NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Dr. Richard Bébr: Příspěvky k řešení otázky lékařských honorářů ve veřejných nemocnicích

Advokát jest dle § 19. odst. 3 adv. ř. oprávněn k soudu složiti pouze takovou část hotovostí, jím pro klienta přijatých, která se rovná neuznané části jeho útratové pohledávky.

Žalobě advokáta A. proti jeho bývalému klientu B. na zaplacení palmárního a expensního účtu 3 útratami jeho soudního adjustování v obnosu 118 K 57 h okresní soud vyhověl, prohlásiv všecky námitky žalovaného, který se zvláště tím bránil, že žalobce část hotovosti pro něj přijaté per 101 K 72 h bez příčiny k soudu složil, za bezpodstatné.
Odvolání žalovaného odvolací soud částečně vyhověl, žalobní návrh ohledně částky 83 K 66 h zamítl a žalobce odsoudil k náhradě 1/3 útrat sporu v obou stolicích žalovanému a to hlavně z těchto
důvodů:
Nesprávným jest náhled procesního soudu, že žalobce, ačkoliv žalovaný část jeho palmární pohledávky v obnosu 83 K 66 h ihned za pravou uznal, přece byl oprávněn celý obnos 101 K 72 h složiti k soudu a celou pohledávku per 118 K 57 h žalobou vymáhati. Jest totiž zjištěno, že žalobce z hotovosti 248 K 67 h, která mu byla v exekuční věci žalovaného proti K. V. pcto. 403 R 44 h s přísl. jakožto dražební výtěžek pro žalovaného vydána, na základě § 19. adv. ř. pouze částku per 146 K 95 h žalovanému zaslal se sdělením, že z oné hotovosti odráží svou palmární a expensní pohledávku v obnosu 101 K 72 h — kterou krátce na to žalovanému v zaslaném účtu podrobně vyúčtoval — a zároveň žádá o schválení svého účtu. Na to odpověděl žalovaný dopisem ze dne 15. února 1912, že uznává tuto jemu žalobcem oznámenou palmární a expensní pohledávku a tím také srážku z jeho hotovosti žalobcem učiněnou, pouze ohledně částky 83 K 66 h za pravou a žádá, aby mu byl ještě zaslán zbytek 18 K 06 h, který mu dle jeho výpočtu ještě přísluší. Touto odpovědí přijal žalovaný výslovně návrh žalobcův, aby žalobcem zadržená část hotovosti per 101 K 72 h se žalobcovou palmární a expensní pohledávkou téže výše byla kompensována, ohledně částky 83 K 66 h, za pravou a splatnou protipohledávku jím uznané (§ 861. obč. zák.), a byla tím ohledně této částky uskutečněna právoplatná kompensace vzájemných pohledávek, která již sama sebou vzájemné zaplacení této částky přivodila (§ 1438. obč. zák.). Následkem toho zůstal mezi stranami sporným pouze zbytek 18 K 06 h, jehož dodatečné zaslání žalovaný na žalobci žádal a o nějž si žalobce zase na své palmární a expensní pohledávce více čítal. Dle toho byl by musil žalobce, kdyby nebyl použil zákonného práva zástavního, jemu dle § 19. adv. ř. příslušícího, vydati žalovanému pouze sporný obnos 18 K 06 h a nikoliv celé sražené pohledávání per 101 K 72 h, načež by byl musil jen týž zbytek, ovšem s nutnými útratami soudního upravení, soudně vymáhati. Žalobce však použiv zákonného zástavního práva, byl také v tomto případě oprávněn pouze tento sporný zbytek 18 K 06 h k soudu složiti a cestou sporu vymáhati, ježto mu 3. odst. § 19. adv. ř. výslovně propůjčuje právo pouze takovou část hotovosti jím přijaté k soudu složiti, která se rovná sporné části jeho pohledávky. Z toho následuje, že nebyl žalobce ohledně částky 83 K 66 h, žalovaným uznané a žalobci souhlasnou kompensací zaplacené, ani k soudnímu složení, ani k přítomné žalobě oprávněn a že tudíž ohledně téže částky soudní uložení nestalo se po právu a ohledně ní tato žaloba jakožto bezpodstatná zamítnuta býti musí. Ohledně zbytku zažalované pohledávky per 34 K 91 h není však odvolání odůvodněno.
Dovolací soud nevyhověl ani revisi žalobcově, ani revisnímu rekursu žalovaného a to ve věci samé z těchto
důvodů:
Dovolání opírané o § 503. č. 4 c. ř. s. není oprávněno. Především se nemůže žalobce odvolávati na předpis § 1415. obč. zák., neboť tento jedná pouze o tom, která práva přísluší věřiteli, nabízí-li mu jeho dlužník jen částečné zaplacení svého dluhu. Zde však (§ 19. adv. ř.) neběží o žádnou splátku, nýbrž o to, za jakých podmínek smí si advokát sraziti své útraty zastupovací z hotovostí, k němu pro jeho klienta docházejících, což zajisté nemůže býti kladeno na roveň zaplacení ve vlastním smyslu, ba spíše způsobuje kompensaci vzájemných pohledávek dle § 1438 a násl. obč. zák. V tomto případě žádal pak žalobce po žalovaném na útratách zastupovacích, soudně ještě nestanovených, úhrnem 101 K 72 h a srazil si ihned tento obnos z 248 K 67 h, jemu pro žalovaného odevzdaných. Žalovaný nebyl však se srážkou celých 101 K 72 h srozuměn a uznal, že dluží na útratách pouze 83 K 66 h, ohledně kteréhožto obnosu výslovně souhlasil, aby si jej z jeho peněz žalobce podržel na svou pohledávku útratovou; oproti tomu popřel správnost zbytkového obnosu útrat ve výši 18 K 06 h. Tím se však stal částkový obnos 83 K 66 h mezi stranami nepochybně nesporným, nabyl všech vlastností pohledávky kompensační a zanikl dle ustanovení § 1438. obč. zák. Nebyl tedy žalobce dle 3. odst. § 19. adv. ř. více oprávněn, aby mimo popřených 18 K 06 h složil k soudu také ještě uznaný částečný obnos útratový, a učinil-li tak přes to, nemohou z toho vzejíti pro žalovaného žádné škodlivé následky, docela pak již nelze ho odsouditi k zaplacení neexistujícího již částkového obnosu útratového.
Úplně pochybené, ba zrovna spisům odporujícím jest pak tvrzení žalobcovo, že musil k soudnímu složení celých 101 K 72 h proto přistoupiti, ježto mu nebylo známo, kterých položek ze svého palmárního účtu žalovaný neuznává, neboť jest jisto, že žalovaný ve svém dopise ze dne 25. února 1912 neuznal toliko své povinnosti k zaplacení rozsudečného a útrat výkonu exekuce.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 1913 Rv III 104/13.) Dr. Synek.

Citace:

Advokát jest dle § 19. odst. 3. adv. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 4, s. 217-219.