však vzhledem na tu okolnost, že shora uvedený duchovní jako cizí státní příslušník ve smyslu výnosu z 5. října 1926 nemá nároku na doplňky ze státních prostředků, použití §§ zák. čl. XIV:1898, resp. XIII:1909, které se vztahují na odnětí požitků ze státních prostředků, na tento čas není potřeba.
Proti tomuto rozhodnutí jest podána stížnost, o níž nss takto uvážil:
Žal. úřad v odv. spise především uvádí, že stížnost, napadající výnos z 19. května 1927, nemá praktického významu, poněvadž st-li, který není čsl státním občanem a nemá již proto nároku na státní příplatky, byly veškeré požitky ze státních prostředků odňaty již výnosem žal. úřadu z 5. října 1926. Vzhledem k této námitce žal. úřadu a zkoumaje také z moci úřední předpoklady své kompetence, musil nss nejprve vyšetřiti, zda nař. rozhodnutí má povahu konečného »rozhodnutí nebo opatření správního úřadu« po rozumu §§ 2 a 5 o ss a zda jím mohlo vůbec býti porušeno subj. právo st-lovo.
Rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu podle § 2 zák. o ss není každý výrok úřadu, nýbrž je jím podle ustálené judikatury jen taková emanace úřadu, kterou úřad autoritativním a právní moci schopným způsobem s konečnou platností konstitutivně zakládá nebo deklaratorně upravuje právní situaci strany.
V daném případě nařídil žal. úřad proti st-li disc. řízení podle § 9 odst. 1. zák. čís. XIV:1898 a nevzal pak podle § 9 odst 3. téhož zák. osvobozující výrok církevního úřadu na vědomí. Podle § 9 odst. 1. cit. zák. může min. vyuč. (nyní škol.) naříditi zavedení disc. řízení jen proti duchovnímu požívajícímu doplněk příjmů ve smyslu § 1 a 2 cit. zák. čl. Tato podmínka byla při st-li v době zavedení disc. řížení také splněna.
Jediným účelem takového nařízení disc. řízení jakož i toho, že min. škol. může osvobozující rozsudek vynesený církevní vrchností v tomto disc. řízení nevzíti na vědomí, jest však jenom odnětí požitků duchovního, kterých požívá ze státních prostředků. Konečným rozhodnutím v této věci vydaným jest tudíž jenom a teprve výrok min. škol., kterým se duchovnímu státní požitky odnímají, po případě, kterým se mu poukaz těchto požitků odpírá. Vše ostatní: nařízení, aby bylo zavedeno disc. řízení, nevzetí na vědomí osvobozujícího rozsudku církevní vrchností vyneseného a pod., jest pouhým přípravným jednáním, na jehož základě pak teprve rozhodnutí o odnětí požitků může býti vysloveno. V daném případě nebyla proti st-li vyslovena ztráta státních doplňků platových nař. rozhodnutím a z důvodů, které zavdaly podnět k zavedení disc. šetření, nýbrž odnětí těchto doplňků bylo vysloveno již dříve výnosem žal. úřadu z 5. října 1926 a z důvodu zcela jiného, totiž pro nedostatek čsl. stát. občanství. Proto také žal. úřad v nař. rozhodnutí — Č. 8469 —
výslovně konstatuje, že na ten čas není třeba použíti předpisů zák. článků XIV:1898 a XIII:1909, které se vztahují na odnětí požitků ze státních prostředků.
Z uvedených důvodů nelze uznati, že by nař. rozhodnutí mělo povahu konečného rozhodnutí nebo opatření správního úřadu ve smyslu § 2 a 5 zák. o ss, poněvadž rozhodnutí toto nezakládá ani neupravuje způsobem právní moci schopným právní posici st-le, nýbrž jeví se jako pouhý přípravný akt, na jehož základě teprve budoucně snad by výrok o ztrátě státních požitků pro st-le mohl býti vydán. Kdyby tedy u st-le dosavadní důvod, proč nepožívá státních požitků, t. j. nedostatek čsl. státního občanství, odpadl, musil by žal. úřad teprve znova rozhodnouti o případné ztrátě těchto požitků z důvodu provedeného disc. řízení, a měl by st-1 teprve pak možnost proti takovému případnému rozhodnutí dovolati se kognice nss-u. V daném případě však a za daného stavu věci nelze shledati, že by zde byl výrok způsobilý dotknouti se právní sféry st-ovy a bylo proto stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 8468. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 470-472.