Č. 3106.

Pozemková reforma: I. Je nezákonné, odepřel-li stát. poz. úřad souhlas k prodeji zabrané půdy proto, že cena smluvená je přemrštěná, anebo proto, že by se prodejem soustředilo příliš mnoho půdy v jedněch rukou. — II. Stát. poz. úřad může souhlas ten odepříti z důvodu, že kupující není osobou, jež by se mohla ucházeti o příděl půdy podle zákona přídělového.
(Nález ze dne 12. ledna 1924 č. 356.)
Věc: Štěpán a Michal L. v C. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o souhlas ke zcizení zabraných nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výnosem z 12. května 1921 odepřel stpú uděliti souhlas ke kupnoprodejní smlouvě dne 14. srpna 1919 mezi Vergiliovou C. jako stranou prodávající a st-li jako kupujícími ohledně pozemků zapsaných v poz. knize obce C. č. 4 pod. č. 2848 a 2849, a to z důvodu, že kupující jsou již vlastníky 29 kat. honů a 1320 čtver. sáhů půdy, takže nabytím dalších 7653 čtver. sáhů soustředilo by se příliš mnoho půdy v jedněch rukou, což prý odporuje intencím pozemkové reformy a dále z důvodu, že cena smluvená jest zřejmě vysoká a přemrštěná.
K stížnosti kupujících zrušil nss nál. z 9. září 1922 č. 12.336 toto rozhodnutí pro nezákonnost, vysloviv, že zvětšení pozemkového majetku určitého jednotlivce přikoupením půdy zabrané nemůže samo o sobě býti důvodem pro odepření souhlasu ku zcizení jejímu, nýbrž že důvod takový mohlo by tvořiti teprve tehdy, kdyby zcizení ono stěžovalo neb ohrožovalo provádění pozemkové reformy na zabraném majetku, zejména kdyby způsobilo, že by po odprodeji dotyčných nemovitostí nedostávalo se pak půdy pro účely, pro něž velký majetek pozemkový byl státem zabrán.
Poněvadž úřad účinky zamýšleného zcizení na pozemkovou reformu nezkoumal a odůvodňoval odepření souhlasu jen samostatným soustředěním půdy v jedněch rukách, shledal nss prvý důvod rozhodnutí nezákonným.
Nezákonným shledal soud také druhý důvod nař. rozhodnutí, podotknuv, že zapravení přemrštěné kupní ceny za zabraný majetek netvoří samo o sobě závadu v provádění pozemkové reformy, neboť může-li určitý pozemek s hlediska pozemkové reformy býti postrádán, a je—li zcizení jeho možné bez újmy pro účely, jimž se má dostati půdy ze zabraného velkého pozemkového majetku, pak nezáleží na tom, za jakou cenu pozemek onen se zcizuje.
Na to st-lé odvolávajíce se na zmíněné rozhodnutí nss-u a udávajíce, že již při uzavření smlouvy kupní cenu zaplatili a koupené nemovitosti již od dubna 1919 drží, žádali opětně stpú za schválení smlouvy ze 14. srpna 1919.
Výměrem z 10. října 1922 zamítl stpú opětně žádost st-lů a to z těchto důvodů:
»Rozhodnutí stpú č. 13513/21/1 bylo sice nálezem nss-u č. 12336/22 pro nezákonnost zrušeno, jak však z nálezu samého plyne, zůstala stále otevřenou otázka, zda by schválením smlouvy nahoře uvedené, t. j. propuštěním dotčené půdy ze záboru byla ohrožena neb ztížena pozemková reforma.
Stpú trvá na svém názoru projeveném ve zrušeném svém rozhodnutí, že totiž převod zabrané půdy ve výměře 7653 sáhů do vlastnictví osoby, která má již 29 kat. jiter 1320 sáhů »odporuje intencím pozemkové reformy«.
Jak statistická data o výměře zabraného majetku a dosavadní zkušenosti při provádění pozemkové reformy na objektech již zpracovaných jasně ukazují, jest výměra zabrané a zejména zemědělské půdy poměrně velmi nepatrná, zejména uváží-li se enormní množství uchazečů, k přídělu zabrané půdy oprávněných po rozumu § 10 záb. zák. a podle zák. přídělového. Poměry jsou v tom směru někde velmi nepříznivé, neboť často nelze ze zabrané půdy uspokojiti ani uchazečů po zákonu oprávněných.
Z důvodů finančních a technických nelze příděl půdy prováděti na veškerém zabraném majetku najednou. Z důvodů těch stpú v mezích zákonů o poz. reformě jest nucen povolovati i prodej zabrané půdy z volné ruky. Jest však zajisté povinností stpú-u, jakožto úřadu k tomu výhradně povolaného, aby bděl při tom nad tím, aby zabraná a ze záboru propuštěná půda nedostala se do vlastnictví osob, které jsou z přídělu půdy dle zák. přídělového vyloučeny. Nedbáti této zásady, znamená přímo mařiti cíle pozemkové reformy. Stačí pouhý arithmetickv výpočet, aby se dokázalo, že propuštění zabrané půdy do vlastnictví osobám k přídělu neoprávněným zmenšuje stále a stále výměru půdy určené k přídělu, a tím současně se zhoršují vyhlídky oprávněných uchazečů o půdu zabranou. Nelze zajisté pozemkovou reformu posuzovati jenom s hlediska určitého zabraného objektu obce neb okresu. Dlužno míti na paměti vždy poměry celostátní, a počítati též na budoucnost. Dlužno dále vzíti v úvahu požadavky vnitřní kolonisace. Z toho, co uvedeno, zcela zřejmě vysvítá, že každým takovým prodejem půdy z volné ruky ztěžuje neb ohrožuje se řádné provedení poz. reformy na příslušném objektu.
Není možno přesně zjistiti, jaký vliv bude míti převod konkrétního některého pozemku do vlastnictví osoby, mající již nad 15 ha pozemkového majetku, na provádění pozemkové reformy, poněvadž nutno počítati i s neznámými poměry budoucími. Stpú nerozhoduje, jak vidno z podobných případů, na základě pouhé libovůle, nýbrž na základě nabytých zkušeností a hledí, aby vždy, pokud možno, bylo šetřeno zájmů osob, které mají nárok na zabranou půdu. Proto vyšetřiv výměru vlastních pozemků kupující Julie L. nabyl přesvědčení, že schválení trhové smlouvy odporuje »intencím poz. reformy«, čili že by se tím ztížilo a ohrozilo provádění poz. reformy, a že by se přidělení půdy zabrané žadatelce mohlo státi jen na úkor těch osob, které dle zák. mají nárok na příděl půdy zabrané. Tuto věcnou otázku in concreto řešiti jest povolán po zákonu stpú a nikoliv nss.
Bylo tudíž nahoře uvedenou žádost zamítnouti.«
Proti tomuto rozhodnutí podávají kupující stížnost k nss, ve které uplatňují tyto námitky:
»1. Stpú nemůže odepříti schválení z důvodů, které již nss za nezákonné uznal, nýbrž musí nyní kupnoprodejní smlouvu schváliti.
2. Zjištění úřadu, že st-lé mají již 29 kat. jiter 1320 čtver. sáhů není dle připojených pozemkových výtahů správné, neboť dle nich mají st-lé pouze 3 kat. jitra 253 1/2 čtver. sáhů.
Poněvadž koupě byla uskutečněna již v únoru roku 1919, tedy před vydáním zákona záborového, a úřad jiným kupcům, kteří od téže majitelky pozemky koupili, právě se zřetelem na tuto dobu uzavření koupě smlouvy schválil, může tak učiniti i st-lům, neboť povolil-li odprodej 59 kat. jiter, jak z přílohy k stížnosti jest patrno, může povoliti i odprodej pouhých 4 kat. jiter 1253 čtver. sáhů.«
Nss uvážil o stížnosti takto:
Námitka první obsahuje v sobě výtku, že úřad porušil zákon již tím, že nové své rozhodnutí opětně založil na názoru, o kterém již v téže věci nss prohlásil, že odporuje zákonu.
Výtka tato není důvodná. Dle § 7 zák. o ss má správní úřad, jehož rozhodnutí bylo nss-em pro nezákonnost zrušeno, učiniti ve věci opatření další, při čemž vázán jest na právní názor, z něhož vycházel nss. Žal. úřad v prvém svém rozhodnutí odepřel souhlas k zcizení zabrané půdy jednak proto, že by se uskutečněním prodeje soustředilo příliš mnoho půdy v jedněch rukách, jednak z toho důvodu, že smluvená cena jest přemrštěná.
Nss prohlásil oba důvody za nezákonné, při čemž k důvodu prvému podotknul, že soustředění pozemkového majetku v jedněch rukách není ještě samo o sobě důvodem k odepření souhlasu, nýbrž že teprve nepříznivé účinky tohoto soustředění na provádění pozemkové reformy opravňují a zavazují úřad k odepření souhlasu.
V novém svém rozhodnutí opouští úřad důvod druhý úplně, ohledně důvodu prvého sice prohlašuje, že trvá při svém názoru projeveném v rozhodnutí dřívějším, ve skutečnosti však není mu již důvodem pro odepření souhlasu pouhá okolnost, že by se udělením souhlasu pozemkový majetek st-lů zvětšil, nýbrž zamítá žádost proto, že strana kupující není osobou, jež by se mohla ucházeti o příděl dle zák. přídělového a propuštění zabrané půdy osobě takové nepovažuje úřad za slučitelné s účelem poz. reformy v tom případě, když by se pak nedostalo půdy pro příděl osobám, jež mají kvalifikaci dle zák. přídělového, a jimž se dle tohoto zákona především má dostati přídělu z půdy zabrané. Odůvodnění toto nepříčí se názoru projevenému v nál. z 9. září
1922 č. 12336, naopak je s ním úplně ve shodě a bylo proto tuto námitku stížnosti zamítnouti jako bezdůvodnou.
Důvodnou však shledal nss námitku druhou.
Úřad vychází z předpokladu, že stranou kupující jest Julie L., a klade důraz na to, že jmenovaná má již vlastních pozemků 29 kat. jiter 1320 čtver. sáhů, takže nelze ji počítati mezi osoby oprávněné k přídělu dle zákona přídělového. Tuto okolnost samu ovšem úřad správně nepokládá za dostačující k odepření souhlasu, nýbrž spatřuje překážku pro udělení žádaného svolení v tom, že by zcizení půdy osobě nemající kvalifikace dle § 1 zák. příděl. k ucházení se o příděl mělo v tomto případě za následek zkrácení osob, jež kvalifikaci tu mají.
Z toho patino, že úřad stojí na stanovisku, že by se v tomto případě nepříčilo zájmům, jež povolán jest hájiti při rozhodování dle § 7 zák. záb., jestliže by se půdy zabrané přes všeobecný její nedostatek dostalo zcizením dle § 7 zák. záb. osobě takové, jež by beztak byla oprávněna ucházeti se o příděl půdy té dle zák. přídělového.
Zjištění, z něhož úřad při tom vycházel, jest však v odporu se spisy. Stranou kupující není Julie L., nýbrž dvě děti její Štěpán a Michal L., kteří dle pozemkoknižních výtahů ke spisům připojených jsou spolu- vlastníky, každý jednou šestinou nemovitostí zapsaných ve vlož- ce č. 266 o výměře 1 j. 243 čtv. sáhů a každý jednou čtvrtinou nemovitostí zapsaných ve vložce č. 265 o výměře 25 k. j. 511 čtv. sáhů, k čemuž patří ještě podíl 32/2184 společné pastviny a lesa.
Ježto zjištění úřadu o tom, kdo jsou kupci pozemků, a jaký majetek mají oni kupci, odporuje spisům, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 7475. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 433-435.