Č. 9962.

Školství. — Řízení před nss-em: * Rozhodnutím podle § 2 z. o s. s. není výrok min. škol., jímž se stanoví obci na Slov. nepřekročitelná lhůta k převzetí věcného nákladu na postupné pobočné třídy státní ludové školy s podotknutím, že nestane-li se tak, bude státní ludová škola zrušena a obci uložena povinnost zříditi obecní ludovou školu.
(Nález ze dne 16. června 1932 č. 7677.)
Prejudikatura: srovn. Boh. A 6607/27.
Věc: Město G. proti ministerstvu školství a národní osvěty o věcný náklad na státní ludovou školu s německým jazykem vyučovacím v G.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: K žádosti správy státní ludové školy v G. z 10. září 1928 povolil referát min. škol. výměrem z 8. října 1928 s výhradou dodatečného schválení min. škol. (uděleno výn. z 10. ledna 1929), aby při této škole vzhledem k počtu dětí (v I. tř. německé 64 a v I. tř. slovenské 70) zřízeny byly ve školním roce 1928/29 jedna zatímní pobočka při I. tř. německé a jedna při I. tř. slovenské jako III. postupná třída. Zároveň žádán byl školský inspektorát II. v Košicích o návrh, kdo má uhraditi věcné výdaje na zatímní pobočky. Při jednání o úhradu těchto nákladů namítala obec G., že podle bodu b) usnesení městského zastupitelstva ze 13. března 1913 má roční příspěvek 10000 Kč, k němuž se obec při zřízení státní školy zavázala, sloužiti i pro všechny výlohy dalšího rozšíření školy. Tímto usnesením, schváleným — Č. 9962 —
býv. uher. min. vyuč. dne 26. března 1915 nastala dvojstranná smlouva, následkem které není obec povinna k úhradě věcných výdajů na zřízení vzájemných poboček.
Ježto nemohlo býti docíleno dohody, vydalo min. škol. ve věci konečný výrok, který byl intimován městskému zastupitelstvu v G. přípisem školního inspektorátu II. v Košicích z 21. října 1929 tohoto znění: »Na základě výn. referátu min. škol. ze 14. října 1929 sděluji, že min. výnosem z 2. října 1929 stanoví obci G. nepřekročitelnou lhůtu do 25. listopadu 1929 k převzetí celého věcného nákladu na všechny postupné pobočné třídy s německým vyučovacím jazykem výše uvedené školy (sc. státní ludové školy). Jinak bude státní ludová škola v G. zrušena a obci bude uložena povinnost zříditi obecní ludovou školu, čímž by ovšem obci vznikly daleko větší výdaje, než kolik bude činiti žádaný věcný náklad na uvedené třídy. Stanovená lhůta musí býti dodržena.«
Ve stížnosti proti tomuto výroku st-lka dovozuje, že výrok ten jest protizákonný, ježto min. nebylo k němu podle dohody ze 13. března 1913 oprávněno; stížnost žádá, aby nss zjistil, že dohoda vzniklá mezi státem a městem G. na základě cit. již usnesení městského zastupitelstva jest pravoplatná a jednostranně nezrušitelná.
Rozhoduje o této stížnosti musil nss vzhledem k námitce odvodního spisu žal. úřadu, jakož i z povinnosti úřadu zabývati se nejdříve otázkou, je-li nař. výrok rozhodnutím neb opatřením správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss.
Po této stránce bylo nutno přihlédnouti k tomu, že nař. výrok, intimovaný st-lce školským inspektorátem II. v Košicích ve formě sdělení, skládá se ze dvou částí. V prvé se sděluje obci, že se jí stanoví nepřekročitelná lhůta do 25. listopadu 1929 k převzetí celého nákladu na všechny postupné a poboční třídy s německým jazykem vyučovacím státní ludové školy, v druhé se pak oznamuje, co zařídí žal. úřad, jestliže obec zmíněný náklad nepřevezme.
Pokud jde o tuto druhou část výroku, je nesporno, že není zde žádné vůle rozhodovací, neboť pouhé upozornění, co úřad teprve zamýšlí učiniti, není ještě rozhodnutím nebo opatřením naříkatelným před nss-em. Není tedy rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss ani takový výrok min. škol., jímž hrozí obci, v níž je státní ludová škola, zrušením této školy a zakročením podle § 23 zák. čl. XXXVIII:1868.
V prvé části nař. výroku je pak stanovena pouze lhůta k převzetí nákladu na postupné a pobočné třídy, aniž tu je nařízeno, že obec musí náklad ten převzíti a aniž tu tedy je sankce, spočívající v tom, že po bezvýsledném uplynutí této lhůty nabývá výrok žal. úřadu sám o sobě právní moci. Rozhodnutím neb opatřením správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss jsou však jen takové akty správní, jimiž správní úřad autoritativním způsobem deklaratorně určuje nebo konstitutivně upravuje právní situaci jednotlivce, a jež jsou vůči jednotlivci schopny právní moci (Boh. A 4501/25). Pouhý projev požadavku správního úřadu, tlumočený straně ve formě »sdělení« a nezakládající vůči ni právních účinků, jež by mohly již tímto projevem samotným vstoupiti v moc práva, nemá proto povahu rozhodnutí neb opatření podle § 2 zák. o ss. — Č. 9962 —
Není tudíž nař. výrok rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss ani tehdy, pohlíží-li se naň jako na výrok úřadu, pověřeného vůbec nejvyšším dozorem nad školami, a pečujícího v nejvyšší instanci o to, aby dítky školou povinné došly v náležitých místnostech školních svého umístění. Nař. výrok nebyl by pak tím méně rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss, jestliže by se naň pohlíželo — jak pravděpodobně činí stížnost — jako na požadavek státní školské správy, jednající jako jedna ze smluvních stran dohody, uzavřené mezi státem a městem G. na základě usnesení městského zastupitelského sboru v G. ze 13. března 1913, akceptovaného býv. uh. min. vyuč. dne 26. března 1915 (srov. Boh. A 6607/27).
Bylo proto stížnost odmítnouti pro nepřípustnost.

Citace:

č. 9962. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 142-144.