NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 9002.

Dávky za úřední úkony. — Občanství státní: * Udělení čsl. státního občanství, na něž poskytuje straně zákon právní nárok, může býti podle 2. odst. § 2 zák. o dávkách za úřední úkony ve věcech správních č. 53/25 jako prostý úřední úkon podrobeno sazbě jen do 5000 Kč.
(Nález ze dne 22. ledna 1931 č. 441).
Prejudikatura: Boh. A 7653/28, 7574/28.
Věc: Ferdinand F. v Bratislavě (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu vnitra o dávku za udělení státního občanství a o přiznání odkladného účinku stížnosti k nss.
Výrok: Nař. rozhodnutí ze 14. července 1929, pokud jím byla st-li za udělení státního občanství vyměřena vyšší dávka než 5000 Kč, zrušuje se pro nezákonnost; stížnost do rozhodnutí ze 17. října 1929 zamítá se jako bezdůvodná. Důvody: 1. Stěžovatel podal žádost za udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26. Výměrem ze 14. července 1929 předepsal žal. úřad st-li podle zák. č. 53/25 ve znění zák. č. 253/26 o dávkách za úřední úkony ve věcech správních a pol. 1 sazby B vl. nař. č. 254/26 za udělení státního občanství dávku 40 000 Kč vzhledem ku prospěchu ze státního občanství a k majetkovým a výdělkovým poměrům st-le.
2. Do tohoto rozhodnutí podal st-l stížnost k nss a současně k žal. úřadu žádost, aby jeho stížnosti k nss byl přiznán odkladný účinek ve smyslu § 17 zák. o ss, uváděje ve své žádosti, že jednak není veřejného zájmu, jenž by vyžadoval vymáhání předepsané dávky, jednak znamenalo by vymáhání dávky pro st-le jako obchodníka, jenž kapitálu potřebuje při provozování svého obchodu, značnou újmu na majetku. Rozhodnutím ze 17. října 1929 nevyhovělo min. vnitra této st-lově žádosti z důvodu, že vyměřená dávka byla podle § 5 odst. 3 zák. č. 53/25 splatna do 15 dnů ode dne doručení výměru, takže zřetelem k § 6 odst. 2 cit. zák. a čl. 7 vl. nař. č. 254/26 je st-l již od polovice srpna 1929 s placením v prodlení a nelze tedy zaplacení dávky již déle poshověti, jakož i vzhledem k tomu, že zaplacením shora uvedené dávky nevzejde mu nenahraditelná škoda. Také do tohoto rozhodnutí je podána stížnost k nss.
O těchto stížnostech bylo uváženo:
Ad 1. Stížnost hájí předem názor, že dávce za udělení státního občanství podle zák. č. 53/25 ve znění zák. č. 253/26 podléhají jen taková udělení státního občanství, na něž nemá strana právního nároku, jako jest udělení státního občanství podle zák. čl. L:1879, nikoli však udělení státního občanství podle úst. zák. č. 152/26, jenž na udělení to poskytuje straně právní nárok. — Stížnost se mýlí.
Otázku st-lem na spor vznesenou řešil nss již v nál. Boh. A 7574/28 a dospěl k názoru, že dávce za úřední úkony podle zák. č. 53/25 podléhá také udělení státního občanství podle úst. zák. č. 152/26, dovodiv, že okolnost, zda strana má na udělení státního občanství nárok, nemá vlivu na vznik zásadní povinnosti k zaplacení dávky, nýbrž může projeviti svůj účinek pouze ve výši dávky.
Podle tohoto názoru jest bezdůvodné stanovisko stížnosti, jak nahoře bylo reprodukováno, a zůstala by jen otázka, zda žal. úřad, ukládaje st-li za udělení státního občanství podle ústav. zák. č. 152/26 dávku ve výši 40 000 Kč, nepřekročil sazbu, přípustnou ve případech, kde na udělení to má strana zákonný nárok. Také tuto otázku stížnost relevuje, neboť uplatňuje, že sazby do 50 000 Kč může býti použito jen pro udělení státního občanství, na něž není nároku, nikoli pro udělení, na něž jest zákonem dán straně nárok. O této otázce uvažoval pak nss takto:
V odst. 2 § 2 zák. č. 53/25 jest stanoveno, že dávka za úřední úkony nesmí přesahovati 5 000 Kč, za udělení státního občanství 50 000 Kč a za udělení jiných oprávnění nebo poskytnutí výhod 20 000 Kč. Z § 1, jenž v odst. 1 podrobil dávce všeobecné úřední úkony ve věcech správních, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém, plyne, že dávka za úřední úkony má se vybírati za ony úřední akty, při jichž výkonu vystupuje v určité míře proti veřejnému zájmu zájem soukromý. Princip tento musí nutně vrhati svůj reflex i na odstupňování dávky, pro něž je směrodatnou hlavně míra zájmu, který má strana na vydání dotyčného správního aktu. Když tedy zákon v 2. odst. § 2 vedle sazby, platné pro jednoduché úřední úkony, vydané podstatně v zájmu soukromém, zavedl za určité úřední úkony, totiž za udělení státního občanství, udělení oprávnění a poskytnutí výhod, sazbu vyšší, mohlo důvodem pro takové větší zatížení dávkou býti jen, že předpokládal při těchto úkonech zvlášť zesílený zájem, který strana má na vydání takového úředního úkonu. Takový zesílený zájem neexistuje však, jde-li o úřední úkony, na jichž vydání má strana právní nárok, neboť neobdrží od úřadu více, než co mohla podle zákona žádati a co úřad jí nemohl odepříti. Naproti tomu rozšiřuje se oprávněním, daným straně bez nároku, okruh jejích práv přímo přičiněním a z vůle úřadu. Možno tedy o zesíleném zájmu strany na vydání úředních úkonů mluviti jen při takových úředních úkonech, na něž nemá strana právního nároku.
V nál. Boh. A 7653/28 zabýval se nss otázkou, jaké úkony spadají pod pojem oprávnění a výhod, na jichž udělení nebo poskytnutí stanoví zákon dávkovou sazbu do 20 000 Kč, a v podstatě z úvah, jak nahoře byly podány, dospěl k závěru, že sluší jimi rozuměli úřední akty, na něž nemá strana právního nároku, kdežto úřední akty, na něž má strana právní nárok, dlužno posuzovati jako prosté úřední úkony, na něž stanoví zákon sazbu pouze do 5000 Kč.
Z téhož právního názoru vychází nss i v konkrétním případě. Logický úsudek vede pak k tomuto závěru: Zákon praví, že dávka za úřední úkony nesmí přesahovati 5000 Kč, za udělení státního občanství 50 000 Kč a za udělení jiných oprávnění nebo poskytnutí výhod 20 000 Kč. Ze slova »jiných« oprávnění jest patrno, že také udělení státního občanství, na něž stanoví, zákon sazbu 50 000 Kč, jest oprávněním téhož charakteru jako oprávnění, za jehož udělení stanoví zákon sazbu dávkovou do 20 000 Kč, tedy že jest oprávněním, na něž nemá strana právního nároku. Stojí tedy v 2. odst. § 2 proti sobě nikoli tři, nýbrž jen dvě ve svém základu se lišící skupiny úředních úkonů; jednak akty, na něž má strana právní nárok — prosté úřední úkony s dávkovou sazbou do 5000 Kč, jednak akty, na něž strana nemá právního nároku, a to buď s obecnou sazbou do 20 000 Kč, nebo se zvláštní sazbou do 50 000 Kč pro udělení státního občanství.
Nemůže proto takové udělení státního občanství, na něž zákon poskytuje straně právní nárok, býti udělením, jež zákon, stanově sazbu do 50 000 Kč, chtěl touto sazbou postihnouti, nýbrž nutno je přes totožnost termínu »udělení« vzhledem k jeho charakteru podle distinkce nahoře podané subsumovati pod pojem prostého úředního úkonu s dávkovou sazbou do 5000 Kč.
V daném případě žádal st-l za udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26, a za udělení státního občanství podle tohoto zákona byla st-li vyměřena dávka 40 000 Kč. Cit. úst. zákon nesvěřuje však rozhodnutí o tom, zda státní občanství má bytí uděleno, volné úvaze úřadu rozhodujícího, nýbrž dává straně, vyhovuje-li podmínkám zde stanoveným, na udělení to právní nárok, takže úřadu nezbývá, než zkoumati, zda jsou splněny zákonné podmínky, načež, je-li tomu tak, udělení státního občanství odepříti nesmí.
Nelze proto udělení státního občanství podle úst. zák. č. 152/26 zařaditi mezi úřední úkony, na něž strana nemá právního nároku, a nelze je proto považovati za takové udělení státního občanství, jež zákon jako zvláštní případ úkonu, na nějž nemá strana právní nárok, postihuje sazbou do 50 000 Kč. Udělení to jako prostý úřední úkon mohlo býti podrobeno jen nižší sazbě do 5000 Kč. Pokud ji žal. úřad v dnešním případě překročil, jest jeho rozhodnutí nezákonné, pročež je slušelo v tomto rozsahu zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Že by dávka 5000 Kč neodpovídala majetkovým a výdělkovým poměrům st-le, resp. že by zjištění těchto poměrů st-lových spočívalo na vadném řízení, písemná stížnost nevytýká a nemá proto nss příčiny po té stránce nař. rozhodnutí přezkoumati.

Citace:

č. 9002. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 246-249.