Č. 6048.

Zabírání budov. — Školství: * Ustanovení § 1, odst. 3, bodu 7 zák. č. 304/1921 chrání budovy a zařízení podle tohoto ustanovení kvalifikovaná proti záboru pro veř. účely vůbec, tedy i tehdy, je-li účel veřejný, pro který se zabírá, téže povahy jako účel, jemuž budova a zařízení dosud slouží.
(Nález ze dne 10. listopadu 1926 č. 22287).
Prejudikatura: Boh. 2215, 4949 adm. a j.
Věc: Řád Piaristů v Nitře (adv. Dr. Vilém Magerstern) proti ministerstvu veřejných prací o zábor budovy a zařízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dne 5. září 1919 vydal ministr pro Slov. županovi v N. výnos takto znějící:
»Čsl. státní reálné gymnasium v N., které z větší části udržoval býv. stát uherský, má již tohoto měsíce započíti svoji kulturní činnost. Všecka práva býv. uh. státu vůči tomuto gymnasiu přešla po světové válce na čsl. republiku a proto nařizujeme: 1. abyste budovu gymnasia se vším příslušenstvím a s celým zařízením, archivem, penězi a vůbec vším movitým a nemovitým majetkem podle inventáře převzali do držení a užívání čsl. republiky a potom odevzdali správci vládou čsl. republiky jmenovanému; 2. abyste na ubytování profesorů gymnasia, jež má býti otevřeno, rekvirovati byty v klášteře Piaristů a za tím účelem vyzvali bydlící tam Piaristy, mimo nevyhnutelně potřebné osobní služebnictvo, aby — pokud příslušejí do některé obce na území čsl. republiky — do týdne se přestěhovati do piaristického kláštera v P., pokud do některé takové obce nepříslušejí, aby v téže době opustili území čsl. republiky.«
Výměrem z 2. dubna 1924 zabral župní úřad v Nitře na základě provedeného šetření a podle zák. č. 304/21 budovu býv. Piaristického gymnasia v N., jejímž vlastníkem jest řád Piaristů, s příslušenstvím, jakož i se všemi sbírkami, učebnými pomůckami a zařízením, vyznačeným v gymnasijním inventáři, a přidělil budovu čsl. školnímu eráru pro účely osvětové (zřízení stát. reál. gymnasia) s obmezením, že místnosti, ve kterých jest župní museum, se eráru k disposici nedávají. Stran nájemného odkázal strany na dohodu a vyslovil, že — nedohodnou-li se — rozhodne příslušný okr. soud. — — —
Žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl stížnosti Alexandra Cs., rektora řádu Piaristů v N., podané do rozhodnutí župního úřadu, prohlásil na základě zápisu o šetření konaném dne 6. dubna 1923, že se zabírací nález netýká místností, v nichž jest umístěno župní museum a knihovna, a potvrdil tento nález z jeho důvodů, jakož i důvodů níže uvedených. Naproti tomu zrušil pro nezákonnost rozhodnutí župního úřadu v odstavci, v němž se stanoví, že se strany mají dohodnouti o nájemném, jinak že rozhodne příslušný okresní soud.
Naříkané rozhodnutí jest takto odůvodněno: »Nerozhodno jest, zda veškerá katolická gymnasia na Slov. přestala existovati zřízením čsl. státu, a to buď v důsledku výnosu min. škol. z 28. října 1922 nebo výnosu jiného. Rozhodným jest pouze, zda zabraná budova v době zabrání sloužila účelům gymnasia Piaristického. V době té však gymnasium to již neexistovalo, neboť v důsledku výnosu min. pro Slov. z 5. září 1919 již po několik roků sloužila účelům stát. gymnasia reálného, s čímž řád Piaristů, jehož vedení býv. gymnasium bylo svěřeno a který jest i vlastníkem budovy, mlčky souhlasil, neboť proti tomuto faktickému stavu žádných kroků ať v cestě stížnosti nebo zakročením u řádných soudů nečinil. Zákon o zabírání budov č. 304/21 vylučuje sice v § 1, odst. 3. č. 7., ze zabírání budovy sloužící kulturním účelům vzdělávacím, sleduje tím zřejmě tendenci, aby budovy takové nebyly uvedeným účelům odnímány. To se však v daném případě neděje, neboť naopak zabráním se budova i nadále zabezpečuje pro účel, jemuž v době zabrání sloužila. Není tedy dán důvod zabrání vylučující. Nesprávný jest názor st-lův, že náležitosti zabrání měly býti posuzovány dle stavu v době vydání zmíněného výnosu z 5. září 1919, neboť pro zabrání rozhoduje toliko stav trvající právě v době zabrání a dle toho stavu proti zabrání důvodů vylučujících nebylo. Naproti tomu musil nález zabírací ve výroku, v němž ukládá stranám, by se o nájemném dohodly, jinak že rozhodne okr. soud, býti zrušen, neboť dle stanovení § 4, odst. 6. a 9. cit. zák. přísluší povinnost ta, totiž povinnost dohodnouti se o náhradě za majetkové újmy zabráním utrpěné, mezi něž dlužno čítati i náhradu za užívání zabraných budov, výhradně úřadu zabíracímu, který nemůže ji na osobu třetí jednostranně přesunouti.«
O stížnosti uvážil nss: — — — —
Jak žal. úřad, tak i stížnost stojí na stanovisku, které tento soud vyslovil opětně, zejména v nál. Boh. 2215 a 4949 adm. Podle něho přestává budova sloužiti účelu, který proti záboru podle zák. č. 304/1921 chrání, jestliže byla tomuto účelu odňata buď výslovným projevem vůle nebo aspoň konkludentním chováním osoby oprávněné budovou disponovati. Na sporu jest tedy po této stránce jen otázka, zdali je správným předpoklad žal. úřadu, že řád Piaristů konkludentním chováním dal na jevo souhlas s tím, aby gymnasijní budova byla odňata svému dosavadnímu účelu, t. j. účelu kat. gymnasia.
Nss musil tedy zkoumati, zdali tento předpoklad nař. rozhodnutí má dostatečnou oporu ve spisech správních. Z těchto spisů podává se však toto: — — — —
Není tedy pro předpoklad, že řád dal konkludentním chováním souhlas s odnětím budovy dosavadním účelům, ve spisech dostatečné opory.
Stížnost se obrací také proti dalšímu důvodu právnímu, o který žal. úřad své rozhodnutí opřel, vysloviv, že privilegium, které poskytuje § 1, odst. 3. bod. 7 zák. č. 304/1921 selhává, jestliže budovy a zařízení tímto ustanovením kvalifikované, zabírají se pro účely totožné, tedy budovy sloužící účelům vyučovacím pro účely vyučování.
Podle řečeného ustanovení zákonného jsou ze záboru vyloučeny budovy a zařízení sloužící účelům kulturně vzdělávacím. Ustanovení toto zní zcela absolutně a privileguje tedy budovy a zařízení takto kvalifikované proti záboru pro veř. účely vůbec, bez ohledu na povahu veř. účelu, pro který se zabírá. Kategorické znění zákona nedopouští výkladu restriktivního, a nelze tedy výhodu tímto ustanovením poskytnutou nijak obmezovati. Není proto možno nař. rozhodnutí, ani pokud se opírá o restriktivní výklad zákona, uznati zákonným.
Z těchto důvodů bylo zrušiti nař. rozhodnutí podle §u 7 zák. o ss. — —

Citace:

č. 6048. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 590-592.