Č. 10052.

Učitelstvo. — Řízení správní: * Dosah odkladného účinku, přiznávaného v § 27 odst. 4 mor. zák. o dozoru ke školám stížnostem k zšr-ě proti rozhodnutím ošv-u spočívá v případě zproštění zatímního učitele služby
k určitému termínu v tom, že učitel podavší stížnost k zšr-ě má nárok na požitky až do posledního dne měsíce, v němž mu bylo doručeno zamítavé rozhodnutí zšr-y o jeho stížnosti.
(Nález ze dne 1. října 1932 č. 14686.)
Prejudikatura: srov. Boh. 6927/27, 2763/23.
Věc: Herta St. ve F. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o doplatek požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka, zatímní učitelka ve F., byla jako přespočetná zproštěna školní služby výměrem ošv-u v K. z 23. října 1925. Stížnosti její nevyhověla zšr mor. rozhodnutím z 24. listopadu 1925. O tomto rozhodnutí byla st-lka vyrozuměna výměrem ošv-u z 30. listopadu 1925, doručeným jí dne 5. prosince 1925.
Podáním z 11. prosince 1925 uvedla st-lka, že její odvolání proti výměru ošv-u z 23. října 1925 mělo podle § 27 odst. 4, resp. § 40 odst. 1 zák. o dozoru ke školám, odkladný účinek, který ve smyslu nál. Boh. A 2763/23 spočívá v tom, že nepříznivé důsledky rozhodnutí jsou odloženy až do rozhodnutí vyšší stolice. Proto náležejí st-lce požitky až do doručení rozhodnutí zšr-y, resp. až do příštího prvního, t. j. do 1. ledna 1926. St-lka žádala proto za doplatek požitků za listopad a prosinec 1925.
Zamítavé rozhodnutí zšr-y o této žádosti z 25. ledna 1927 bylo potvrzeno nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého; k tomu min. dodalo: »Kompetence k rozvazování služebního poměru učitelských osob, do jejichž okruhu patřila st-lka, příslušela — jak stížností nepopřeno — okr. výboru škol. Tento zprostil st-lku výnosem z 23. října 1925 výslovně s určitým termínem, totiž koncem října 1925, školní služby, a rozhodnutí zšr-y, jejíhož přezkoušení se st-lka dovolávala, pak pouze vyslovilo, resp. mohlo vysloviti, že zproštění provedené koncem října 1925, stalo se po právu. Ježto tedy deklaratorní akt zšr-y, vešlý v moc práva, nic nezměnil na termínu vyvázání st-lčina ze služby školní koncem října 1925, nelze přiznati jí právní nárok na služební požitky, jichž se domáhá, neboť vyvázání ze služby má v zápětí ztrátu nároku na další výplatu služebních příjmů a vzhledem k tomu, co právě uvedeno, není pro posouzení sporné otázky rozhodno, kdy nadřízená stolice deklaratorně vyslovila, že nařízené zproštění odpovídá zákonu.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Jádro sporu je v tom, v čem spočívá obsah a dosah »odkladného účinku«, jaký měla vzhledem k § 27 odst. 4 mor. zák. o dozoru ke školám stížnost st-lčina na výměr ošv-u, kterým bylo vysloveno zproštění školní služby .
Zšr vyvozovala z čl. IX. zák. č. 251/22, podle něhož výpomocné ustanovení zastupující učitelé mají nárok na odměnu toliko za dobu, po kterou trvá jejich služba v substituci, že st-lka nemá nároku na požadované doplatky požitků, neboť byla pravoplatně koncem října 1925 zproštěna služby. Žal. úřad pak k tomuto důvodu, který též přijal za svůj, ještě dodal, že rozhodnutí zšr-y mělo a mohlo míti význam toliko deklaratorní, totiž mohlo pouze vysloviti, že vyvázání ze služby k určitému termínu, vyslovené ošv-em, k čemuž tento byl nesporně kompetentním, stalo se po právu. Vyvázání ze služby pak má v zápětí ztrátu nároku na další výplaty služebních požitků, a není rozhodno, kdy nadřízená stolice deklaratorně vyslovila, že nařízené zproštění stalo se po právu.
Stížnost naproti tomu, vycházejíc z názoru, že rekurs st-lčin měl odkládací účinek, tvrdí, opírajíc se o nál. Boh. A 2763/23, že následkem odkladu nepříznivých následků účinnost jejich nastala teprve pravoplatností opatření ošv-u, t. j. potvrzením jeho zšr-ou, a že tudíž příslušejí st-lce služební požitky až do tohoto termínu zcela ve shodě s ustanovením čl. IX. zák. č. 251/22, neboť teprve tímto termínem končil služební její poměr jako substitutky.
Jak nss v souhlase se svojí ustálenou judikaturou (srov. Boh. A 2763/23, 6927/27) vyslovil v případě obdobném nál. z 20. února 1930 č. 2672, spočívá odkladný účinek stížnosti včas podané, jak podle slovného významu tohoto výrazu, tak podle podstaty věci v tom, že rozhodnutí, proti němuž stížnost, mající odkladný účinek, byla podána, není potud účinným, pokud stížnost nebyla zamítnuta. Důsledkem toho jest, že strana je chráněna proti nepříznivým důsledkům napadeného rozhodnutí, které tudíž nemohou nastati již hned vydáním dotyčného rozhodnutí, ani termínem v tomto rozhodnutí uvedeným, nýbrž teprve doručením zamítavého rozhodnutí stolice rekursní.
Stížnost má tedy pravdu, namítá-li, že účinek opatření zprošťujícího st-lku školské služby a zastavujícího její požitky, mohl nastati teprve po zamítnutí stížnosti zšr-ou, a nař. rozhodnutí, vycházející z názoru, že stížnost st-lčina neměla takového účinku, jest v rozporu se zákonem.
Na tom nemůže nic měniti ustanovení čl. IX. odst. 1. věty 1. zák. č. 251/22, že »výpomocně ustanovení zastupující učitelé literní.....mají nárok na odměnu toliko na dobu, po kterou trvá jejich služba v substituci....«, poněvadž předpis tento nemá na mysli faktický výkon služby, nýbrž existenci (trvání) služebního poměru, tento však právě důsledkem odkladného účinku rekursu, podaného do propouštěcího výroku prvé stolice, končí teprve zamítnutím rekursu.

Citace:

č. 10052. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 352-354.