Č. 2426.

Samospráva okresní. — Veřejní úředníci: I. * Vedoucími úředníky okresními mohou býti ve smyslu § 19 II. 1. 2. zákona č. 444/1919 jen úředníci s vysokoškolským vzděláním — nikoliv úředníci jiní, třeba samostatně a odpovědně řídí nějaký ústav okresní. — II. Platnost norem o propočítání služební doby státních úředníků nebyla zákonem č. 312/1920 rozšířena na okresní úředníky.
(Nález ze dne 29. května 1923 č. 9178.)
Věc: Albin M. v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze o přiznání charakteru vedoucího úředníka a započtení soukromé služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 29. května 1921 žádal st-1 u osk v L., aby mu byl přiřknut charakter úředníka vedoucího, aby mu bylo do pense a postupu započteno 5 roků ztrávených ve službě soukromé a aby mu byl udělen titul přednosty okresního ústředního ústavu práce. Osk v L. dle výměru z 21. června 1921 usnesla se započítati st-li do pense a postupu 1 rok služby ztrávené u okr. hejtmanství.
Petit o přiznání charakteru úředníka vedoucího, o započtení let v soukromé službě ztrávených a o udělení titulu přednosty okr. ústředního ústavu práce byl zamítnut.
Zsv v Praze dle výnosu z 28. ledna 1922 zamítl odvolání st-lovo, protože vedení ústavu pro zprostředkování práce sluší považovati za službu manipulační a takovému úředníku nepřísluší nárok na úpravu služného podle § 19, odst. II, bod 1) zák. z 23. července 1919 č. 444 Sb. a nepřísluší mu charakter úředníka vedoucího ve smyslu tohoto zákona.
Pokud jde o započtení praxe, byla stížnost zamítnuta, ježto zákony o okresních úřednících nemají předpisu, dle něhož lze započísti praxi konanou jinde než u okresu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Mezi stranami není sporu o tom, že st-1 byl ustanoven definitivním manipulačním úředníkem okr. výboru v L. s povinností obstarávati mimo práce v kanceláři správu okr. stravovny a že dekretem okr. zastupitelství v L. z 24. dubna 1912 bylo vysloveno, že na místě prací manipulačních v kanceláři okr. výboru povede od 1. května 1912 správu mužského oddělení okr. centrálního ústavu pro bezplatné zprostředkování služby a práce v L. čili jak se v dekretu výslovně udává, že bude správcem okr. stravovny a řečeného ústavu pro zprostředkování práce.
Spor jest o to, lze-li st-le pokládati za vedoucího úředníka ve smyslu § 19, II., bod 1. zák. z 23. "července 1919 č. 444 Sb. Dříve než lze přikročiti k odpovědi na tuto otázku, dlužno zjistiti, do jaké kategorie úředníků okresních st-1 patří.
Jednotlivé kategorie úředníků okresních jsou taxativně vypočteny v § 19, II. pod 1 — 7 cit. zákona. Přihlédneme-li k těmto předpisům shledáme, že st-le dlužno zařaditi mezi úředníky zmíněné pod 6, totiž mezi odborné úředníky, od nichž nebyla žádána vyšší kvalifikace než od úředníků manipulačních podle § 3 tohoto zákona. Dle ustanovení 4. odst. § 3 může býti úředníkem pro obor služby manipulační ustanoven, kdo podal průkaz, že jest způsobilý úkony této služby úspěšně vykonávati. Vyhledává se tedy i pro obor služby manipulační určitá kvalifikace, která jest podmíněna přiměřeným školním vzděláním a praktickou činností.
V daném případě byl ve smyslu zákona z 3. října 1907 č. 63 z. z. vyhláškou okr. výboru z 9. července 1909 vypsán konkurs na místo manipulačního úředníka a žádán průkaz o odbyté nižší střední škole, jakož i průkaz o tom, že žadatel si osvojil praktickou znalost zařízení spisovních v některém oboru správy veřejné.
Toto místo bylo uděleno st-li. Okr. zastupitelství pověřilo st-le správou mužského oddělení okr. centrálního ústavu pro bezplatné zprostředkování služby a práce, aniž od něho žádalo průkaz nějaké kvalifikace. St-1 byl tedy ustanoven odborným úředníkem bez vyšší kvalifikace, než úředníka manipulačního, naleží proto do kategorie uvedené v § 19, II., pod č. 6 a sluší jej považovati za odborného úředníka, jenž jest na roven postaven úředníkům pro obor služby manipulační.
Pokud jde o rozřešení otázky, lze-li st-le považovati za »vedoucího úředníka« ve smyslu §19, II., č. 1 a 2 cit. zákona dospěl nss k právnímu názoru, že vedoucími úředníky ve smyslu tohoto zákonitého ustanovení mohou býti jen úředníci s vysokoškolským vzděláním, že nejsou vedoucími úředníky ti, kdož studia na vysoké škole neabsolvovali, a to ani tenkráte, když jim bylo výslovně svěřeno samostatné vedení okresního ústavu a přiděleni zaměstnanci, jim služebně podřízení. Rovněž nemá pro posouzení této otázky ve smyslu cit. zákonitého ustanovení významu, že oběžník zemského úřadu práce z 12. ledna 1923 č. 6 P užívá pro označení správců okresních zprostředkovatelen práce titulu vedoucí úředník.
Rozhodno jest tedy ve smyslu § 19, II. č. 1. a 2., absolvoval-li st-1
studia na vysoké škole; to však vůbec netvrdí.
Nelze proto shledati nezákonnost v tom, že st-li nebyl přiznán charakter vedoucího úředníka ve smyslu § 19, II. č. 1 cit. zákona.
Stížnost směřuje také proti výroku, kterým bylo st-li odeřepřeno započtení služby soukromé, kterou ztrávil v kancelářské službě u advokátů. Nař. rozhodnutí vyslovilo, že zákony o služebních poměrech okr. úředníků v Čechách neobsahují předpisu, dle něhož by se předchozí služba ztrávená jinde, než u okresu, měla započítávati.
St-1 poukazuje na zákon z 15. dubna 1920 č. 312 Sb., kterým byly
upraveny drahotní přídavky mimo jiné také úředníkům okresním a na zákon z 26. listopadu 1920 č. 625 Sb. o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných. Z těchto ustanovení plyne však toliko, že úředníci okresní mají zákonný nárok na drahotní a nákupní přídavky ve stejné výši jako úředníci státní, pokud celkový jejich služební příjem již nedosahuje nebo nepřesahuje obdobného celkového příjmu služebního státních úředníků rovnocenné kategorie a stejné doby služební, a to po dobu, pokud drahotní a nákupní přídavky se budou vypláceti státním úředníkům; nelze však tato zvláštní výjimečná ustanovení vykládati šíře než zní a není v nich žádného podkladu pro názor stížnosti, že úředníci okresní jsou, i pokud jde o propočtení služební doby, na roveň postaveni státním zaměstnancům. Platnost právních norem o propočítání služební doby státních zaměstnanců nebyla rozšířena na úředníky okresní.
Nemá tedy ani tato námitka opory v zákoně.
Slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2426. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 164-166.