Č. 4778.

Administrativní řízení. — Mimořádná opatření (Slovensko): Kdo je oprávněn k rekursu do rozhodnutí výboru pro obrat nemovitostí stran schválení trhových smluv o prodeji nemovitostí?
(Nález ze dne 9. června 1925 č. 4024). Věc: Eugen Cs. v Č. proti ministerstvu zemědělství, exposituře pro Slovensko o kupnoprodejnou smlouvu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvami z 25. srpna 1923 prodal Štěpán J., statkář v Č., pozemky v obci K. devíti malozemědělcům v K. Smlouvy ty byly usnesením užšího výboru pro obrat nemovitostí župy Bratislavské z 12. října 1923 ve smyslu § 6 nař. min. pro Slov. z 12. ledna 1919 č. 11/1919 čís. 11 Úrad. nov. schváleny. Rekurs st-le do tohoto schválení zamítl župan a další rekurs žal. min., expositura pro Slovensko, vycházejíc z právního názoru, že st-l v záležitosti schválení uvedených smluv není stranou, že ustanovení odst. 4. § 7. min. nař. z 12. ledna 1919 č. 11 Úrad. nov. právo odvolání přiznává jen stranám a županovi a právo to nemožno rozšiřovati na osoby třetí. Stížnost proti tomu tvrdí, že § 4 zák. čl. 20 z r. 1901 nemluví o stranách, nýbrž označuje jako k apelaci oprávněné »interesenty«. Kdo jest interesentem, vykládá § 4 nař. pres. min. z 18. prosince 1901 č. 4600 (instrukce o opravných prostředcích) v ten rozum, že za zainteresovaného má se považovati každý, o jehož právu nebo zájmu se jedná. Jde-li o zájem veřejný, má se považovati za »zainteresovaného« každý, koho se týká rozhodnutí jako člena té které společnosti. St-lka tvrdí také, že společně s Gézou Cs. jako spolumajitelem nemovitostí uzavřeli r. 1918 smlouvu s jinou stranou, že strana ta smlouvu nechce dodržeti, že se schválením smluv shora uvedených jeho právní postavení zhoršilo, tvrdí dále, že schválením smluv veřejný zájem jest poškozen a provedení pozemkové reformy ohroženo.
Nss řídil se při rozhodnutí o této stížnosti následujícími úvahami:
Jest správné, že dle § 4 zák. čl. 20 z r. 1901 může do konečného rozhodnutí podati apelaci jen zájemník (interesent). Instrukce z 18. prosince 1901 č. 4600 stanoví, že úřad zjistí, kdo v konkrétním případě se má pokládati za interesenta. Povšechně jest interesentem každý, o jehož právo nebo zájem se jedná. Pokud rozhodnutí se netýče záležitostí jednotlivce, nýbrž veřejného statku nebo jiných veřejných zájmů, jest interesentem každý, jehož se rozhodnutí jako člena obecenstva týká. Těchto ustanovení nelze upotřebiti v záležitosti, o kterou jde, poněvadž pro záležitosti toho druhu vydáno později ustanovení zvláštní. Stanoví totiž zákon z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. pro Slovensko, že každé zcizení a pronájmy mezi živými, jakož i zastavení a reálné smluvně a exekuční zatížení nemovitostí bez souhlasu orgánu, který vláda republiky čsl. k tomu určí, jest neplatné. Min. pro Slov. byl vládou zmocněn, aby vydával nařízení a konal vše na udržení pořádku, na konsolidování poměrů a na zabezpečení řádného státního života (§ 14 cit. zák.). Nařízením min. pro Slov. z 12. ledna 1919 č. 11/1919, uveřejněným v Úradných novinách roč. I č. 3 a 4 jest podrobně stanoveno, která zcizení jsou schválení podrobena, dále jest stanoveno, že župní správní komise má vyšetřiti, zdali právní jednání, o jehož zápis do knih pozemkových se jedna, neodporuje všeobecným zájmům čsl. státu a jedině v tomto případě povolení uděliti. Stanoveno též v § 6 v odst. 2, na které okolnosti komise ta má zvlášť hleděti. Dle § 7. odst. 4. nař. zpraví komise o svém usnesení stranu a župana písemně; strana i župan mohou během 8 dnů od doučení rekurovati k min. pro Slov. Podřizuje-li se těmto pravidlům děj shora vylíčený — sluší ukázati k tomu, že st-l ve správním řízení netvrdil, že s bratrem Gézou Cs. jest spolumajitelem nějakých pozemků a že v tomto svém právu schválením kupních smluv nesporně o pozemcích jiných uzavřených nějak jest poškozen; z děje, jak ze správních spisů se podává, takovou souvislost pozemků, které jsou předmětem smluv kupních, s pozemky ve vlastnictví st-lově nelze seznati. Nelze proto st-le pokládati za stranu, pokud jde o schválení kupních smluv v úvodu uvedených, nýbrž jsou stranami ve směru tom pouze osoby, které právní jednání uzavřely.
Pokud jde o zájem veřejný, jest cit. předpisem § 6, odst. 1. nař. hájení zájmu veřejného při schvalování smluv zcizovacích uloženo v prvé řadě župní komisi, v druhé řadě min. pro Slov., tak že nezbývá pro osoby jiné, než nejvýše úkol opozorniti tyto orgány na závady snad stávající, aniž by však měly nárok, aby na podání jejich bylo hleděno a o nich instančně rozhodováno. Nelze proto shledati nezákonnost v nař. rozhodnutí, když, dovolávajíc se cit. ustanovení nař. min. z 12. ledna 1919 č. 11 Úr. nov., odepřelo rozhodovati věcně o odvolání st-lově.

Citace:

č. 4778. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1109-1111.