8
Čís. 1104.
Nařízení vlády republiky Československé ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n.
Přerušiti dlužno též spory, v nichž spornou stranou jest bývalý c. k. erár.
(Rozh. ze dne 21. června 1921, Rv I 483/21.)
Nejvyšší soud přerušil spor, jímž domáhala se tuzemská frima na bývalém c. k. železničním eráru náhrady škody.
Důvody:
V této věci jde o nárok, vzniknuvší před 26. únorem 1919, totiž 28. prosince 1917 mezi zde sídlící žalující stranou a tehdejším с. k. erárem. Žaloba
byla podána 18. října 1918 proti c. k. eráru a v ní pokračováno oběma stranami i po vydání zákona ze dne 23. července 1919, čís. 440 sb. z. a n., když
zástupce žalovaného eráru s tím svůj souhlas projevil. Nárok se tedy
uplatňuje proti bývalému eráru, to jest proti tomu, co tvořilo oblast
tehdejší říše, ne tedy jen proti části, která nyní se nazývá Rakouskem,
a jest republikou Rakouskou, nýbrž i proti části, která sluje teď republikou
Československou. Jsou tedy vlastně spolužalovány republiky obě, jež
teprve co se podílu týče vzájemně své poměry upraviti mají. Jde tu o závazek peněžitý, uplatňovaný a vzniklý také mezi Rakouskou republikou a žalující stranou, která má a měla 26. února 1919 řádně svě bydliště na
území státu Československého. A sporno jest také mezi stranami, v jaké
měně placeno býti má. Jsou tu tedy podmínky § 1 odstavec b) a konečného
odstavce §§ 2 a 5 nařízení vlády republiky Československé ze dne 21.
dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n., podle nichž soudní řízení z moci úřední přerušeno býti musí.