NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8538 —
Č. 8538.

Živnostenské právo. — Technikové soukromí: I. * Ustanovení 2. odst. § 22 zák. o staveb. živnostech č. 193/1893 ř. z., podrobující autorisované soukromé techniky ustanovením VI. a VII. hlavy živn. řádu, pokud provádějí pozemní stavby a jiné příbuzné stavby svým vlastním živn. pomocným personálem, nebylo derogováno zákonem o inženýrské komoře č. 185/20. — II. * Civilní inženýr pro architekturu a pozemní stavby stává se za předpokladu § 22, odst. 2 zák. č. 193/1893 ř. z. členem příslušného společenstva stavitelů; nezáleží na tom, zda provádí stavby, vyhražené staviteli.
(Nález ze dne 8. dubna 1930 č. 5682.)
Věc: Dr techn. Zdeněk P. v Praze (adv. Dr Eugen Pštross z Prahy)
proti ministerstvu obchodu (za zúč. společenstvo stavitelů pro obvod
obch. komory v Praze adv. Dr Jos. Vaněk z Prahy) o členství v živnostenském společenstvu. — Č. 8538 —
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl v pořadu instančním potvrzen výměr magistrátu hl. m. Prahy ze 4. listopadu 1925, kterým bylo vysloveno, že se st-1 stal členem společenstva stavitelů pro obvod obch. komory v Praze a že je povinen plniti veškeré závazky s tímto členstvím spojené, zejména pak že jest povinen zaplatiti příslušnou přístupní taxu.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Členství v živn. společenstvu dle VII. hlavy živn. ř. je vázáno předpokladem, že jde o osobu, která má oprávnění k provozování živnosti, neboť v § 107 jest předepsáno, že kdo v obvodu, kde je společenstvo, provozuje samostatně aneb jako pachtýř živnost, pro kterou je zřízeno společenstvo, stane se členem společenstva nastoupením. Z této zásady plyne, že členy společenstva mohou býti jen majitelé a pachtýři živností, t. j. zaměstnání a podniků předpisům živn. řádu podrobených. Zaměstnání úředně autorisovaných civ. techniků je podle čl. V. lit. f) úvoz. patentu k živn. řádu vyňato z účinnosti tohoto zák. Přes to se stanoví v 2. odst. § 22 zák. o stav. živnostech, že úředně autorisovaní soukromí technici (úředně autorisovaní civilní inženýři, stavební inženýři, architekti a strojní inženýři), pokud provádějí pozemní stavby a jiné příbuzné stavby vlastním živn. pomocným personálem, podrobeni jsou ustanovením VI. a VII. hlavy živn. řádu. Z tohoto předpisu plyne, že civ. inženýra postihují za předpokladu cit. § 22 i ustanovení § 107 živn. ř. čili povinnost býti členem příslušného živn. společenstva.
Paragraf 22 odst. 2 zák. č. 193/1893 nebyl výslovně zrušen zákonem o inženýrské komoře z 18. března 1920 č. 185 Sb. přes to, že v § 27 jsou určité právní předpisy zrušeny. Stížnost tvrdí však, že byl derogován a vytýká po stránce formální, že nař. rozhodnutí se touto otázkou nezabývalo. Neprávem; neboť žal. úřad recipoval ve svém rozhodnutí důvody I. a II. stolice a v těch bylo výslovně uvedeno, že § 22 odst. 2 zák. č. 193/1893 derogován nebyl.
Podle názoru nss-u je tento výrok ve shodě se zákonem. Předpisy zák. o inženýrské komoře nedotýkají se obsahem svým speciálního ustanovení § 22 odst. 2 zák. č. 193/1893. Účelem ustanovení tam obsaženého byla zřejmě snaha zabezpečiti pomocnému personálu civ. technika, nepodrobeného předpisům živn. řádu ochranu, kterou tento zákon poskytuje pomocnému personálu, zaměstnanému u živnostníka, který tytéž práce provádí vlastním pomocným personálem, aby bylo zabráněno nesrovnalostem, které by jinak musely nastati. Jen důsledkem této snahy jeví se pak podrobení civ. technika ustanovení VII. hlavy živn. řádu o živn. společenstvech , kterým zákon svěřuje v prvé řadě péči o ochranu zájmu osob, jejichž právní poměry jsou v VI. hlavě tohoto zák. upraveny, a ukládá jim po této stránce různé povinnosti. Aby společenstva mohla tyto úkoly, jim zákonem přikázané, plniti, jsou uloženy členům jejich i určité povinnosti hmotného rázu.
Z toho všeho plyne, že 2. odst. § 22 zák. č. 193/1893 sleduje ochranu živn. pomocnictva a z tohoto důvodu ukládá civ. technikům povinnosti shora zmíněné. Tento důvod je však zcela odchylný od ducha zák. č. 185/1920 o inženýrské komoře. — Č. 8538 —
Zákon tento sleduje podle § 1 zájmy civ. techniků jako zvláštního stavu. To plyne nejen ze znění zákona, nýbrž i z motivů k němu (tisk č.2428/1920). Nějaké ustanovení, které by se obsahem svým dotýkalo předmětu upraveného v § 22 odst. 2 zák. č. 193/1893, v něm nalézti nelze. Pak nelze však ani mluviti o tom, že by zákon č. 185/20 byl ustanovení § 22 odst. 2 zák. č. 193/1893 v nějakém směru derogoval.
V daném případě je nesporno, že st-1 je úředně autorisovaný inženýr pro architekturu a pozemní stavby v Praze I., že tam má svoji obchodní místnost podle § 14 nař. stát. ministerstva z 11. prosince 1860 č. 36413, jakož i že prováděl nástavbu IV. a V. patra na jednom domě, tedy pozemní stavbu, vlastním živn. pomocným personálem.
Stížnost vytýká, že v daném případě neměl rozhodovati v prvé stolici magistrát, nýbrž politický úřad zemský, jenž je dle 1. odst. § 112 živn. ř. povolán přiděliti jednotlivé kategorie živností, které dosud nejsou vřaděny do žádného společenstva, k některému již zřízenému společenstvu. — Námitka tato je bezdůvodná. § 112 má na mysli konstitutivní akt přidělení určité kategorie živnostenské k některému živn. společenstvu, jímž se pro tuto kategorii živnostenskou dosud neexistovavší svazek společenstevní teprve zakládá, kdežto v daném případě šlo pouze o deklaratorní rozhodnutí, kterému společenstvu st-1 podle vydaných normativních ustanovení přináleží jako člen následkem toho, že prováděl pozemní stavbu vlastním živn. pomocným personálem. K řešení této otázky je podle § 141 živn. ř. kompetentní živn. úřad prvé stolice. Tím je magistrát hl. m. Prahy, v jehož obvodu má st-1 podle § 14 nař. stát. min. z 11. prosince 1860 č. 36413 obchodní místnost.
Bezdůvodnou je také in eventum vznesená výtka, že st-li je ponecháno na vůli, aby si sám zvolil společenstvo, jemož chce přináležeti jako člen, ježto ve Velké Praze jsou pro obvod obch. komory pražské zřízena dvě společenstva, jichž členové mohou prováděti nástavby domů. Ze správních spisů je patrno, že st-1 má na mysli společenstvo stavitelů a společenstvo mistrů zednických pro obvod obch. komory v Praze. Tuto námitku zamítla již zsp. a v souhlase s ní také min. obch. Stalo se tak právem. Žal. úřad vychází z předpokladu, že st-1 jako úředně autorisovaný inženýr pro architekturu a pozemní stavby je oprávněn říditi a vlastním pomocným personálem prováděti veškeré stavby pozemní a jiné příbuzné stavby spojením prací různých stav. živností. Na tomto stanovisku stojí také st-1. To však je rozsah oprávnění živnosti stavitelské, jak je vymezen v 1. odst. § 2 zák. č. 193/1893, kdežto rozsah oprávnění živnosti mistra zednického stanovený v § 3 cit. zák. je užší. Při zkoumání otázky příslušnosti společenstevní přichází jedině v úvahu živn. oprávnění resp. jeho rozsah, nikoli však jaká činnost se v rámci tohoto oprávnění skutečně vyvíjí. Jako stavitel může i civ. autorisovaný technik v rámci svého oprávnění kdykoli rozsah své činnosti rozšířiti neb zúžiti. Se zřetelem k tomu není potřeba zkoumati, zdali a pokud je správné tvrzení stížnosti, že také mistři zedničtí jsou ve Velké Praze oprávněni prováděti nástavby. — Č. 8539 —
Prováděním zmíněné stavby stal se st-1 dle 2. odst. § 22 cit. zák. členem společenstva pro stavitelskou živnost, v jehož obvodu má vlastní obchodní místnost, totiž společenstva stavitelů pro obvod obch. komory pražské. Z toho také zřejmě vycházely živn. úřady. Námitka, že považovaly neprávem za rozhodno pro společenstevní příslušnost místo, kde se provádí stavba, nemá ve znění nař. rozhodnutí resp. v důvodech připojených k rozhodnutím nižších stolic opory. Místo stavby a její druh byl v těchto rozhodnutích zevrubně označen patrně proto, aby se dalo posouditi, že šlo o provádění stavby pozemní.

Citace:

č. 8538. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 621-624.