Dr. Jar. Kose (Ženeva):

Založení Mezinárodního sdružení pro sociální pokrok.

Mezinárodní kongres sociální politiky, pořádaný loni na podzim Sociálním ústavem v Praze, předstihl v mnohém směru nejsmělejší naděje svolavatelů. Byl mohutnou manifestací předních průkopníků sociálního pokroku, kteří v imposantním počtu se sjeli do Prahy. Sjezd vykonal nepřímo velkou práci propagační, neboť Všichni delegáti rozjížděli se do svých domovů plni uznání nad bezvadným uspořádáním kongresu, nadvkusným pohostinstvím, jehož se jim dostalo, a s obdivem pro naši mladou republiku. Skeptikové snad namítnou, že nadšení manilfestačních schůzí rychle vyprchá, slavnostní řeči i odborné referáty se zapomenou a že do Prahy by se většina kongresistů podívala stejně, pokud se o ni opravdu zajímá. Pražský kongres měl však ještě další výsledek povahy tak positivní a trvalé, že, myslím, o ceně jeho nemůže býti sporu. Položil totiž základ k spojení dosavadních 3 mezinárodních associaci (Associace pro zákonnou ochranu dělnickou, Associace pro potírání nezaměstnanosti a Komitétu pro sociální pojištění) v jediné sdružení, které bez tříštění sil by pracovalo vědeckými met hod a ml a prostřednictvím svých národních skupin pro sociální pokrok. Zmíněné tři associace, z nichž prvá dožila se letos 25. výročí trvání a byla do určité míry předchůdkyní officielní Mezinárodní organisace práce, konaly každá ve svém oboru úkol obdobný úkolům Společností pro Svaz národů a jejich bruselské Unie: propagovaly snahy po pokrokovém řešení problémů sociálně-politických. Propracovávaly vědecky návrhy na soc. reformy. Působily na veřejné mínění svých států a naopak tlumočily je vůči parlamentům národním i vůči Mezinárodní konferenci práce. Postrádajíce officielního charakteru, mohly se často zasazovati o provádění reforem energičtěji, než organisace veřejnoprávní, vázané sterými ohledy prestyžními a přesně omezenou kompetencí, založenou na striktních ustanoveních diplomatických smluv. Existence podobné associace sohkromé, doplňující vhodně funkce organisace officielní, jest nezbytnou podmínkou úspěchu, v předpokladu, že disponuje dostatečnou autoritou mravní a organisační. A tu třeba si přiznati, že při poměrně malém ještě počtu pracovníků na poli sociálně-politickém a korespondujícím s tím malým zájmem širší veřejnosti o problémy sociální, roztříštění celého hnutí bylo věci nemálo na škodu. Bylo to
60 právě v Praze, kde dosaženo zásadní dohody o tom, že dosavadní tři associace se spojí a vytvoří hnutí jediné. Jistě, že příklad Sociálního ústavu, který od počátku spojoval všechny tři funkce a interesenty o všechny problémy sociální, působil tu jako vzor. Kongres pražský neměl dosti času projednati všechny otázky věcné i osobní, s fusí spojené, a jmenoval proto zvláštní komité, pověřené mandátem připraviti konečný návrh sloučení a stanovy nové associace. Když komité, jehož členem ze Č. S. R. byl gen. sekretář Soc. ústavu dr. E. Štern, na své schůzi ve Frankfurtě úkol svěřený mu provedlo, nebylo více překážek proti svolání společného likvidačního a zároveň ustavujícího kongresu. Stalo se tak ve dnech 21.—26. září t. r. (1925) v Bernu. Schůze se zúčastnilo na 150 delegátů, zastupujících 21 národ. Byla mezi nimi většina čelných pracovníků hnutí, z nichž uvedu jen v delegaci švýcarské nestora soc. politiky Greulicha, prof. Reichesberga, poslance Adriena Lachenala a továrníka Tobiera, z Francouzů Alberta Thomase, ředitele Mez. Úřadu Práce, prof. Maxe Lazarda, Oualiza a Boissarda, z Angličanů prof. Cohena, Lady Hall a majora Hilla. Belgičané vyslali delegaci velmi representativní, čítající m. j. prof. Mahaima, ředitele Soivayova sociologického Institutu, prof. Varleze, autora gentského systému, p. Fusse, oba čelné to funkcionáře Mez. Úřadu Práce a nedávné hosty Soc. ústavu. Nejčetnější byli Němci, vedení excellenci v. Nostitzem, prof. Lujo Brentanem, drem Heydem a j. Nechybělo ovšem ani Polsko, Jugoslavie, Rakousko a dokonce z orientálních zemí Čína a Japonsko. Zato Amerika se omluvila pro vzdálenost, ale vyslovila se energicky pro fusi. Sociální ústav čs. byl zastoupen drem E. Sternem a pisatelem těchto řádek. Stručný referát o jednání sjezdu rozdělím na zprávu o poradách. associace proti nezaměstnanosti, associace pro zákonnou ochranu dělnickou a konečně spojené associace nové. Pro detaily a plné officielní texty resoluci odkazuji na francouzské a anglické znění Informations Sociales (Vol. XVI., Nos. 2, 3) vydávaných Mezinárodním Úřadem Práce v Ženevě (12. a 19. října 1925).
❖
Porady Mezinárodní associace p ro potírání nezaměstnanosti. Práce tohoto sdružení zahájeny 21. září předsedou prof. Varlezem, který vytýčil v hlavních rysech program kongresu. Po pozdravném proslovu zástupce švýcarské vlády zvolen jednomyslně předsedou kongresu prof. Maháim (Belgie), jednatelem Bernard (Německo). P. Fuss předložil delegátům obsažnou zprávu, přes jejíž partie administrativní přecházíme k referátům. Prvý z nich zabýval se problémem najímání a umisťování cizích dělníků. Zpravodaj rozebral nutnost ochrany zájmů jak států emigrace, tak iijimigrace, a hlavně dělníka samého. Odvolává se na konvenci o nezaměstnanosti, přijatou I. konferencí práce r. 1919 ve Washingtone a ratifikovanou dosud 18 státy (mezi nimi Československem), i na příslušnou resoluci pražského kongresu. Navrhuje podrobnou resoluci, o které se rozpřádá zajímavá debata. Francouzský delegát prof. Fuster dává za vzor smlouvu o najímání cizích dělníků, uzavřenou mezi Francií—Č. S. R. Poukazuje na možnost případu, kdy cizí dělník, chráněn smlouvou, je na tom lépe než domácí, který třebas následkem změny na pracovním
61 trhu přijde o práci. Také se stává, že cizí dělníci po čase opustí místo, pro které byli získáni a stěhují se do měst, kde ztěžují konkurenci nezaměstnaných dělníků domácích. Při této příležitosti zasáhl do debaty čs. delegát dr. Štern poukazem na nutnost jednotného řešení volného pohybu dělníka v cizí zemi. Tak na př. v Německu a v Rakousku dělník, který změní (často bez vlastní viny) zaměstnavatele, musí znovu žádat o povolení k pobytu v zemi Opatření toto nutilo by Č. S. R. k obdobnému nařízení. V odpovědi ujišťoval německý delegát, že se činí rozdíl mezi těmi, kdo v Německu bydlili od r. 1920 a dostali t. zv. Befreiungsscheine. Kontrola se omezuje jen na pozdější přistěhovalce, pokud by se provinili proti pořádku. Celkem však jsou němečtí odboráři pro všemožnou volnost. Diskuse vyzněla v ten smysl, že čs. návrh je tak důležitý, že by nebylo správné připojiti ho jako další bod k přichystané resoluci a že proto bude otázka právního postavení cizího dělníka (tedy nejen immigranta) položena na program příštího zasedání a národní associace budou požádány, aby ji předem důkladně prostudovaly. Nato resoluce s menšími změnami přijata i s úvodní statí, navrženou prof. Cohenem. Praví se v ní, že zásadně má každé individuum právo stěhovati se a usaditi se v cizí zemi volně, že však stěhování velkého počtu lidí přináší s sebou nebezpečí hlavně pro dělníky, kteří by přijali práci bez řádné, mezinárodně garantované kolektivní smlouvy. Proto doporučuje kongres associace pro potírání nezaměstnanosti následující zařízení a omezení:
1. Každý stát nechť zřídí (pokud tak již neučinil) ústřední organisaci, která by zjišťovala potřebu cizích dělníků pro domácí průmysl a naopak možnosti umístění přebytku vlastního dělnictva v cizině.
2. Tato organisace spolupracovala by s úřadem práce a se zprostředkovatelnami práce a byla by pod dozorem správní rady, ve které by měli zastoupení stát, zaměstnavatelé i dělnictvo.
3. Veškeré najímání dělníků do ciziny delo by se výlučně pod dozorem a podle ustanovení této instituce.
4. Najímání dělníků z ciziny nebudiž dovoleno pro obory, ve kterých jsou právě pracovní spory.
5. Minimální věk dělnictva určeného pro práci v cizině stanoví se 18 lety u mužů a 21 lety u žen. Mladší pouze v průvodu rodičů nebo pracují-li již rodiče v cizině a děti jedou za nimi. Naprosto buď zakázáno najímati dělníky mladší 14 let.
6. Každý dělník, než přijme práci v cizině, musí dostali řádnou smlouvu, potvrzenou úřady vlastní země a zaručující mu v cizí zemi kromě slušného ubytování stejné pracovní, mzdové a pojišťovací podmínky, jako má dělnictvo cizí země.
7. Úřady země emigrace i immigrace se pověřují dozorem nad řádným uzavíráním i plněním zmíněných pracovních smluv.
8. Je žádoucno a usnadňuje provádění smluv, jsou-li založeny na mezinárodních úmluvách.
9. Takovéto úmluvy mají obsahovati m. j. vzor kolektivní smlouvy.
10. Mezinárodní Úřad Práce se žádá, aby pravidelně publikoval
62 autentické statistiky o situaci trhu práce, čímž se usnadní správná politika při zjednávání dělnictva pro cizinu.
Druhý referát týkal se problému pojištění v nezaměstnanosti. Jako base pro diskusi použito odborné studie, publikované Mezinárodním Úřadem Práce. Referent dr. Fuss podal napřed přehled zařízení a systémů, jak jsou applikovány v různých zemích. Tak v Anglii, kde jsou nyní 1 1/2—2 miliony nezaměstnaných (což s rodinami činí na 6 milionů postižených), vztahuje se Rojištění v nezaměstnanosti na 12 mil. osob a ještě je zde možnost rozšíříti pojištění to na zemědělství. Pojištění má rovněž Irsko, Queensland, Bulharsko od 1. ledna 1926; v Maďarsku se o věci jedná v parlamentě, v Rusku po pokusu o připojení pojištění v nezaměstnanosti k pojištění nemocenskému se uplatňuje dnes tendence po spojení jeho s okresními úřady práce. Ve Francii nejeví se o věc mnoho interesu, protože tam nezaměstnanost není velká. Polsko, které má na 180.000 nezaměstnaných, zavedlo pojištění v červenci 1924. Vztahuje se na dělnictvo od 18 let, pracující v závodech, které mají aspoň 5 dělníků. Podpora se vyplácí po 13 týdnů, byli-li dělníci v místě aspoň 20 týdnů, a obnáší 30—50% normálního výdělku. Pojištění platí1 i pro cizince a vyplaceno 86.000 dělníkům. Německý návrh, téměř již přijatý, vychází z pojištění 40% při maximální mzdě 40 Mk týdně. Příplatek na ženu a děti činí po 5%, ne však celkem více než 65%. Pro nedostatek času nebylo možno se o problému plně rozhovořiti, byla však přijata resoluce, žádající správní radu Mezinárodního Úřadu Práce, aby zařadila otázku na program některé příští konference. Zároveň rozhodnuto zabývati se věcí znovu na příští schůzi, zvlášť se stanoviska praktické applikace, spojení pojištění s úřady práce, organisace pokladen, výše pojistného atd. Po vyčerpání programu navrhla ještě anglická delegátka Lady Hall resoluci, ve které vítá plán svolání mezinárodní hospodářské konference, která by m. j. zabývala se otázkou nezaměstnanosti. Associace nabízí Společnosti národů a Mezinárodnímu Úřadu Práce svoji pomoc pro tento plán. O diskusi o stanovách nové sloučené associace se zmíním na jiném místě. Pro úplnost zbývá pouze uvésti resoluci, navrženou prof. Cohenem z Cambridge, ve které se národní associace vyzývají ke studiu řady problémů, které mají vliv na řešení problému nezaměstnanosti, na př.: reparace, mezinárodní dluhy, celili parity, měnová politika a kontrola úvěru, stabilisace cen, otázka surovin atd. Associace přijala i tuto resoluci, kterou ovšem provésti povolána bude již associace nová, a tklivým doslovem prof. Mahaima ukončila svoji existenci, počatou r. 1910. Neznamená to ovšem její zánik, neboť vstoupí do spojené associace ve formě autonomní sekce, která bude pokračovati ve studiu důležitého problému nezaměstnanosti.
*
Kongres associace pro zákonnou ochranu dělnickou. Hned po skončení prací associace pro boj s nezaměstnaností zahájen 13. kongres associace pro zákonnou ochranu dělnickou. Většina delegátů ovšem setrvala pro oba kongresy, hlavně ze států, které spojení nebo alespoň úzkou spolupráci) associaci provedly, po příp. vůbec mají jen 1 associaci, jak je tomu v našem
63 případě. Vzhledem k tomu, že associate pro zákonnou ochranu dělnickou dožívá se 25. výročí jubilea své záslužné činnosti, byly schůze její slavnostnějšího rázů a uspořádána pro delegáty presidentem švýcarské konfederace officielní večeře, které se zúčastnila řada officielnich osobností a na které m. j. Albert Thomas pronesl významnou řeč. Švýcarská associace zhostila se hostitelské úlohy velmi čestně uspořádáním přátelské recepce, na které promítnut film pražského kongresu, zvlášť z Prahy přivezený. Film sám je velmi zdařilý a spojuje vhodně snímky Prahy s fotografiemi účastníků kongresu. Film uvítán bouří potlesku a poněvadž většina zde přítomných zúčastnila se pražského kongresu, těšila je tato pozornost tím více a poslední nápis filmu: »Na shledanou v Praze« vzbudil spontánní nadšení. Vůbec teprv nyní možno plně ocenit význam pražského kongresu i po stránce národní a státně-propagační. Rada associaci v různých zemích vydala publikace o sjezdu, v nichž neskrblí chválou .pořadatelů a obdjvem pro naši republiku. I na bernském sjezdu nebylo téměř řeči, která by se nedotkla pražského sjezdu a nedovolá vaia se jeho usnesení. Chuť k další práci, v Praze posílená, zrcadlila se v celém jednání sjezdovém. Kongres rozdělil se po zahajovací schůzi na 4 sekce, které po probrání přidělené látky podaly referáty plenu. Z každé sekce určeni pro plenum 2 referenti, jeden francouzský a druhý německy mluvící. Kromě těchto dvou řečí užívali ještě Angličané své mateřštiny, sami však překladů nežádali, čímž se jednání zjednodušilo. Nejdůležitější úkol měla sekce I., kam spadala m. j. otázka fuse a nových stanov. Kromě toho připravena pro plenum, které ji schválilo, resoluce, navržená belgickým delegátem Mertensem, a žádající energicky zrychlenou ratifikaci konvencí, přijatých konferencemi práce, v prvé řadě konvence o ochraně šestinedělek a osmihodinové pracovní doby. Při té příležitosti ocenil čs. delegát dr. E. Štern význam rozhodnutí belgické vlády ratifikovati bezpodmínečně konvenci o osmihodinové pracovní době. Kongres s povděkem registroval též ochotu britské vlády pokračovali v poradách ministrů práce hlavních průmyslových velmocí za účelem jednotného výkladu konvence. Další resoluce vyšlá z I. sekce a odvolávající se rovněž na usnesení pražského kongresu zabývá se sociálními poměry v Číně. Doporučuje se v ní objektivní šetření o pracovních poměrech v Číně a zrušení exempce Číny z účinnosti sociálního zákonodárství.
II. sekce probírala problém zřízenců. Zpravodaji pro plenum byli Švýcar Baumann a Francouz Tessier. Aby získán byl o sociálních poměrech zřízenců spolehlivý materiál, rozeslán před časem zvláštní 3člennou komisí dotazník, na který došly odpovědi z 13 států. Rozhodnuto pokračovati v anketě a Mezinárodní Úřad Práce dožádán o pomoc. Zmíněná 3členná komise, v níž zasedá z Č. S. R. posi. Klein, pověřena pokračováním studia a odhlasován pro ni finanční příspěvek na krytí útrat. Aby zájmy zřízenců byly plně obhájeny, vysloveno přání, aby zástupci zřízeneckých organisací byli přibíráni jako poradci k delegacím pro konference práce.
III. sekce (zprav. Woycicki, Polsko, a prof. Lujo Brentano,
Něm.) zabývala se otázkou pracovních přestávek a placených
64 dovolených. Navržená resoluce setkala se s odporem pro svoje příliš konservativní znění a byla proto na společné zakročení delegáta československého (dr. Stern), německého (Umbreit) a švýcarského (Tobler) doplněna. Praví se v ní, že pracovní přestávky jsou pouze částí celkového problému pracovní doby. Vlády se vyzývají, aby provedly vědecké šetření o vlivu pracovní doby na výrobu, mravnost a rodinný život dělníků. Co se placených dovolených týče, označeny za naprostou nutnost, která by měla býti zavedena všude.
Konečně IV. sekce připravila resoluci o minimálních mzdách. Zdůrazňuje se v ní, že řada států (ma př. Anglie, Francie, Československo, Německo, Rakousko atd.) zavedla příslušná opatření zákonná. Národní associace budou požádány, aby do 6 měsíců provedly šetření o těchto bodech:
1. Počet absolutní a poměrný domáckých pracovníků v jednotlivých oborech, druh práce, účast žen a dětí.
2. Účast domáckých pracovníků na odborovém hnutí.
3. Poměr mezd domáckých pracovníků v porovnání se mzdami továrními v témž oboru.
4. Výsledky a vliv kolektivních smluv — mzdových soudů na výši mzdy v domáckém průmyslu.
Zbývá zmíniti se o sjednocení dosavadních 3 associaci v jednotnou Mezinárodní associaci pro sociální pokrok. Jednání přes předběžnou dohodu bylo obtížné, v obou associacích podána řada pozměňovacích návrhů a bylo nutno věc vydiskutovati, počínaje názvem nové společnosti, paragraf za paragrafem. Přes to podařilo se koncffiantnímu zasahování hlavně prof. Mahaima dosáhnouti plné dohody. Hlavní oposiei ve věci i pro nás důležité znamenal návrh norského delegáta Debese, k němuž se připojili i Dánové a Poláci. Dokazoval totiž, že malé státy s jedinou associaci jsou v nevýhodě a nebezpečí přehlasování, poněvadž mohou podle navržených stanov vysiati na kongresy maximálně 8 hlasujících delegátů, kdežto velké státy s 3 associacemi až 18 delegátů. Věc rozřešena tak, že stanovy přijaty jednomyslně v původním znění, nové associaci bude však doporučeno změnu norským delegátem navrženou provésti. Když i tato obtíž šťastně zdolána a když po mnohém vyjednávání docíleno i dohody o kandidátce pro vedení nové associace, likvidovaly dosavadní společnosti a na společné schůzi v aule bernské university přikročeno k touženému ustavení nové jednotné associace, o jehož personaliích již referovala Sociální revue (v roč. VI., str. 492).
V nově organisované Společnosti byly ustaveny 3 sekce, z nichž sekci pro sociální pojištění povedou dr. Grieser (Něm.) a Lamasure (Švýc.). Sekci pro potírání nezaměstnanosti posl. Troci et (Belg.) a Bernhardt (Něm.). Sekci pro sociální zákonodárství dělnické mjr. Hills (Anglie).
Nová associace bude pokračovati ve vydávání čtvrtletní francouzské a německé revue L’Avenir du travail.
Schůze skončena proslovem prof. Mahaima, v němž zdůraznil, že nové sdružení, navazujíc na tradice svých předchůdců, chce se státi hodným svého jména.
65

Citace:

Péče o válečné poškozence. - Nemocenské pojištění.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 210-211.