Čís. 882.Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). V tom, že rolníci zaměnili si dobytče chovné za dobytče tažné a směněné dobytče, ježto nevyhovovalo, dále prodali, nelze ještě spatřovati jednání pletichářské. (Rozh. ze dne 8. června 1922, Kr II 120/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmatecní stížnost státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Olomouci ze dne 23. prosince 1920, jímž byli obžalovaní Eduard E. a Jan G. dle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Důvody: Napadený rozsudek zjišťuje o obžalovaném Eduardu E-ovi, že dne 4. května 1920 koupil mladou stelnou užitkovou krávu za 7800 K, že ji dne 24. května 1920 směnil za tažnou krávu v hodnotě 8000 K, které mínil původně použiti pro sebe k tahu, že ji však o dva až tři dny později prodal druhému obžalovanému Janu G-ovi na jeho žádost za 8000 K a za 20 K zpropitného. Z obžaloby, na obžalovaného Edurda E-a pro přečin pletich dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., vznesené, ho lichevní soud dle rozhodovacích důvodů rozsudkových sprostil v úvaze, že obžalovaný, který je řezníkem, jednak byl dle živnostenského listu k nákupu a prodeji dobytka oprávněn, jednak krávu Janu G-ovi prodal beze všeho zisku, na který dle názoru lichevního soudu měl nárok. Zmateční stížnosti státního zastupitelství, opírající se o důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., nelze přiznati oprávnění. Podřaděni jednání obžalovaného pod skutkovou podstatu přečinu pletich není ovšem na závadu, že byl к nákupu a prodeji dobytka oprávněn. V § 11 čís. 4 zákona o trestání válečné lichvy, se mezi živnostníkem a neživnostníkem nijak nerozeznává. Také oprávněný živnostník jedná pletichářský, vykonává-li živnost v konkrétním případě proti zákonným nebo jiným úředním předpisům nebo zákazům, a počíná-li si takto způsobem, vybočujícím z mezí řádného a solidního provozování živnosti. Zmateční stížnosti nelze však přisvědčiti, pokud spatřuje okolnost, dodávající počínání obžalovaného ráz pletich, v tom, že tažnou krávu prodal tento obžalovaný Eduard E. řezníkovi jako kus jatečný, a že dále obžalovaný onu užitkovou krávu, jím za 7800 K koupenou, krátce na to směnil za jinou krávu tažnou, kterou opět již za dva až tři dny po směně dále prodal. Nalézací soud správně nepodřadil zjištěné jednání obžalovaného pod pojem pletich dle § 11 čís. 4 lichevního zákona, neboť činnost obžalovaného nevymyká se nijak z mezí řádného obchodování, neboť jest úkazem, mezi rolníky obvyklým, že rolník dobytče chovné zamění za dobytče tažné, a že toto zase, nehodí-li se mu z příčiny té neb oné, nebo rozhodne-li se zase jinak, dále prodá. V tom samo o sobě jednání pletichářské nelze spatřovati, tím méně v tomto případě, když jest zjištěno, že si krávu obžalovaný koupil, pokud se týče směnou opatřil původně pro sebe a ji Janu G-ovi bez veškerého zisku prodal. Není ovšem nezbytným pojmovým znakem pletich ani snaha po zisku ani skutečnost, že zisku nebylo dosaženo, přece však není okolnost ta pro posuzování, zdali obžalovaný nekalým způsobem si počínal, bez významu. Že Eduardu E-ovi bylo známo, že G. kupuje od něho krávu k výseku, rozsudek nezjišťuje, a zmateční stížnost také nedostatek tohoto zjištění nevytýká, nedovolávajíc se vůbec žádného formálního důvodu zmatečnosti. Ostatně, i kdyby tomu tak bylo, nečinilo by vědomí to prodej G-ovi pletichářským, nereelním nebo nekalým.