Čís. 8925.

Výpůjčka nenáleží k obyčejné správě obecního jmění (v Čechách). Usnesení obecního zastupitelstva je třeba i k příkazu k přípravným pracím uzavření zápůjčky, byl-li s tímto příkazem spojen zároveň závazek obce, platiti za tyto práce mzdu. I kdyby se k takovému příkazu nevyžadovalo usnesení obecního výboru, musely by dopisy starosty obce, jimiž měl býti udělen příkaz k přípravným pracím, býti podepsány nejen starostou, nýbrž i jedním členem obecní rady.
Usnesení obecní rady (obecního zastupitelstva) jest o sobě úkonem vnitřním, z něhož vzejdou účinky na venek proti třetím osobám, až byly druhé straně sděleny způsobem předepsaným v § 55, odstavec prvý druhá věta, a v § 55, odstavec druhý, obec. zříz. pro Čechy. Těmito jest obmezena zástupci moc orgánů obce v ten smysl, že mohou za obec projevovali vůli jen způsobem tam předepsaným. Konkludentními činy starosty obce nemůže dojíti ke smlouvě s obcí.
(Rozh. ze dne 2. května 1929, Rv I 1401/28.)
Žalující advokát domáhal se na žalující obci v Čechách zaplacení za právnické práce, jež vykonal, jednaje z příkazu žalované s pojišťovací společností o poskytnutí zápůjčky. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Netřeba zkoumati, zda jest správným názor dovolatelův, že dopisy starosty obce ze dne 10. prosince 1924 a 3. ledna 1925 obsahují příkaz žalobci, daný podle usnesení městské rady, by jménem obce provedl přípravné práce k opatření výpůjčky pro obec. Neboť, i kdyby tomu tak bylo, bylo by především rozhodujícím, zda tento příkaz byl pro obec závazný, zda z něho vzešla obci povinnost, zaplatiti žalobci odměnu za práce podle tohoto příkazu konané, a na tuto otázku odpověděly nižší soudy právem záporně. Žalobcovu nároku by nevadilo, že nebyl ustanoven zástupce obce způsobem předepsaným § 34 čís. 4 ob. zříz. českého. Na tom by záleželo jen, kdyby šlo o otázku, zda byl žalobce oprávněn svými právními jednáními obec zavázati a nabýti pro ni práv. Ale práce pro obec konati mohl a obec by byla povinna mu za tuto činnost zaplatiti, kdyby ji byl vykonal podle příkazu, obec zavazujícího, i když nebyl zároveň platně zmocněn, obec na venek zastupovati. Co se týče otázky, zda k těmto pracím byl platně zjednán jménem obce dopisy jejího starosty ze dne 10. prosince 1924 a 3. ledna 1925, uznává dovolatel, že k platnosti smlouvy o výpůjčku bylo by bývalo třeba usnesení městského zastupitelstva podle § 31 čís. 5 obec. zřízení čes., poněvadž výpůjčka nenáleží k obyčejné správě obecního jmění, míní však, že přípravné práce k opatření výpůjčky jsou věcí obyčejné správy a že proto byl starosta oprávněn, dáti mu podle usnesení městské rady příkaz, by projednal věc za obec se zápůjčitelkou a ji připravil pro rozhodnutí obecního zastupitelstva. Tomu však nelze přisvědčiti. Vyžadovala-li smlouva o výpůjčku usnesení městského zastupitelstva, vyžadoval téhož usnesení i příkaz k přípravným pracím, an s tímto příkazem spojen byl zároveň závazek obce, platiti za tyto práce mzdu, neboť, nenáleží-li výpůjčka k obyčejné správě jmění, nemůže k ní býti počítána ani námezdní smlouva o pracích, jimiž opatření výpůjčky má býti připraveno. Než na věci by se nic nezměnilo, i kdyby se dovolateli přisvědčilo v tom, že smlouva se žalobcem o přípravných pracích nevyžadovala usnesení obecního výboru. Dopisy starosty obce, jimiž podle žalobcova mínění mu byl udělen příkaz k přípravným pracím, musely by, měl-li příkaz obec zavázati, podepsány býti nejen starostou, nýbrž i jedním členem obecní rady. Neboť příkazem, by vykonal přípravné práce, byla by se obec zároveň zavázala, zaplatiti žalobci za ně mzdu, šlo by tedy o listiny, kterými má býti založen závazek obce k jiným osobám a platilo by tudíž o nich ne-li ustanovení § 55 druhý odstavec ob. zříz. česk., předpokládá-li se, že nebylo třeba usnesení obecního zastupitelstva, alespoň ustanovení § 55 prvý odstavec druhá věta zřízení čes. V § 55 prvý odstavec druhá věta a druhý odstavec obec. zřízení českého, ustanovuje zákon, jakým způsobem zákonní zástupci obce mají ve věcech tam uvedených činiti projevy vůle za obec jimi zastoupenou. Těmito předpisy má býti obec chráněna před tím, by její zákonní zástupci nepřekročili meze obecním zřízením jim vytčené. Toto ustanovení nelze tudíž omeziti na listinné projevy, neboť bylo by protismyslné, kdyby pro projevy písemné platila tato omezení, pro projevy jinaké však nikoliv. Jest proto těmto předpisům rozuměti tak, že omezují zástupci moc orgánů obce v ten smysl, že mohou za obec projevovati vůli jen způsobem tam předepsaným, takže projev vůle, orgány obce na ni učiněný, jest pro obec platný a závazný jen, bylo-li šetřeno zákonné formy. Projevy starosty žalované obce k žalobci, na které se žalobce odvolává, nemají tudíž proti obci právního účinku. Šlo-li o věc, vyžadující usnesení městského zastupitelstva, nemohl starosta, ani nehledě k nedostatku formy § 55 druhý odstavec ob. zřízení čes., obec zavázati, ano nebylo platného usnesení obecního zastupitelstva (srovnej sb. n. s. čís. 4321), a šlo-li o věc, nenáležející do působnosti městského zastupitelstva, není příkaz žalobci pro obec závazný, poněvadž nebyla zachována forma § 55 prvý odstavec druhá věta ob. zřízení českého. Že takový postup stěžuje správu obce, jak míní dovolatel, nemůže býti rozhodujícím, dokud tento postup jest platným zákonem nařízen. Z toho plyne, že ani konkludentními činy starosty obce (§ 863 obč. zák.) nemohlo dojíti k platné smlouvě mezí žalobcem a obcí, jak míní dovolání. Není ostatně jasno, v čem vidí dovolání tyto konkludentní činy, doličujíc, že došlo ke zmocňovací smlouvě mezi žalobcem a žalovanou obcí tím, že osobami, od obce vyslanými, dopisy starostenského úřadu a usneseními obecní rady bylo zcela zřetelně a písemně projeveno, že obec jest srozuměna s tím, by žalobce vykonal přípravné práce, ba že ho k tomu výslovně vyzvala a ho opětovně poháněla. Šlo by o smlouvu (nikoli o zmocňovací, poněvadž nebylo šetřeno ustanovení § 34 čís. 4 ob. zřízení českého, nýbrž) o námezdní, ujednanou mlčky potud, že žalovaná obec by byla povinna zaplatiti žalobci přiměřenou mzdu, i když nebyla výslovně ujednána, poněvadž podle jeho stavu nebylo lze očekávati, že vykoná práce bezplatně, ale to by byl důsledek zásady, že o významu a o výkladu projevů vůle, učiněných jménem obce, platí všeobecná pravidla právní, tedy také ustanovení § 1152, pokud se týče § 1004 obč. zák., nikoliv však důsledek toho, že starosta jest oprávněn, zavazovati obec proti třetím osobám konkludentními činy, a předpokládalo by vždy, že žalobce byl k pracím jménem obce platně zjednán. O smlouvě mlčky podle § 863 prvý odstavec obč. zák. ujednané byla by mohla býti řeč jen, kdyby žalobci příkaz k pracím byl udělen konkludentními činy. To však žalobce sám ani netvrdí, uvádělť, že byl výslovně vyzván, by práce konal. O otázku, zda starosta může obec proti třetím osobám zavázati též konkludentními činy, tu tedy vlastně ani nejde, muselo by ovšem na ni, jak řečeno, podle platných ustanovení zákonných býti odpověděno záporně. V pravdě nešlo o tuto otázku ani v rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni G. U. n. ř. čís. 2399, jehož se žalobce dovolává pro svůj názor. Podle skutkového děje v něm vylíčeného usnesla se obec, poskytnouti pro okresní silnici potřebné stavební pozemky, obecní zastupitelstvo bylo svoláno k jednání o nabytí potřebných pozemků a při tomto zasedání prohlásil tehdejší žalobce před shromážděným zastupitelstvem, že jest ochoten přenechati obci pozemky za určitou cenu. O tom byl sepsán protokol a od obou stran podepsán; pozemky byly pak obci předány a starosta slíbil prodateli, že mu zaplatí kupní cenu. Žalobě o zaplacení kupní ceny bylo lze za tohoto stavu věci vyhověti jen, když se za to mělo, že zde právě bylo usnesení obecního zastupitelstva o koupi pozemků a že došlo k dohodě přímo mezi prodavatelem a obecním zastupitelstvem v jeho zasedání, šlo by o otázku, zda i v takovém případě přímého ujednání smlouvy mezi obecním zastupitelstvem a druhou stranou jest třeba listiny opatřené náležitostmi § 55 druhý odstavec ob. zřízení, již netřeba nyní řešiti, nikoliv o otázku, zda se obec může zavázati činy konkludentními. Převzetí pozemků a slib zaplatiti kupní cenu náležely by již ke splnění smlouvy; jimi nebyly obci uloženy nové závazky a proto by patřily do oboru působnosti starosty obce. S názorem, že starosta převzetím pozemků a slibem, zaplatiti kupní cenu, mohl sám přijmouti návrh kupní smlouvy a zavázati obec, i když tu nebylo usnesení obecního zastupitelstva, nebylo by lze souhlasiti. Ježto zmíněná ustanovení obec. zřízení jsou právem donucovacím, a obec má jimi býti chráněna, nemůže se příčiti ani dobrým mravům ani pravidlům poctivého styku, když se jich obec dovolává na svou ochranu.

Citace:

č. 8925. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 616-619.