NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 8125.

V žalobě podle § 35 ex. ř. musí býti vždy žádáno rozhodnutí o námitkách proti vymáhanému nároku.
Domáhá-li se žalobce v žalobní žádosti zrušení povolené exekuce, jde o formu podle zákona nepřípustnou, řízení o takové žalobě jest zmatečným podle § 477 čís. 6 c. ř. s. a žalobu jest odmítnouti.
(Rozh. ze dne 8. června 1928, Rv I 388/28.)
Žalobě o zrušení exekuce podle § 35 ex. ř. procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu.
Důvody:
Podle přednesených skutkových okolností jde o žalobu oposiční ve smyslu § 35 ex. ř., opřenou o skutečnosti nárok rušící. Leč žalobce ze skutkových okolností jím tvrzených nevyvodil a neučinil příslušný návrh žalobní. Žalobní prosba zní v ten smysl, by exekuce vnucenou dražbou domu čp. 387 v T., povolená usnesením okresního soudu v T. ze dne 26. září 1926 k vydobytí pohledávky 515 Kč a exekuce vnuceným zřízením práva zástavního, povolená usnesením téhož soudu ze dne 13. září 1926 byly zrušeny. Návrh žalobní, odpovídající § 35 ex. ř., tudíž vůbec chybí, naproti tomu návrhu na zrušení exekuce v žalobním žádání vůbec nebylo zapotřebí. Žaloba, tak jak zní, jest jen návrhem na zrušení exekuce, který podle posledního odstavce § 39 ex. ř. do žaloby podle § 35 ex. ř. pojat býti může, ale nemusí, protože soud, vyhoví-li právoplatně žalobě, jest podle posledního odstavce § 35 ex. ř. a § 163 prvý odstavec jedn. řádu povinen exekuci zrušiti. Naproti tomu musí v žalobě podle § 35 ex. ř. vždy býti žádáno rozhodnutí o námitkách proti nároku, musí tedy býti žádáno, by bylo námitkám proti nároku vyhověno a exekuce prohlášena za nepřípustnou neb aby bylo uznáno právem, že nárok uhasí nebo že byl zastaven a podobně (srov. rozhodnutí sb. n. s. 3996 a 5135). Těžištěm je tu tedy zánik nároku a nikoli zrušení exekuce, které je teprve důsledkem uhasnutí nároku. Domáhá-li se tedy žalobce v žalobní prosbě zrušení povolených exekucí, volil formu, která podle zákona není přípustná, neboť, pojav do žalobní žádosti jen návrh na zrušení exekuce, tedy jen následek a nikoli jeho podstatný předpoklad ve smyslu § 35 ex. ř., přivádí tím na cestu spornou něco, co patří výhradně do řízení exekučního a nikoli na pořad práva. Rozhodujíce v řízení sporném proti předpisu § 35 ex. ř. o pouhém návrhu na zrušení exekuce, rozhodly nižší soudy ve věci nepatřící na pořad práva, pročež bylo jejich rozsudky a předchozí řízení z moci úřední jako zmatečné podle § 477 čís. 6 c. ř. s. zrušiti a žalobu odmítnouti, aniž bylo třeba zabývati se věcnými vývody napadeného rozsudku a spisu dovolacího.

Citace:

č. 8125. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 878-879.