NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4009.

Řízení před nss-em: Strana má nárok na přiznání odkladného účinku podle § 17 zák. o ss jen tehdy, jsou-li obě podmínky tam uvedené splněny.
(Nález ze dne 10. října 1924 č. 17410.) Prejudikatura: Boh. 1879 adm.
Věc: František C. ve F. (adv. Dr. Bedř. Pipes z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) o přiznání odkladného účinku stížnosti na Nejvyšší správní soud.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stpú nevyhověl výnosem ze 13. října 1923 žádosti Františka C. o přiznání odkladného účinku stížnosti podané k nss-u do rozhodnutí tohoto úřadu z 30. května 1923 o vyloučení, propuštění a ponechání řady nemovitostí dle § 3 a) a 11 záb. zák. a § 20 zák. příd., a odůvodnil své rozhodnutí poukazem na to, že statek F. je v pokročilém stavu řízení přídělového, a že pokračování a provedení poz. reformy na statku tom v zájmu státním, tedy veřejném, toho vyžaduje, aby rozhodnutí, o něž jde, bylo neprodleně vykonáno; pokud pak strana namítala, že z důvodů jí uvedených nastane — nevyhoví-li se žádosti — zmatek v hospodaření na velkostatku i v otázkách vlastnického práva, poukázal na to, že dle ustanovení § 5 záb. zák., povinnost vlastníka velkého majetku pozemkového odevzdati zabranou půdu státu nastává již záborem samým, a úřad jest oprávněn, za šetření modalit zákonem předepsaných kdykoliv ji převzíti.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí, vytýkající mu nezákonnost i vadnost řízení, uvážil nss takto:
Podle § 17 zák. o ss má úřad správní vyhověti žádosti za přiznání odkládacího účinku stížnosti na nss, nevyhledávají-li toho veřejné ohledy, aby rozhodnutí správního úřadu bylo neprodleně vykonáno, a vzešla-li by straně neodčinitelná újma. Musí tedy oba tyto předpoklady býti současně splněny, aby strana měla na přiznání odkladného účinku nárok.
Žal. úřad popřel především existenci prvého předpokladu v § 17 zák. o ss. Nelze souhlasiti s názorem stížnosti, že ze slov autentického textu zákona: »wenn der sofortige Vollzug... nicht geboten ist« nutno usuzovati, že odklad může býti žal. úřadem odepřen jen tehdy, nastane-li bezpodmínečná nutnost, vyžadující neprodlené provedení.
Výrok stpú-u, že toho vyžaduje pokračování a provedení pozemkové reformy na statku zabraném v zájmu státním, tedy veřejném, aby bylo rozhodnutí vykonáno, jest — jak rozhodl nss již ve svém nál. Boh. 1879 adm. — již výsledkem hodnocení všech skutečností, majících v rámci celkové akce poz. reformy vztah k danému případu s hlediska zmíněných veř. zájmů. Výrok ten po stránce věcné nemůže býti nss-em přezkoumán (§ 6, odst. 1. zák. o ss).
Namítá-li stížnost, že daleko největší část sporných objektů přichází jediné v úvahu pro ekonomii velkostatku f-ského, jež dosud nemá býti převzata, a že ve skutečnosti jedná se jediné o odkladný účinek ohledně několika málo objektů, jež mají býti odevzdány min. zeměd., pak nutno uvésti, že — jak svědčí správní spisy, — žádal st-l podáním z 10. září 1923 o povolení odkladného účinku stížnosti do rozhodnutí žal. úřadu v celém rozsahu, jak rozhodl o vznesených nárocích dle § 3 a 11 záb. zák. a § 20 příd. zák. Ale pak námitkou tou, co do jednotlivých těchto objektů neprecisovanou, uvádí st-1 ve stížnosti na nss nepřípustné novum, což brání, aby nss na námitku tu vešel a důsledky, jež stížnost z tohoto hlediska vyvozuje, své úvaze
podrobil.
Uznal-li nss, že žal. úřad právem popřel existenci první z podmínek, na nichž § 17 zák. o ss činí závislým nárok strany na přiznání odkládacího účinku, bylo stížnost již proto zamítnout jako bezdůvodnou, a nebylo třeba dále ještě uvažovati, zda strana v řízení správním druhou podmínku uplatňovala vůbec, a bylo-li povinností žal. úřadu, aby z moci úřední vyšetřil a zjistil, je-li v tomto případě i tato podmínka dána.

Citace:

č. 4009. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 573-575.