NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3764
.
Školství. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. * Výrok kompetentního činitele o tom, že se učiteli jeho vysvědčení učitelské způsobilosti ve smyslu § 7 zák. z 25. července 1919 č. 470 Sb. datuje zpět, jest rozhodnutím správního úřadu právní moci schopným. — II. * Rozhodla-li příslušná zkušební komise na základě dožádání příslušné okresní školní rady o zpětném datování vysvědčení učitelské způsobilosti ve smyslu cit. § a vydala-li učiteli vysvědčení takto datované, nemůže ani ona ani nadřízený úřad pro domnělý nebo skutečný omyl právní provedené zpětné datování zrušiti nebo změniti v neprospěch učitelův.
(Nález ze dne 18. června 1924 č. 10915).
Věc: J. H. v B. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zpětnou účinnost vysvědčení učitelské způsobilosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l složil v červenci 1913 zkoušku učitelské dospělosti a byl 1. května 1914 poprvé ustanoven ve veřejné službě školní a to jako substitut v okresu J-ckém v Čechách, později od 16. září téhož roku jako zatímní učitel v Brně. V době od 1. listopadu 1914 do listopadu 1918 byl ve službě vojenské. V říjnu 1919 složil v Brně zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné. K jeho žádosti za zpětné datování tohoto vysvědčení ve smyslu § 7 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb., požádala okr. škol. rada v B. na základě výnosu zem. škol. rady v Praze z 13. ledna 1920 zkušební komisi pro školy obec. a občan, v Brně, aby st-lovo vysvědčení učitelské způsobilosti opatřila klausulí předepsanou ve výn. zšr-y z 22. prosince 1919 č. ... a přiznala tomuto vysvědčení právní platnost od listopadu 1915, poněvadž žadatel, konaje od listopadu 1914 do listopadu 1918 službu válečnou, nemohl zkoušku způsobilosti složiti do 2 let po zkoušce dospělosti. Toto zpětné datování bylo komisí zkušební pro školy obecné a občanské s německým jazykem vyučovacím v Brně (podle zprávy ředitelství téže komise z 25. ledna 1922) provedeno 5. února 1920. Když pak vyšel výnos úřadu z 5. července 1921 č. 41 991, Věstník č. 105, odebralo ředitelství zkušební komise st-li vysvědčení způsobilosti a datovalo je 27. října 1921 zpět na listopad 1916 (tedy o rok později nežli původně).
Proti tomu podal st-l rozklad, jemuž zšr mor. rozhodnutím z 25. ledna 1922 nevyhověla z těchto důvodů:
»Zpětné datování vysvědčení učitelské způsobilosti st-le bylo změněno z listopadu 1915 na listopad 1916 na základě min. výn. z 5. července 1921 č. 41 991, kterým dána byla autentická interpretace § 7 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb. v příčině slov »nejbližší zkušební období. Dle tohoto výnosu nesmí nikomu vysvědčení učitelské způsobilosti býti datováno zpět na dobu dřívější, než na onu dobu, v které by byl býval připuštěn ke zkoušce způsobilosti, kdyby válka nebyla vypukla. Poněvadž st-1 byl ve službě školní poprvé ustanoven teprve 1. května 1914, byl by, nebýti války a předpokládaje dvouletou služební dobu, mohl se podrobiti zkoušce způsobilosti teprve v listopadu 1916, pročež je dle § 7 cit. zák. nemožno datovati vysvědčení zpět na listopad 1915«.
St-lovo odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z toho důvodu, poněvadž »jmenovaný nikoliv pro konání vojenské povinnosti, nýbrž pro pozdější nastoupení praktické služby školní nemohl vykonati zkoušku způsobilosti do dvou let po zkoušce dospělosti«. Zákon z 23. července 1919 č. 470 Sb., jehož účelem podle zprávy kulturního výboru (tisk číslo 1359) bylo zatímně upraviti existenční poměry učitelů, legionářů a vojínů vůbec a jejich rodin, pokud byli vojenskou službou zkráceni, se na jmenovaného v plném rozsahu nevztahuje, ježto jmenovaný se zpozdil v nastoupení učitelské služby již před válkou a nemůže tudíž žádati, aby mu bylo vysvědčení zpět datováno na dobu, kdy nebyl by býval vůbec ke zkoušce připuštěn i kdyby války nebylo. Tvrzení, že by byl jmenovaný mohl konati zkoušku učitelské způsobilosti v květnu 1916, jest nesprávné, neboť nebyl by býval vůbec v jarním termínu 1916 ke zkoušce připuštěn, maje v době zkoušek teprve 19 měsíců praktické služby učitelské a poněvadž květnový termín byl již vynesením ministerstva kultu a vyučování ze dne 19. února 1914 č. 167 s platností od dubna 1915 přeložen na duben. Konečně se poznamenává, že správní úřad může vydati výnosy normativního rázu, jakmile zjistí, že se zákon vykládá nesprávně. Že v případu H-ově vydán byl výnos, který prý ho poškozuje, v době, kdy první doložka nabyla již podle jeho tvrzení »moci práva«, není rozhodujícím, neboť omyl nebo špatný výklad správního opatření nemůže nabýti moci práva, a poněvadž správní úřad může normativní výnos, jakým je též i výnos z 5. července 1921 č. 41 991, vydati kdykoli, když pozná, že zákon se vykládá proti vůli a úmyslu zákonodárovu«.
Stížnost uznal nss důvodnou z těchto úvah:
S formálního stanoviska nejprve vytýká stížnost, že zpětným datováním vysvědčení na listopad 1915 bylo vydáno rozhodnutí, které nebyvší bráno v odpor vešlo v právní moc, pročež jest nezákonné, když práva z tohoto rozhodnutí pro st-le plynoucí byla porušena pozdější změnou zpětného datování na listopad 1916.
Tato námitka jest důvodná. Složení zkoušky učitelské způsobilosti jest podle § 38 zák. o školách národních ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. předpokladem definitivního ustanovení učitele na veř. školách národních. Předpisy obsažené v uvedených zákonech a v nař. min. kultu a vyučování z 31. července 1886 č. 6033, Věstník č. 52, byly §em 7 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb. ve prospěch učitelů-vojínů potud pozměněny, že »odchovancům učitelských ústavů a výpomocným učitelům, kteří vykonali zkoušku dospělosti, ale nemohli pro vojenskou povinnost zkoušku způsobilosti do dvou let vykonati, buď na vysvědčení způsobilosti připojena doložka osvědčující, že vysvědčení to má po stránce právní takovou platnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let od zkoušky dospělosti. Tato výhoda se však přiznává jen těm, kteří vykonají zkoušku způsobilosti nejdéle do 2 let po propuštění z vojenské služby..... Těmto učitelům započítají se všechna léta vojenské služby i dosavadní školské praxe do služebního postupu podle zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. tak, jako kdyby byli nastoupili službu prvního dne měsíce následujícího po složení zkoušky dospělosti«.
V daném případě nemusil nss zkoumati, jakou povahu má vydání vysvědčeni o nějaké zkoušce veřejné, zda jest rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu, či snad pouhým dobrozdáním neb osvědčením se strany určitého odborného orgánu; neboť ze shora uvedené stylisace § 7 zák. č. 470/19 a z důsledků, které zákon k opětnému datování vysvědčení učitelské způsobilosti připíná, jest zřejmo, že výrok kompetentního činitele o tom, že se učiteli jeho vysvědčení učitelské způsobilosti ve smyslu § 7 cit. zák. datuje zpět, resp. že se tomuto vysvědčení přiznává účinek na předešlý nějaký termín, jest autoritativním rozřešením, resp. založením určitého právního poměru, že jest tedy rozhodnutím po případě opatřením správního úřadu, právní moci schopným.
Je-li však tomu tak, pak ovšem takový výrok — nabyl-li jednou právní moci —, nemůže v neprospěch strany, které z výroku toho práva vzešla, jednostranným aktem úřadu býti měněn, leč by šlo o případ omylu skutkového (error facti) na př. o omyl v osobě učitele, o omyl v datech jeho zkoušky dospělosti, jeho zkoušky způsobilosti, jeho vojenské služby a pod. Důvodem takovéto dodatečné změny jednou vydaného a v právní moc vešlého rozhodnutí nemůže však býti skutečný nebo domnělý omyl právní (error juris), zejména skutečně nebo domněle omylný výklad zákona. Jest věcí úřadu rozhodujícího, aby — než vydá konkrétní rozhodnutí nebo opatření — řádně si ujasnil právní stav, podle něhož má rozhodnouti, a aby vyloživ sobě náležitě příslušný právní předpis, subsumoval konkrétní skutkovou podstatu pod příslušný právní předpis. Učinil-li tak a vydal podle toho rozhodnutí, nemůže dodatečně bez rekursu oprávněného činitele a v neprospěch strany svoje rozhodnutí změniti proto, že má za to, že se původně ve výkladu zákona zmýlil, pokud ovšem konkrétní zákon výslovně změnu takovou nepřipouští (viz na př. § 3 zák. z 18. března 1873 č. 31 ř. z., srv. případ nesprávného vyměření daní a poplatků).
V daném případě jde ze správních spisů, že st-1 složil v říjnu 1919 zkoušku učitelské způsobilosti, že jeho žádost za zpětné datování ve smyslu § 7 zák. č. 470/19 byla zprávou správy školy příslušné z 5. prosince 1919 předložena ošr-ě v B., že tato ošr zprávou z 27. prosince 1919 žádala zšr-u za další opatření v příčině zpětného datování vysvědčení způsobilosti, dále že zšr v Praze výnosem ze 13. ledna 1920 vrátila věc ošr-ě k příslušnému vyřízení ve vlastním oboru působnosti s poukazem na svůj oběžník z 22. prosince 1919 č. 1 A 2866, dále, že ošr v B. přípisem z 19. ledna 1920 postoupila spis zkušební komisi pro školy obecné a občanské s německým jazykem vyučovacím v Brně s poukazem na právě uvedený výnos zšr-y z 22 prosince 1919 se žádostí, aby přiložené vysvědčení učitelské způsobilosti opatřila předepsanou klausulí a přiznala mu právní platnost od listopadu 1915, a že konečně uvedená komise podle zprávy z 25. ledna 1922 podané zšr-ě v Brně toto zpětné datování na listopad 1915 dne 5. února 1920 provedla.
Žal. úřad ani netvrdí, že toto zpětné datování bylo provedeno se strany úřadu k tomu nepříslušného, tedy způsobem zmatečným, anebo že při provedení jeho se zběhl nějaký omyl faktický. Stejně není sporu o tom, že proti uvedenému zpětnému datování opravný prostředek ani se strany st-le ani se strany jiného snad k tomu oprávněného činitele — po případě snad se strany příslušných vydržovatelů škol — podán nebyl. Ale pak nutno dle toho, co shora uvedeno, v tomto provedeném zpětném datování st-lova vysvědčení učitelské způsobilosti na listopad 1915 spatřovati autoritativní a právní moci schopné rozhodnutí správního úřadu, které nabyvši právní moci nemohlo později pro skutečný nebo domnělý omyl ve výkladu zákona, který se dle názoru úřadu při tomto rozhodnutí stal, v neprospěch st-le býti měněn. Stalo-li se tak přec a byla-li odvolání podaná cestou instanční, posléze nař. rozhodnutím zamítnuta, ocitá se nař. rozhodnutí v tomto směru v rozporu se zák. a bylo je zrušiti již z tohoto formálního stanoviska podle § 7 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876, aniž bylo třeba zkoumati, zda meritorně bylo správné zpětné datování st-lova vysvědčení učitelské způsobilosti na listopad 1915 nebo na listopad 1916.
Proti tomu nelze namítati, že špatný výklad právního opatření nikdy moci práva nabýti nemůže a že správní úřad normativní výnos, jakým jest výnos žal. úřadu z 5. července 1921, může kdykoliv vydati, když pozná, že zákon se vykládá proti vůli a úmyslu zákonodárcovu. Neboť v tom právě leží význam institutu právní moci, vytvořeného právním řádem v zájmu právní jistoty a trvalosti právních poměrů, že ve věcech stran i po případě nezákonné rozhodnutí může se státi a stane se neodstranitelným tím, že proti němu opravný prostředek podán neb obnova řízení možná nebo povolena není.
Jest ovšem pravda, že nadřízená instance může, má-li za to, že úřady podřízené vykládají to neb ono ustanovení zákona nesprávně, vydati instruktivní výnosy pro podřízené instance, jimiž se mají říditi při výkladu zákona; takovýto výnos může však působiti jen pro futuro, a nemůže odůvodniti změnu již vydaného a v právní moc vešlého rozhodnutí stolice nižší v neprospěch strany, která z něho nabyla práv.
Jinak by ovšem tomu bylo, kdyby šlo o rozhodnutí pocházející od úřadu nekompetentního, které by tedy — jsouc stíženo zmatkem — vůbec rozhodnutí nebylo a nemohlo nikdy v moc práva vejíti, takže by kdykoliv jak týmž, tak nadřízeným úřadem mohlo býti prohlášeno za právně neúčinné, nebo kdyby pro omyl ve skutkových okolnostech nebo pro objevení se nových, dříve neznámých skutkových okolností bylo možno přikročiti k obnově řízení. O takové případy však zde nejde, pročež bylo rozhodnouti jak shora uvedeno.

Citace:

č. 3764. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 127-131.