= Všeobecný slovník právní, sv. 2
PDF

Obuvnictví.


Obuvnická živnost náleží к živnostem řemeslným:
I. Rozsah: Obuvníci jsou oprávněni hotoviti a prodávati boty a střevíce z plsti a sukna, jelikož k výrobě těchto mohou užití látky kterékoli a s výrobky těmi pak mohou obchod vésti (obch. a živ. kom. v Praze, sb. »Freyova a Marešova« č. 1135); náleží tudíž i výroba soukenných střevíců s podešvy koženými k živnostenským oprávněním obuvníkům vyhrazeným, nikoli však — rovněž jako ne výroba střevíců plstěných — výroba prostých soukenných střevíců, jichž podešve pozůstávají toliko z několika na se přišitých vrstev soukenných. Výrobu takových prostých střevíců soukenných jest pokládati za živnosť volnou (obch. a živ. kom. v Opavě, sb. »Freyova a Marešova« č. 1137). Obuvník jest též oprávněn vyráběti střevíce kožené s dřevěnými podešvy a naopak (obch. a živn. kom. v Celovci, cit. sb. č. 1143).
II. Výroba obuvnických svrchků dle výnosu min. obch. ve srozumění s min. vn. vydaného tvoří integrující součásť živnosti obuvnické a musí tudíž uchazeči o jmenovanou živnosť, pokud se provozuje způsobem řemeslným, před nastoupením živnosti podati průkaz způsobilosti podobně jako při nastoupení řemeslné živnosti obuvnické (výn. ze dne 23. května 1888 č. 35903 z r. 1889 cit. sb. č. 1147).
III. Výroba ozdob na střevíce ze stužek, látek vlněných a hedbávných jest živností volnou (obch. a živ. kom. v Praze, cit. sb. č. 1148),
IV. Obchod s obuvnickými potřebami: Obuvníci nemají práva prodávati potřeby obuvnické, jelikož dle § 5. dvor. nař. ze dne 12. prosince 1799 živnosť obuvnická a obchod potřebami obuvnickými tvoří dvě živnosti rozdílné (obch. a živ. kom ve Vídni, cit. sb. č. 1152).
V. Výroba leštidla na boty: Obuvník může sice leštidlo sám vyráběti potud, pokud ho sám na výrobky své užije, není však oprávněn po živnostensku vyráběti je za účelem prodeje pro cizí spotřebu; jelikož leštidlo slouží k appretuře jistých obuvnických výrobků a úpravě jich pro prodej, nemůže tudíž obuvníku býti bráněno, leštidlo k tomuto účelu připravovati a užívati, kdežto právo k prodeji jeho jakožto samostatného výrobku živnostenského ani ze živnostenského oprávnění obuvníkova ani z ustanovení § 37 živ. ř. odvozováno býti nemůže (roz. štýrského místodržitelství ze dne 30. prosince 1895 č. 35023, cit. sb. č. 3041).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Obuvnictví. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 670-670.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).