Čís. 7847.

Zaměstnanci veřejní: I. Předpis § 168 plat. zák. č. 103/26 vztahuje se také na kancelářské úředníky vyšlé z řad pomocných sil kancelářských. — II. O zjištění tak zvané »doby rozhodné« podle §§ 167 a 168 plat. zák.
(Nález ze dne 3. dubna 1929 č. 6564.)
Prejudikatura: Boh. A 7105 a 7415/28.
Věc: František W. v B. proti ministerstvu spravedlnosti stran převodu do nových platů podle zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. sprav, v pořadu stolic správních odvolání st-le, vrch. soud. oficiála, z vynesení presidia vrch. zem. soudu v Brně z 22. ledna 1927, jímž bylo rozhodnuto o námitkách proti převodu do nových platů podle zák. č. 103/26 z těchto úvah: »Názor v námitkách i odvolání uplatňovaný, že ustanovení §§ 168 a 169 plat. zák., upravující převod úředníků do nových platů, nevztahuje se na úředníky vyšlé z řad oficiantů, jest mylný, a spočívá na neporozumění znění prvního odstavce § 168 plat. zák., jenž vylučuje pouze použití čl. 5 § 1 zák. č. 541/19 při určení rozhodné doby u úředníků, pocházejících z řad kancelářských pomocných sil. Též tvrzení odvolatelovo, že byl zkrácen odečtením čekatelské lhůty 4 let od doby, jež podle § 168 plat. zák. byla zjištěna jako doba rozhodná pro stanovení výše služného, jest bezpodstatné; postup, o nějž jde, odpovídá § 169 odst. 2 plat. zák., jenž nařizuje, že rozhodnou dobu hodnotiti jest pro převod podle čekatelské doby a postupových lhůt, stanovených novým platovým zákonem. Toto ustanoveni nepřihlíží k tomu, že snad podle dříve platných předpisů nebylo té které kategorii určité služ. období pro postup hodnoceno. Nelze proto přihlížeti k vývodům, jež odvolání ohledně důsledků tohoto opatření uplatňuje. Ježto jedná se o zásadní ustanovení zák., není zde předpokldů § 169 odst. 7 plat. zák. Dodati dlužno, že pokud při převodu do nových; platů a stanoveni celkové rozhodné doby podle § 168 bylo u odvolatele přihlíženo též k předpisu čl. 5 § 1 zák. č. 541/19 a v důsledku toho hodnocena též čekatelská doba připočtením jednoho roku, bude nutno tento postup podrobiti revisi podle pokynů, jež dodatečně od min. sprav, dojdou.«
Maje přezkoumati rozhodnutí toto, musil nss především konstatovati, že stížnost neformuluje stižního bodu proti oné části výroku toho, ve které žal. úřad vyslovil, že pokud byla hodnocena při stanocení celkové rozhodné doby podle § 168 odst. 1 zák. č. 103/26 čekatelská doba připočtením jednoho roku, bude nutno postup ten podrobiti revisi. Nemohl se proto nss obírati touto částí nař. výroku a nemohl zkoumati, pokud je obsah její ve shodě se zákonem. O ostatním obsahu nař. výroku uvážil nss takto:
Stížnost stojí především na zásadním stanovisku, že se § 168 cit. zák. na st-le jako kane. úředníka vyšlého z řad kanc. sil pomocných nevztahuje, a snaží se tuto svou tesi dovoditi jak ze slov uvedeného zák. předpisu »s výjimkou kategorií uvedených v § 7 odst. 7 tohoto zák.«, tak i ze vzájemného vztahu §§ 167 a 168 odst. 1, z nichž prý ustanovení posléze uvedené je vzhledem k citaci § 167 v něm jen doplněním všeobecného ustanovení § 167 o výjimkách v něm stanovených. Výjimka § 168 odst. 1 zák. cit. musí se podle vývodů stížnosti týkati jak čl. 3 tak i čl. 5 § 1 zák. č. 541/19, neboť § 168 odst. 1 zák. plat. akcentuje při zjišťování doby rozhodné moment časového postupu, tento pak byl nově upraven oběma články zák. č. 541/19. Nevztahuje-li se však ani čl. 3 ani čl. 5. § 1 zák. č. 541/19 podle znění uvedeného § 167 odst. 1 na kategorii kanc. úředníků, není prý otázka převodu této kategorie úřednictva dosud řešena a nelze proto předpisu zákona platového na kategorii tu použíti.
Nss neuznal stanovisko to důvodným.
Předpis § 168 jest, jak podle svého systematického zařazení, tak i podle jasného znění, generelní normou pro převod státních úředníků uvedených v § 167 do nového služného, a obsahuje podrobná ustanovení o tom,jak převod ten sluší provésti. Zmíněný postup spočívá pak podle ustanovení těch v podstatě v tom, že se nejprve zjistí způsobem v § 168 blíže určeným ideální doba, kterou by dotčený úředník musil podle čekatelských lhůt a časového postupu starého platového systému ztráviti v hodn. třídě a plat. stupni, v němž jest v den 1. ledna 1926, aby dosáhl těch požitků, které mu v den ten příslušejí. Nutno tedy do této doby započísti i čekatelskou dobu v rozsahu stanoveném článkem 5 § 1 zák. č. 541/19, a tvoří ovšem tato doba čekatelská součást celkové schematiky zjišťované t. zv. doby rozhodné (arg. slova § 168 »zjistí se doba, kterou by podle čl. 3 a podle čl. 5 § 1 zák. č. 541/19 musil ztráviti«). Pro kanc. úředníky nebyla však stanovena za požitkového systému platného před zák. č. 103/26 žádná doba čekatelská, a musil proto zákonodárce, měl-li převod této kategorie úředníků státních odpovídati základní myšlence jeho o způsobu převedení jmenovaných státních úředníků na nový platový systém, učiniti positivní disposici v zákoně samém, která by vylučovala u kategorie té připočítávání čekatelské doby k ideální době jako základu pro určení služného ve smyslu tohoto zákona.
To učinil zákonodárce v § 168 tím, že vložil mezi slova »kterou by podle čl. 3 a podle čl. 5 § 1 zák. č. 541/19 ...« za slůvko »a« větu »s výjimkou kategorií uvedených v § 7 odst. 7 tohoto zák.« a mimo to větu tu zevně pomlčkami ze souvislosti s ostatním obsahem vyňal. Možno proto větě té rozuměti jen v tom smyslu, že vylučuje u kategorie kanc. úředníků toliko připočítávání doby čekatelské jako složky t. zv. doby rozhodné, že však ponechává u nich v platnosti zjišťování doby té podle předpisu čl. 3 zák. č. 541/19, t. j. podle časového postupu a lhůt tímto zákonem stanovených. Pro správnost tohoto pojetí uvedeného ustanovení mluví i úvaha, že by při stanovisku stížnosti scházel v zákoně platovém předpis o převodu kanc. úředníků do nových platů a že by se tedy úředníci ti nemohli státi účastnými nové platové úpravy. Že by tento důsledek zákonodárce byl zamýšlel, nelze přepokládati, uváží-li se, že bylo účelem zákona platového změniti od základu platový systém všech státních úředníků a nahraditi jej systémem novým (srovn. nál. Boh. A. 7514/28). Dovolává-li se stížnost k podpoře svého stanoviska souvislosti dikce § 167 cit. zák. »s výjimkou stanovenou v § 169 odst. 1« se slovy § 168 odst. 1 zák. toho »s výjimkou kategorií uvedených v § 7 odst. 7 tohoto zák.« a vidí-li v posléz uvedené normě jen doplnění všeobecného ustanovení § 167, stačí k tomu poznamenati, že toto pojetí cit. předpisů je mylné. Paragraf 167 určuje pro úředníky v něm uvedené platovou stupnici, kterou úředníci ti při převodu do nových platů obdrží, a vyjímá shora uvedeným obratem z určení platové stupnice ty z nich, jichž rozhodná doba nedosahuje délky čekatelské doby stanovené § 7 odst. 5 cit. zák. Paragraf 168 odst. 1 předpisuje naproti tomu způsob, jak jest určovati pomocí t. zv. doby rozhodné výši služného, a ustanovuje slovy »s výjimkou kategorií«, že způsob ten nemá platiti v celé své šíři při zjišťování t. zv. doby rozhodné kanc. úředníků. Kdežto tedy § 167 nestanoví pro kategorii kanc. úředníků žádnou výjimku z pravidla platného pro ostatní úředníky tam uvedené, normuje § 168 odst. 1 pro jmenovanou kategorii výjimku z pravidla platného o zjišťování t. zv. doby rozhodné ostatních úředníků, a nemůže proto vůbec po té stránce předpis § 167 doplňovati. Nelze tudíž uvedená dvě ustanovení uváděti v souvislost ve směru, v jakém to činí stížnost, a je stanovisko její právně neudržitelné. Na tom nemůže nic změniti ani citace § 167 v prvém odstavci § 168 lieg. cit., neboť citace ta nemá vzhledem k tomu, že je umístěna v uvedeném paragrafu vedle slov »těchto úředníků«, jiného účelu než individualisovati subjekt, jehož se týče úprava provedená §em 168, a nelze z ní dovozovati souvislost obou norem ve směrech, o nichž byla právě řeč. Vztahuje se proto předpis § 168 odst. 1 zák. plat. také na převod kanc. úředníků vyšlých z řad kanc. sil pomocných, a je opačný názor stížnosti mylný.
Stejně je tomu i s další výtkou, která spatřuje nezákonnost nař. výroku v tom, že prý nesprávně zjistil délku t. zv. doby rozhodné, a tvrdí, že do doby té slušelo vpočísti jako dobu čekatelskou 4 léta, jež byla st-li odpočtena z jeho celkové služ. doby při zařazení do hodu. tříd podle zák. č. 89/19. Jak ze znění §§ 168 odst. 1 a 169 zák. č. 103/26 vysvítá, záleží určení výše služného v provedení dvou funkcí, z nichž prvá spočívá ve zjištění t. zv. doby rozhodné, druhá pak v tom, že doba ta se měří čekatelskou dobou a lhůtami pro zvýšení služného stanovenými zákonem platovým. Bylo již shora dolíčeno, že jsou pro určení t. zv. doby rozhodné podle znění § 168 odst. 1 leg. cit. rozhodujícími jednak čekatelská doba, jednak lhůta časového postupu, jak zavedeny byly zák. č. 541/19. Přiznává-li však zákon v této relaci právní význam jen čekatelské době, kterou má na zřeteli zák. č. 541/19, nelze při zjišťování t. zv. doby rozhodné přihlížeti z titulu doby čekatelské k jiným obdobím, než která kvalifikoval zák. č. 541/19 jako dobu čekatelskou, Že by doba 4 let, jež podle tvrzení stížnosti odpočítávána byla kanc. oficiantům při zařazení jich do hodn. tříd podle zák. č. 89/19, měla tuto právní kvalifikaci, nelze ze zák. č. 541/19 vyčisti, a nemůže proto doba ta míti význam při určování t. zv. doby rozhodné. Neporušil proto žal. úřad zákon, nepřihlédl-li při zjišťování doby rozhodné podle § 167 odst. 1 zák. plat. k době 4 let, která byla st-li podle jeho tvrzení odpočtena při zařazení do hodn. třídy a skupiny D, a je shora řečená výtka stížnosti lichá. Pokud se stížnost dále domnívá, že i měření t. zv. doby rozhodné nebylo provedeno správně podle § 169 odst. 2 leg. cit., ježto doba ta neměla bytí měřena čekatelskou dobou 4 let, když již st-li doba 4 let byla odpočtena při zařazení do hodn. třídy a skupiny D časového postupu, nemá názor ten opory v zákoně z důvodů, jež uvedeny byly v nál. Boh. A. 7105/28, v němž vysloven právní názor, že při převodu do nových platů zák. č. 103/26 jest kanc. úředníkům vyšlým z řad kanc. sil pomocných podle zák. č. 89/19 odpočísti ve smyslu § 169 odst. 2, resp. 3 zák. plat. příslušnou čekatelskou dobu zákonem tímto stanovenou bez ohledu na to, jaká služ. doba jim pro zařazení do hodn. tříd byla odpočtena. Na názoru tom setrval nss i v daném případě.
— — — —
V poslední své části obrací se stížnost proti tomu, že žal. úřad zamítl žádost st-lovu, aby bylo v jeho případě použito zmocnění podle § 196 odst. 7 plat. zák., a dovozuje, že předpoklady cit. normy jsou dány, ježto při převodu, jak byl proveden nař. rozhodnutím, se vychází z 8leté doby čekatelské, ač jinak pro nové úředníky téže kategorie je lhůta ta podle §§ 7 a 169 odst. 3 zák. plat. nepoměrně kratší. Než v tom směru přezírá stížnost, že cit. předpis plat. zákona nezakládá podle svého znění právního nároku pro státního úředníka, aby vláda zmocnění jí zákonodárcem daného v konkrétním případě použila, a že se proto nemohl žal, úřad dotknouti práv st-lových, prohlásil-li, že nejsou dány předpoklady § 196 odst. 7 cit. zák.

Citace:

Č. 7670. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 171-174.