Čís. 8922.

Pro nárok obce na Moravě na náhradu nákladu, jejž učinila na vyčištění příkopu na společné útraty účastníků, proti některému z nich, an tento dluh uznal, jest přípustným pořad práva.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1929, R II 140/29.)
Obec B. na Moravě domáhala se na žalovaném zaplacení 405 Kč, tvrdíc, že zaplatila za žalovaného dluh, který vznikl tím, že byly vyčištěny příkopy na společné náklady účastníků, k nimž patřil i žalovaný, a že žalovaný tento dluh též uznal a částečně zaplatil až na zažalovaných 405 Kč. k námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Pro posouzení příslušností soudu a přípustnosti pořadu práva jest rozhodným obsah žalobcova přednesu (§ 41 j. n.). Žalobkyně tvrdí, že se závazek žalovaného zakládá na smlouvách soukromoprávních, které § 44 vodního zákona nevylučuje. Žalobkyně musí své skutkové tvrzení dokázati. Nepodaří-li se jí to a bude-li naopak zjištěn mezi stranami poměr veřejnoprávní, který namítá žalovaný, musí to míti v zápětí jen zamítnutí žaloby rozsudkem pro její neodůvodněnost, nikoli však odmítnutí žaloby pro nepřípustnost pořadu práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud právem poukazuje k tomu, že žalobkyně opírá žalobní nárok o soukromoprávní dohodu, která není vyloučena předpisem § 44 vodního zákona ze dne 28. srpna 1870, čís. 65 z. zák. pro Moravu, a že ve věci hlavní půjde o to, zda se jí pořadí dokázati tvrzenou dohodu, a že, nepodaří-li se jí tento důkaz, bude žalobu zamítnouti jako po hmotněprávní stránce neodůvodněnou. Názoru rekursního soudu jest přisvědčiti. Předpisem § 75 cit. vod. zákona není nikterak vyloučen pořad práva pro nároky opřené o soukromoprávní titul (viz Peyer: Das oesterreichische Wasserrecht str. 536 a násl., Randa: Das oesterreichische Wasserrecht str. 148—151, Pražák, Wasserrechtliche Kompetenzfragen § 3 a 15, Procházka: České vodní právo str. 283 a násl., srovnej též rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu čís. 925 n. s. a rozhodnutí bývalého správního soudu ve Vídni čís. 1609 Budw.). Na základě jakých obran žalované strany bude snad žaloba zamítnuta, jest nerozhodné při řešení otázky, zda jest pořad práva přípustným. Žalobní nárok tak, jak jest uplatňován, nestal se veřejnoprávním proto, že provedení vodního díla převzala žalující obec, podle vlastního udání jako zmocněnec společnosti utvořené ku čištění příkopů a kanálů, aniž tím, že okresní politická správa k pozdějšímu zakročení žalující obce výměry ze dne 14. února 1923 a 11. září 1923 s poukazem na § 3 cís. nař. ze dne 20. dubna 1854, čís. 96 ř. zák., vyzvala žalovaného k zaplacení částky naň připadající, pohrozivši zároveň, že, nezaplatí-li, bude částka ta na útraty žalovaného exekučně vymáhána. Těmito výnosy nebylo zavedeno řízení podle § 44 druhý odstavec a 65 třetí odstavec cit. vodního zákona a nelze v těchto výnosech spatřovati rozhodnutí o rozvrhu příspěvků podle těchto zákonných předpisů, nýbrž věc jest ta, že žalující obec sdělila okresní politické správě, jaké náhradní nároky vznáší na určité osoby za provedené již dílo, a že okresní politická správa pohrozila těmto osobám politickou exekucí. Správné jest, že v obci B. došlo po rozumu § 52 a násl. cit. vod. zákona k založení vodního družstva, ale to se stalo teprve výnosem okresní politické správy ze dne 22. listopadu 1926, jímž byla uznána jsoucnost vodního družstva v В. k provádění ctila, o nějž v tomto sporu jde, došlo již před tím bez předchozího opatření okresní politické správy a bez předchozího vodoprávního řízení. Vodní družstva nejsou však jedinou po zákonu přípustnou formou k provádění vodních staveb, nýbrž mohou tu býti i sdružení vlastníků určitých pozemků, utvořená podle norem soukromého práva (srovnej Procházka str. 201). V těchto případech zejména docházívá k soukromoprávním dohodám, které mohou býti pak právním důvodem žalob patřících před řádné soudy. Posléze jest uvésti, že při řešení otázky přípustnosti pořadu práva jest nezávažno, zda dílo žalující obcí prováděné bylo řádně dokončeno a vodoprávně schváleno.

Citace:

č. 8922. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 605-606.