Č. 6021.

Stavební právo. — Administrativní řízení: O rekursní legitimaci obce jako majitelky a správkyně veř. statku uličního v řízení stavebním.
(Nález ze dne 3. listopadu 1926 č. 21786.) Prejudikatura: Boh. 1810, 4414 adm. a j.
Věc: Město K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o legitimaci obce k rekursu ve stavební věci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítl žal. úřad jako nepřípustné odvolání stěžující si obce z usnesení osk v K. ze 16. ledna 1925, jímž k rekursu manželů Josefa a Marie T. zrušeno bylo usnesení měst. rady v K. z 11. září 1924, kterýmž nevyhověno žádosti jmenovaných manželů za udělení stav. povolení k přístavbě malé místnosti při trafiční budce postavené na dvorku před domkem čp. ... v K. Jako důvod pro odmítnutí uvedeného odvolání uvedl žal. úřad, že stěžující si obci nedostává se legitimace k odvolání tomu, poněvadž uplatňované jí námitky — zejména tvrzené porušení zastavovacích pravidel, vydaných pro způsob zastavění pro tuto část města z veř. ohledů estetických, pokud se týče zdravotních, — nedotýká se žádných, stav. řádem uznaných a chráněných zájmů obce jako souseda ani jako správce veř. statku uličního, naopak, že tu jde o zájmy veřejné, jichž hájení přísluší obci pouze jako stav. úřadu I. instance, kterýž jako takový není legitimován uplatňovati svůj odchylný názor proti rozhodnutí vyššího úřadu stavebního.
Ve stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané namítá obec jednak, že jí přísluší právo rekursní již jako pánu a majiteli veř. ulice, která sousedí s pozemkem, na němž přístavba je projektována, jednak, že obec, rozhodujíc v prvé stolici o povolení stavby a jsouc při tom povolána šetřiti i zájmů estetických, musí míti právo, aby stanovisko, jež v té příčině zaujal její úřad stavební, poměrů místních znalý, hájila opravnými prostředky správními i proti instančnímu rozhodnuí stolice vyšší, zejména když tato octla se ve věcném rozporu s ustanovením § 36 stav. řádu, ježto nepřihlížela k tomu, čeho vyhledává krasochuť. Další výtka stížnosti, že nař. rozhodnutí nezákonně, t. j. proti ustanovení §§ 287, 288 o. z. o. přiznává obci pouze postavení správce a nikoli také majitele veřejné komunikace, je bezpředmětná, neboť žal úřad uvedl v nař. rozhodnutí výslovně, že přístavba, o kterou jde, nedotýká se zájmů obce ani jako souseda, ani jako správce veř. statku uličního. Žal. úřad uvažoval tedy o tom, zdali zájmy obce jako souseda jsou dotčeny. Jediný majetek obce, který podle stavu spisů sousedí s pozemkem, na němž sporná přístavba má býti zřízena, jest však právě jen veř. statek uliční. Nelze tedy důvodně tvrditi, že žal. úřad vlastnictví obce na veř. statku uličním bral v pochybnost.
V námitkách, jimiž bylo se soudu blíže zabývati, reklamuje st-lka právo rekursní ze dvou právnicky různých důvodů. Především úřad však výslovně uznal, že obci jako pánu a správci sousední veř. komunikace právo rekursní přísluší, a není tedy až potud žádné různosti mezi nazíráním žal. úřadu a stěžující si obce. Žal. úřad jen popřel, že obec jako pán a správce veř. statku jest in concreto zamýšlenou stavbou dotčena v nějakém svém zájmu, stav. řádem uznaném a chráněném. Že nař. rozhodnutí má tento smysl, nemůže podle znění jeho býti pochybno, i kdyby snad mohlo býti pochybno, zdali tenor rozhodnutí, v němž se praví, že obci nedostává se rekursní legitimace, stanovisko žal. úřadu zcela přesně vystihuje. Proti tomuto rozhodnutí mohla by se snad obec účinně brániti, kdyby byla označila onen konkrétní zájem, v němž jako majitel a správce veř. statku pokládá se za dotčenu povolením zamýšlené přístavby. Nic takového však st-lka ani v zamítnutém rekursu, ba ani ve stížnosti neurčila, a stižný bod tohoto obsahu neformulovala (§ 18 zák. o ss). Pokud však stížnost vytýká, že žal. úřad obci jako pánu a správci uličního pozemku rekursní legitimaci odepřel, a tedy v zásadě ji popřel, je výtka tato, dle toho, co svrchu bylo uvedeno, bezpředmětná.
Druhou z obou svrchu uvedených námitek domáhá se st-lka uznání svého práva rekursního na ochranu určitého (estetického) zájmu veřejného, který jí u vykonávání řádu stav. jako úřadu stav. přísluší hájiti.
Než z toho, že úřad stavební, který jest orgánem obce, jest povolán ve své funkci úřední chrániti některý zájem veř., neplyne ještě nikterak, že obec je povolána tento zájem chrániti také jako strana v řízení opravném. K tomu by bylo zapotřebí positivního ustanovení zákonného, jehož však podle ustálené judikatury stav. řád ani žádný jiný zákon neobsahuje (Sr. nál. nss-u Boh. 1810, 4414 adm.)
Že by pak nař. rozhodnutím porušen byl plán polohy stěžující si obce, sdělaný a schválený podle předpisů II. hlavy stav. řádu pro Čechy-venkov, stížnost k nss-u podaná nenamítá, a nemohl se tedy nss zabývati otázkou, zdali obec mohla snad na ochranu svého plánu polohy v řízení správním jako strana opravného prostředku použíti. I bylo tedy stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 6021. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 549-551.