Prohlášením konkursu nejsou dotčena práva na oddělené uspokojení (§11 konk. ř.). Je-li tu tedy pro nějaký nárok zákonné právo oddělovací, může k jeho realisaci také po prohlášení konkursu býti povolena nucená dražba.
Okresní nemocenská pojišťovna v podala u okresního soudu v žádost o exekuci nucenou dražbou nemovitostí dlužníka na základe vykonatelných platebních výměrů pro zadržené pojistné, a to jednak pojištění nemocenského, jednak invalidního a starobního. První soud exekuci povolil, rekursní soud k stížnosti povinného žádost zamítl a nejvyšší soud obnovil usnesení stolice, první z těchto důvodů: Rekursní soud odůvodňuje zamítavé rozhodnuti ustanovením § 10. konk. řádu, že po prohlášení konkursu nemůže býti proti úpadci na věcech náležejících do konkursní podstaty nabyto soudcovského práva zástavního nebo uspokojivého. S tímto odůvodněním nelze vystačiti, právní názor naříkaného usnesení jest pochybený. Rekursní soud správně rozpoznává, že vymáhaná pohledávka požívá na nemovitostech, o které jde, zákonného práva zástavního. Pouze jest ještě dodati, že podle exekučních titulů ke spisům připojených vymáhaná pohledávka vznikla a stala se vykonatelnou před prohlášením konkursu na úpadcovo jmění, poznamenaným podle výpisu z pozemkové knihy B pol. 2. dne 18. VIII. 1929 pod č. d. 1280 v pozem. knize.
Vymáhající věřitelka tedy uplatňuje svým exekučním návrhem zákonné právo zástavní jako oddělná věřitelka (srov. § 48 konk. ř.) na předmětech zvláštní podstaty, na kterých jí toto zákonné právo zástavní pro vymáhanou pohledávku přísluší.
Podle § 11 (1.) konk. ř. nejsou prohlášením konkursu dotčena práva na oddělené uspokojení. Je-li tu tedy pro nějaký nárok zákonné právo oddělovací, může k jeho realisaci také po prohlášení konkursu povolena býti nucená dražba (§§ 10, 12 a 13 konk. ř.). Tomu není na újmu ustanovení druhého odstavce § 11 konk. ř., týkající se toliko exekucí povolených na základě oddělných práv, nabytých již před prohlášením konkursu, a také tomu není na újmu v tomto případě v § 12 stanovená výjimka ze zásady § 11 odst. 1, která se týká samotné existence oddělných práv, nabytých v posledních šedesáti dnech před prohlášením konkursu, neboť podle tohoto ustanovení zanikají pouze oddělná práva nabytá exekucí, nikoliv také smlouvou nebo podle zákona.
Posléze není tomu na újmu ustanovení § 13 konk. řádu, týkající se pouze vkladů a záznamů, a nikoliv též poznámek v dražebním řízení nařízených (§§ 134 2. odst. 173 1. odst., 183 3. odst., 186 3. odst., 199 ex. řádu).
Správnost tohoto právního názoru potvrzuje dále ustanovení § 49 (2) konk. ř., podle kterého »o pořadí nároků, které mají býti uspokojeny ze zvláštních podstat, platí při veškerých zcizeních v konkursu ustanovení řádu exekučního«. Pamětní spis str. 49 praví v protivě k ustanovením §§ 31 až 41 starého konk. řádu: »Nyní už je to zcela zbytečno, poněvadž s oddělnými věřiteli jest za konkursu nakládati stejné, jako kdyby konkursu vůbec nebylo,« čímž jest právě zdůrazněna stěžejní zásada § 11 (1) konk. řádu uvedená již podle doslovu tohoto zákona.
Rozhodnutí Nejv. soudu z 30. XII. 1929
Jan Fridrich, soud. rada.