Č. 8296.


Živnostenské právo: O pojmových znacích živnosti povoznické.
(Nález ze dne 16. prosince 1929 č. 11303/27.)
Věc: Walter W. v Č. proti zemské správě politické v Praze o přestupek podle § 11 živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v P. z 23. listopadu 1926 byl st-l uznán vinným přestupkem § 11 živn. ř., jehož se dopustil tím, že provozoval živnost povoznickou, aniž ji u živn. úřadu opověděl, a odsouzen dle § 132 lit. a) cit. zák. k pokutě 100 Kč, po případě do vězení na 10 dnů.
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, poněvadž skutková podstata přestupku jest doznáním strany, výpovědí svědků a seznáním stráže prokázána.
Ve stížnosti popírá st-l, že by v daném případě byly dány pojmové znaky zaměstnání po živnostensku provozovaného ve smyslu čl. IV. uvoz. patentu k živn. řádu. Nss neuznal stížnost důvodnou.
St-l udal ve svém odvolání z trestního nálezu prvé stolice a udává také ve stížnosti, že provozuje zemědělský podnik asi na 6 ha půdy, pak největší kupectví v Č., jež jest jeho hlavním zaměstnáním. Ježto není v místě dráhy, je nucen veškeré zboží pro svoji obchodní živnost z V. dovážeti a tam zboží i své zemědělské produkty voziti. Při tom přibírá na požádání k dopravě za odměnu také zboží od jiných osob. Kromě toho obstarává svým potahem za úplatu zemědělské práce pro jiné osoby, avšak pouze příležitostně a nikoli pravidelně s úmyslem, opatřiti si trvalý výdělek. V letní době vozí letní hosty na dráhu a z dráhy, jakož i na výlety za úplatu. Děje se tak jen tenkráte, není-li potahu třeba pro živ- nost obchodní nebo pro zemědělství. Veškeré tyto činnosti vyvíjí st-l, dle svého tvrzení, aby dosáhl vedlejšího výdělku.
Z těchto vlastních jeho údajů je zřejmo, že obstarává na vlastní účet a risiko úkony povoznické živnosti za účelem výdělečným a že tak nečiní pouze v ojedinělých případech, nýbrž trvale a pravidelně, kdykoli se k tomu naskytne příležitost a potah není jinak zaměstnán. Tato skutková podstata obsahuje však veškeré znaky živnosti povoznické. St-l přes to tvrdí, že není povinen opověděti u živn. úřadu živnost povoznickou, a že není trestný, když tak neučinil. Dovolává se výnosu min. vnitra z 25. srpna 1881 č. 11412 a výn. česk. místodržitelství, otištěného ve sbírce normalií pod č. 74.
Cit. výnosy bylo vysloveno, že zemědělci, kteří jen po kratší dobu v roce, a to po obdělání polního hospodářství pouze občas a ne pravidelně hledají pro své potahy vedlejší výdělek dopravou osob neb dovozem uhlí, kamení, rudy a t. d., a při nichž zemědělské zaměstnání tvoří hlavní zdroj jejich výživy, nejsou povinni opověděti živnost povoznickou. St-l sám udává, že jeho hlavním zaměstnáním je živnost obchodní, proti němuž zemědělství ustupuje do pozadí. Pak ovšem ani z těchto instrukcí, které ostatně nemají a neměly povahu nařízení státních úřadů ani ve smyslu čl. 11 zákl. zák. stát. z 21. prosince 1867 č. 145 ř. z., nýbrž jsou pouhými výnosy úřadů nadřízených, kterými byly úřadům podřízeným dány pokyny, za kterých skutkových předpokladů mají považovati povoznictví za vedlejší živnost zemědělské produkce, nemůže st-l nic dovoditi pro svůj názor, že jest oprávněn bez opovědi povoznické živnosti provozovati povoznictví.
Dospěl-li žalovaný úřad ze skutkového základu, jak jej st-l ve svém odvolání z tresního nálezu prvé stolice uvedl, k závěru, že st-l provozuje povoznictví po živnostensku a že tuto živnost neopověděl, což on přiznává, a odsoudil ho pak pro přestupek neoprávněného provozování této živnosti, pak nelze shledati ani že by se nař. rozhodnutí příčilo zákonu, ani že by úsudek žal. úřadu neměl ve spisech dostatečné opory.
Citace:
č. 8296. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 523-524.