NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6924.

Učitelstvo: 1. * Literní učitelka není zbavena nároku na odbytné podle § 3 zák. č. 455/19 již proto, že nebyla ještě ustanovena definitivní učitelkou. — 2. K výkladu pojmu »počáteční služba« podle zák. par.
(Nález ze dne 29. listopadu 1927 č. 17604/26.)
Věc: Vlasta W. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odbytného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka působila po odbytí zkoušky učitelské od 1. října 1922 na různých obecných školách, posléz na čtyřtřídní obecné škole smíšené v M. a provdavší se dne 30. prosince 1924 vzdala se služby učitelské a žádala podáním z 9. února 1925, aby byla ze služby školské vyvázána a vyměřeno jí odbytné podle § 3, odst. 1 zák. č. 455/19. Žádosti této zšr v Praze vynesením ze 4. listopadu 1925 nevyhověla, poněvadž žadatelka nedosáhla vůbec ustanovení definitivního (bez určení místa), nebyla do hodn. tříd zařazena a neměla tudíž platu vpočítatelného do výslužného, podle kterého by jí příslušelo odbytné ve smyslu § 3 odst. 1. cit. zák. Odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím jako neodůvodněné, ježto st-lka neměla před vystoupením ze školní služby definitivního postavení ani platu vpočítatelného do výslužného a tudíž není v daném případě podmínek dle § 3 zák. č. 455/19, aby jí odbytné mohlo býti přiznáno.
O stížnosti uvážil nss takto: —
Jak z obsahu nař. vynesení zřejmo, zamítl žal. úřad v pořadu stolic správních žádost st-lčinu o přiznání odbytného podle § 3 odst. 1 zák. č. 455/19 jedině z toho důvodu, že st-lka nebyla před vystoupením ze školské služby definitivně ustanovena a neměla tudíž platu vpočítatelného do výslužného a že proto nesplnila podmínky § 3 odst. 1 cit. zák. Vycházel tedy žal. úřad z názoru, že podmínkou nároku na odbytné jest ustanovení def. učitelkou a že jen tato má plat vpočítatelný do výslužného.
Nss neuznal, že by tento názor byl ve shodě se zákonem.
Zák. z 24. července 1919 č. 455 Sb. ustanovuje v § 1 a 2, že učitelky veř. škol obecných a občanských mohou po skončené počáteční službě vstoupiti do stavu manželského, aniž by pozbývaly práva setrvati ve službě školní, jakož i že učitelkám, které ještě nemají počáteční služby za sebou, je třeba povolení ošr-y, aby se mohly provdati. Vzdají- li se při tom dobrovolně místa, má jim býti vyměřeno podle § 3, odst. 1 odbytné podle služ. let a posledního platu vpočítatelného do výslužného.
Jak z těchto ustanovení vysvítá, dal zákon zásadně právo setrvati ve školské službě těm provdaným učitelkám, které mají »počáteční službu za sebou« a připustil za určitého předpokladu provdání i těch učitelek, keré této zásadní podmínce nevyhovují. Je tedy podle cit. zák. jedině odbytí počáteční služby podmínkou nároku na to, aby mohla provdaná učitelka veř. školy národní setrvati ve školské službě a sluší zkoumati, zda u učitelek literních končí, resp. končiti může počáteční služba definitivním ustanovením.
Podle čl. 2. odst. 2 zák. č. 274/19 sluší rozuměti učitelkou v počáteční službě učitelku literní, která je na základě vysvědčení dospělosti dočasně ustanovována ve školní službě na školách veř. před zařaděním do nejnižší hodn. třídy. Podle §§ 15 a 16 téhož zák. mají učitelé literní v počáteční službě příjmy státních praktikantů úřednické skupiny C a budou zařaděni, působili-li na veř. školách po 3 léta a vykonali zkoušku způsobilosti pro školy obecné, do skupiny C, t. j. do požitků nejnižší hodn. třídy určené pro úředníky skupiny C. Končí tedy u učitelek literních počáteční služba, o níž mluví čl. 2. zák. č. 274/19, zařaděním do požitků nejnižší hodn. třídy skupiny C. a mohou učitelky ty setrvati ve školské službě i vstoupí-li v manželství. Zařadění to má na zřeteli jedině výměru služebních příjmů osob učitelských a sleduje tedy výhradně účel požitkový (srovn. §§ 1, 4 až 8, 15, 16, 33 a 37 zák. č. 274/1919). Tento právní dosah zařadění do nejnižší hodn. třídy odpovídá také intencím zákona toho, který chtěl upraviti jen hmotné postavení osob učitelských shodně s obdobnými nároky státních úředníků, nepřevzal však pro obor práva učitelského úřednické předpisy o povaze služ. poměru, jeho založení, změně neb rozvázání. Zůstaly tedy dosavadní předpisy, upravující tyto otázky, zákonem č. 274/19 nedotčeny, což platí zejména též o def. ustanovování osob učitelských na volná místa systemisovaná. Nelze proto zařadění do hodn. tříd stavěti na roven definitivnímu ustanovení ve službě školské a není zařadění to zásadně závislé na jmenování def. osobou učitelskou. Potom však nastává ukončení počáteční služby literních učitelek již zařaděním do nejnižší hodn. třídy a není třeba, aby dosáhla dotčená učitelka jmenování def. silou učitelskou.
Na tom nezměnil v podstatě nic ani zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. který prováděje čl. 5. zák. č. 541/19 zavedl pro osoby učitel, jmenování def. učiteli bez určení služ. místa a poskytl osobám těm výhody, jichž byli podle cit. článku 5. účastni státní úředníci. Mělť zákon ten pouze za účel, aby se i učitelstvu veř. škol. národních dostalo def. ustanovení po skončené počáteční službě, aniž bylo nutno měniti něco na ustanovení zem. zákonů o právních svazcích učitelstva, jež týkají se def. ustanovení osob učitelských na místa systemisovaná (srovn. čl. 1. cit. zák.). Otázky zařadění do požitků nejnižší hodn. třídy se zákon ten však nedotknul a měly tedy i za účinosti zákona toho nárok na zařadění do hodn. tříd učitelky, které vyhověly podmínkám zákona a ukončily službu počáteční.
A ježto konečně nelze vyčísti ani z ustanovení zák. č. 251/22, že by počáteční služba, o níž mluví tak zvaný zákon paritní (čl. 2. odst. 2) končila napříště jedině jmenováním definitivní osobou učitelskou, nelze odpírati učitelce literní odbytné podle zák. č. 455/19 již proto, že nebyla ustanovena definitivní a že neměla proto platu vpočítatelného do výslužného, a je opačný názor žalovaného úřadu právně mylný.
A uváží-li se konečně, že podle ustanovení § 1 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z. a z 24. května 1906 č. 105 ř. z. a čl. 2. § 5 zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb., které platily v době vydání nař. vynesení vzhledem k čl. 2 a 4., jakož i k § 28 zák. čís. 274/19, i o osobách učitelských veř. škol národních, se vpočítá do výslužného státních úředníků (osob učitelských) služné a 50% místního přídavku pro Prahu příslušného stupně a že na platy tohoto druhu mají nárok podle §§ 1, 15 a 16 zák. par. osoby učitelské do hodn. tříd zařazené, nelze uznati správným ani názor, že jen def. učitelka literní má plat vypočítatelný do výslužného.
Když se věci takto mají, neobstojí důvod, pro který odepřel žal. úřad výplatu odbytného v daném případě a spočívá nař. výnos na nesprávném právním názoru. Že by st-lka nebyla do hodn. tříd zařazena a neměla proto platu vpočítatelného do výslužného (čl. 9. zák. č. 251/ 1922) žal. úřad v nař. vynesení netvrdí a neměl proto nss příčiny s tohoto hlediska se věcí obírati.

Citace:

č. 6924. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 543-545.