Č. 3682.

Nadace. — Administrativní řízení: O mezích dozorčího práva státních úřadů nadačních.
(Nález ze dne 31. května 1924 č. 9839.)
Věc: Alois B. v L. proti ministerstvu vnitra o nepotvrzení volby do kuratoria nadace.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím splnomocněného komisaře republiky čsl. pro Ratibořsko v O. z 20. června 1922 nebyla schválena volba st-le Aloise B., faráře v L., za čtvrtého člena kuratoria nadační nemocnice děkana Šimona R. v Hlučíně, předsevzatá v sezení tohoto kuratoria dne 23. února 1922. K odůvodnění tohoto výroku splnomocněný komisař dovolával se § 15 statutu uvedené nadace, jímž vyhrazen dohled příslušným státním úřadům, s tím, že do kompetence dozorčího úřadu spadá, aby nově zvolený člen byl tímto úřadem potvrzen.
K odvolání st-lovu z rozhodnutí toho podanému prohlásilo min. vnitra nař. rozhodnutím jako nejvyšší nadační úřad dozorčí, že neshledalo příčiny, aby učinilo ve věci nějaké pozměňovací opatření a to z těchto důvodů:
»Ústav, o nějž jde, jest dle povahy své nadací. Podstatným znakem nadace jest veřejná prospěšnost účelu jí sledovaného. Jelikož nadace má tedy sloužiti účelům veřejně prospěšným, tudíž takovým, jež sleduje též správa státní, jest nevyhnutelným požadavkem, aby se státní správa postarala o to, aby činnost nadace byla v souladu s úkoly státními. Toho dosahuje státní správa svým dozorem nad nadacemi.
Prostředky tohoto státního dozoru mohou míti ráz preventivní nebo mohou sloužiti k tomu, aby byly odstraněny nedostatky nebo překážky mařící nebo stěžující účelnou správu nadační. Důsledkem toho jest státní správa nadační zásadně oprávněna, odepříti schválení takových aktů, jež neuznala prospěšnými v zájmu plnění úkolů nadačních.
Poněvadž pak nadace nejedná sama, nýbrž svými nadačním) orgány, jichž činnost, jak z řečeného vyplývá, má sloužiti účelům veřejně prospěšným, jest nadační úřad zajisté oprávněn zkoušeti, je-li složení správního orgánu nadačního jak v zájmu nadace tak státu. Odepřel-li tudíž splnomocněný komisař republiky Čsl. pro Ratibořsko v daném případě schváliti volbu faráře B. za čtvrtého člena kuratoria nadační nemocnice děkana R. v Hlučíně, neporušil tím ani mezí své kompetence ani všeob. zásad práva nadačního, a také ne ustanovení příslušné nadační listiny, jež ostatně s řečenými všeobecnými zásadami nejsou a nemohou býti v rozporu.«
O stížnosti do rozhodnutí toho podané a vytýkající jemu nezákonnost i vadnost řízení uvážil nss toto:
V daném případě jde o nemocnici zřízenou aktem nadačním a vydržovanou z prostředků nadačních, tedy o ústav podléhající vrchnímu dozoru správy státní ve dvojím směru: nadačním a zdravotním. Nař. rozhodnutí vydalo žal. min. jako nejvyšší úřad nadační, vykonávajíc dozorčí kompetenci nad nadacemi, možno tedy jen s hlediska předpsů nadačních zákonitost rozhodnutí toho přezkoumávati.
Nadační úřad prvé stolice vydal rozhodnutí svoje bez udání důvodů, proč volbu st-lovu neschvaluje; poukázal pouze na právo dozoru, jemu nad nadací příslušející, a prohlásil, že v dozoru tom zahrnuto jest i právo potvrzovati volbu nově zvoleného člena kuratoria. Tím projevil zřejmě názor, že dozorčí úřad může dle svého volného uvážení volbu takovou buď potvrditi nebo nepotvrditi a že odepření takového potvrzení má za následek neúčinnost vykonané volby.
Žal. min. ponechávajíc v platnosti opatření učiněné úřadem prvé stolice připojilo rozhodnutí svému odůvodnění, z něhož je patrno, že nesdílí shora uvedený právní názor. Uznává naopak, že státní správa jest oprávněna odepříti schválení jen takovým aktům, jež uznala za protichůdné všeobecným zájmům veřejným, resp. neuznala za prospěšné v zájmu plnění úkolů nadačních. Tím žal. min. samo již uznalo, že není ponecháno libovůli dozorčího úřadu, chce-li či nechce-li některý akt zástupců nadace schváliti či neschváliti, v čemž leží zároveň uznání právního nároku oprávněných subjektů na to, aby správa státní nezasahovala do takového aktu, jenž není proti zájmům plnění úkolů nadačních, resp. ani neodporuje všeob. zájmům veřejným.
V dalším zůstává odůvodnění rozhodnutí žal. úřadu nejasným, neboť není z něho patrno, vycházel-li žal. úřad z právního názoru, že ono »schválení« aktu nadační správy jest nezbytným doplňkem přistupujícím k onomu aktu, bez něhož účinnosti nabýti nemůže, či považoval-li právo své odepříti takovému aktu schválení za totožné s právem prohlásiti akt, jinak o sobě platný, za neúčinný. Nejasnost tuto neodstranil žal. úřad zejména ani výkladem o preventivním a represivním rázu prostředků státního dozoru, neboť nedal na jevo, považuje-li odepření onoho schválení za prostředek ten či onen.
Nelze o tom pochybovati, že rozhodnutí žal. úřadu, mělo-li by se mu rozuměti ve smyslu alternativy prvé, nebylo by ve shodě se zákonem, neboť ani z platných norem, upravujících poměry nadací, ani ze specielních ustanovení nadační listiny, za niž v daném případě dlužno považovat schválené stanovy nemocnice, nelze vyvoditi, že by projevy vůle zákonné representace této nadace ke své účinnosti potřebovaly ještě schválení úřadů nadačních.
Naproti tomu nelze ovšem upříti žal. úřadu právo, aby jako nejvyšší úřad nadační ve smyslu § 35 přílohy C) k nejvyššímu rozhodnutí ze 14. září 1852, vydanému min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z., neprohlásil za právně neúčinný akt takový, jenž by ohrožoval všeobecný zájem veřejný resp. se příčil pojmu řádné správy nadačního jmění nebo přesného plnění nadačních povinností. Po této stránce zůstává však nař. rozhodnutí opětně neúplým, neboť není z něho patrno, které to jsou okolnosti, jež vyvolaly v žal. úřadu přesvědčení, že volba st-lova do kuratoria nemocnice se příčí pojmu přesného plnění nadačních povinností.
Odvodní spis žal. úřadu v tom směru sice uvádí, že neschválení volby st-lovy stalo se proto, že provedena za účasti Dra A., kterýžto před tím již optoval pro Německo a brzy na to se tam také odstěhoval, leč odůvodnění toto nař. rozhodnutí vůbec neobsahuje a nelze ani uznati, že by je bylo převzalo z rozhodnutí prvé stolice, neboť jednak se na rozhodnutí to vůbec neodvolává, jednak ani zde okolnosti té použito nebylo k odůvodnění o neschválení volby st-lovy, nýbrž jen k samostatnému výroku o pominutí členství Dra A. v kuratoriu nadace. Nelze proto k tomuto dodatečnému odůvodnění přihlížeti.
Ve shora vylíčené nejasnosti, resp. neúplnosti nař. rozhodnutí, jež nejen znemožnila nebo aspoň valně ztížila účinnou obranu st-li, nýbrž i znemožnila nss-u spolehlivé přezkoumání jeho, dlužno spatřovati podstatnou vadu řízení, pro niž slušelo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3682. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1421-1423.