č. 12163.

Váleční poškozenci: Vládní nařízení č. 363/1922 Sb., pokud v odstavci 5 k § 4 zák. č. 142/20 Sb. stanoví, že pro součet příjmů, které má válečný poškozenec jednak z některého podniku jmenovaného v § 4 odst. 1 cit. zák., jednak z pramene jiného, platí všeobecná hranice podle § 2 cit. zák., není kryto zákonem.
(Nález ze dne 23. listopadu 1935 č. 19649/35.) Prejudikatura: Boh. A 10711/33, 10713/33; 5894/26.
Věc: František R. v H. (adv. Dr. Kar. Svátek z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o invalidní důchod.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče odvolání st-lovo do výměru zem. úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně z 8. listopadu 1932, pokud jím byly mu pro rok 1932 přiznány jen částečné invalidní požitky, a výrok ten odůvodnilo v podstatě takto: Úhrnný příjem st-lův, který je pro posouzení nároku na důchod podle § 2 zák. o požitcích válečných poškozenců rozhodným, činil v roce 1931 7500 Kč (3000 + 4500). Příjem v roce 1931 jím docílený převyšuje sice hranici příjmovou, avšak nedosahuje součtu této a požitků, má proto st-l od 1. ledna 1932 do 31. prosince 1932 nárok na zkrácené požitky ročních 7000 Kč (14500 — 7500). Požitky tyto byly st-li napadeným výměrem správně přiznány. St-l nečiní námitek do číselného stanovení hranice příjmové, nýbrž tvrdí, že jeho příjem měl býti posuzován podle ustanovení § 4 odst. 1 požit. zák. a že při použití § 2 požit. zák. neměl mu býti do příjmu započten invalidní důchod vyplácený v roce 1931; poukazuje na ustanovení § 4 odst. 4 vl. nař. č. 363/1922 Sb. a namítá, že jeho příjem z trafiky nebyl větší než 3000 Kč. — K vývodům st-lovým dlužno poznamenati, že použití § 4 odst. 1 požit. zák. nemá v daném případě místa, ježto nejedná se pouze o speciální příjem z podniku, uvedený v cit. zákonném ustanovení, nýbrž o příjem plynoucí z různých zdrojů (z trafiky, domu a inv. požitků), takže dovolává-li se st-l vl. nař. č. 363/1922 Sb. k § 4 odst. 4, činí tak nesprávně, neboť právě toto ustanovení připouští posuzování příjmu trafikanta s hlediska § 2 požit. zák. St-l dále přehlíží ustanovení vl. nař. č. 363/ 1922 Sb. k § 4 odst. 5, které řeší případy, kdy válečný poškozenec má vedle příjmu z kvalifikovaného podniku (z trafiky) ještě jiný příjem. Okolnost, že i invalidní požitky jsou do příjmu válečného poškozence započitatelné, byla odůvodněna svrchu uvedenou citací příslušné normy; rovněž i hodnota bytu, tedy třebas jen příjem ideální, jest podle § 7 zák. č. 76/1927 Sb. dani podrobeným důchodem. Z uvedeného vyplývá, že byl-li příjem st-lův posuzován podle § 2 požit, zák., stalo se tak právem a v mezích zák.
O stížnosti, do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss takto: St-l namítá, že jeho nárok na invalidní důchod jest posuzovati nikoli podle § 2 zák. č. 142/20 Sb. a ustanovení vl. nař. č. 363/22 Sb. k § 4 odst. 5, nýbrž — ježto běží o příjem z prodejny tabáku, tedy z podniku v § 4 odst. 1 požit. zák. uvedeného, — podle § 4 cit. zák., i že vl. nař. v uvedeném bodě odporuje zák.
V nál. Boh. A 10711/33 a 10713/33 vyslovil nss právní názor, že nárok na důchod válečného poškozence uvedeného v § 4 odst. 1 zák.č. 142/20 Sb. jest posuzovati výhradně podle § 4 cit. zák., a dospěl tam k závěru, že vl. nař. č. 363/22 Sb., pokud v odst. 4 k § 4 zák. č. 142/20 Sb. stanoví, že pro příjem z podniku uvedených v § 4 odst. 1 cit. zák. platí všeobecná hranice příjmu vylučující z nároku na důchod podle § 2 zák., není kryto zákonem. Na těchto právních názorech trvá nss i v daném případě.
Vl. nař. č. 363/22 Sb. k § 4, jednajíc o sčítání současného příjmu z podniků jmenovaných v § 4 odst. 1 zák. č. 142/20 Sb., tak i z jiného pramene, stanoví v odst. 5, že pro součet obojího příjmu platí rovněž všeobecná hranice podle §§ 2 a 3 zák., a že teprve v případě, je-li tento součet menší než uvedená hranice, přichází v úvahu ustanovení § 4 odst. 1 cit. zák.
Podle cit. nál. jest zákonné požitky válečných poškozenců, provozujících některý z podniků v § 4 odst. 1 cit. zák., vypočísti podle zvláštní formule, odlišné od případů § 2 cit. zák., to jest v ten smysl, že nestanoví se tu číselná hranice minimální, nýbrž že se s příjmem srovnává pro výpočet požitků pouze důchod, který je v tom kterém případě různý. Podle toho není ani ustanovení odst. 5 vl. nař. č. 363/22 Sb. k § 4, pokud — neberouc zřetel na tuto speciální úpravu zákonných požitků válečných poškozenců, provozujících podniky v § 4 odst. 1 cit. zák. uvedené — stanovilo, že pro součet obojího příjmu platí rovněž všeobecná hranice podle §§ 2 a 3 zák., a že teprve v případě, je-li tento součet menší než uvedená hranice, přichází v úvahu ustanovení § 4 odst. 1 cit. zák., kryto zákonem, a je tudíž neplatné.
Z těchto důvodů dospěl nss k závěru, že nař. rozhodnutí, pokud vyslovuje, že i při rozhodování o důchodu válečného poškozence trafikanta je přihlížeti k ustanovení § 2 zák. o požitcích vál. pošk., spočívá na nesprávném výkladu zák. a neplatném vl. nař. a odporuje proto zák.
Žal. úřad vpočetl do příjmu st-lova polovici zaopatřovacích požitků st-lových, jež podle vl. nař. č. 175/27 Sb. k § 2 zák. č. 76/27 Sb. č. 3 a 4 odst. 4 podléhají dani důchodové, shledávaje oporu pro tento postup v ustanovení vl. nař. č. 363/22 Sb. k § 4 odst. 5, a — jak svědčí vývody odvodního spisu — i v ustanovení vl. nař. č. 363/22 Sb. k § 2 zák. č. 142/20 lit. a) odst. 1, jež podle odst. 1 vl. nař. k § 4 platí i pro zjišťování a započítávání příjmů z podniků uvedených v odst. 1 zák. č. 142/20 Sb.
Shora bylo dovoženo, že vl. nař. č. 363/22 Sb. k § 4 odst. 5 je neplatné. Že pak i vl. nař. č. 363/22 Sb., pokud k § 4 zák. č. 142/20 Sb. stanoví v odst. 1, že pro zjišťování a započítávání příjmu uvedeného v § 4 odst. 1 zák. platí všeobecné zásady [§ 2 odst. a) a b) ] tohoto nař., odporuje zákonu a je proto neplatné, vyslovil nss v nál. Boh. A 5894/26, a trvá na tomto názoru i v daném případě.
Ale pak výpočet st-lova příjmu, jak k němu došel žal. úřad, ztrácí zákonný podklad a odporuje proto nař. rozhodnutí i po této stránce zákonu. Tím padá ovšem rozhodování o další námitce stížnosti, zbudované na názoru, že dokud nebyla daňová základna pro vyměření daně důchodové pravoplatně zjištěna, nelze rozhodnouti o otázce, zda a jaký důchod válečnému poškozenci přísluší, neboť otázku, zda vůbec, a do jaké míry bude míti st-lova daňová základna pro vyměření důchodové daně právní význam pro zjištění jeho příjmu, bude museti žal. úřad znovu řešiti prováděje podle § 7 zák. o ss tento nález v mezích právních názorů v něm vyslovených.

Citace:

č. 4439. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 730-731.