Č. 3650.

Učitelstvo: * Nárok učitelů národních škol na čestné a stravné z cest, které konají jakožto údové okresního školního výboru, posuzuje se i za platnosti paritního zák. č. 274/1919 (§ 10) podle zák. z 30. března 1879 č. 48 ř. z.
(Nález ze dne 23. května 1924 č. 8913).
Prejudikatura: Boh. 3311 adm.
Věc: F. H. v P. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o diety a cestovné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Řídící učitel F. H. v P., jsa členem okr. škol. výboru v K., konal v této vlastnosti cesty ze svého služebního místa k zasedání uvedené korporace do K., vzdálených, jak nesporno, méně než 8 km. Jeho tři žádosti za přiznání diet a cestovného byly pořadem stolic nař. rozhodnutím zamítnuty. — — —
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost namítá, že úřad, opíraje se o zák. z 30. března 1879 č. 48 ř. z., použil normy, která již neplatí pro záležitost rázu sporné tuto otázky.
Bylať nařízením min. fin. z 21. června 1920 č. 36132 v oddílu II. pro státní úředníky vzdálenost, do které náhrada cestovného nepřísluší, určena 2 km a výměra diet nově upravena a podle § 10 parit. zák. sluší těchto předpisů použíti také pro učitele. Neprávem prý žal. min. tvrdí, že st-li nepřísluší při funkci jakožto členu okr. škol. výboru v zastoupení stavu učitelského diety podle uvedeného normálu, neboť zšr v Praze za souhlasu min. k provedení paritního zák. vydala cirkulární výn. z 25. května 1920 č. II-A-2030 z. š. r. č. 43071 ai 1920, věstník pro nár. školství, roč. 20, část X. č. 40, podle jehož V. oddílu v bodu 1. se stanoví, že také učitelé, kteří jakožto členové školních úřadů a úředně zřízených poradních nebo pracovních sborů při škol. úřadech (konferencí, výborů a komisí) na úřední vyzvání konají cesty, mají nárok na uvedené v I. a II. části diety a cestovné; není pochyby, že cesty konané st-lem do sezení okr. škol. výboru jsou cestami tímto předpisem míněnými. Pro tento právní názor mluví prý i okolnost, že zástupci učitelů v okr. šk. výboru po rozumu vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 608 Sb. jmenováni jsou předsedou zšr-y a úřad zástupce učitele v okr. šk. výboru jest výronem jeho postavení jakožto učitele. Ostatně sezení okr. šk. výboru nejsou »veřejnými shromážděními«, nýbrž jsou úředními poradami a st-l, byv jmenován členem okr. šk. výboru, byl povinen k nim se dostavovati, a to právě na základě svého služebního postavení jakožto učitel. Ježto jeho bydliště jest vzdáleno od sídla okr. šk. výboru přes 2 km, totiž 6 4/3 km, příslušel mu po zákonu nárok, který mu byl nař. rozhodnutím odepřen.
Stížnost není důvodná. Stížnost ve své námitce netvrdí, že by před vydáním par. zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. nebylo po právu bývalo, posuzovati st-lův sporný nárok podle zák. z 30. března 1879 č. 48 ř. z., jehož čl. I. v § 1 stanoví, že údové školních rad zemských a okresních mají nárok na čestné a stravné z důchodů státních, bydlí-li dále než 8 km od úředního sídla té které škol. rady zem. nebo okr. Po rozumu svrchu uvedeného jediného stížného bodu jest tudíž — přihlížejíc k právnímu hledisku nař. rozhodnutí — jediné na sporu otázka, zda přes to, že byl vydán paritní zák. (§ 10), a hledíc k poměru jeho § 10 k vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 608 Sb., jímž na místě okr. šk. rad v Čechách, Moravy a Slezsku byly dosazeny okr. šk. výbory, zák. 48/1879 zůstal v platnosti, či zda vydáním předpisů stížností označovaných nastal nový právní stav, podle něhož sluší úda okr. šk. výboru, kterýž přísluší ke stavu učitelskému a jest jmenovaným zástupcem učitelstva, posuzovati obdobně podle předpisů platných pro státní úředníky, podle nichž sporný nárok by příslušel, i kdyby svrchu zmíněná vzdálenost páčila se na méně než 8 km.
Nss jest názoru, že na původním nesporném zákonném stavu, založeném zák. z 30. března 1879 č. 48 ř. z., nezměnilo se nic vydáním par. zák., resp. prov. výn. k němu, obou v poměru k vl. nař. 608/1920. Týkáť se par. zák. všeobecně jen úpravy služebních příjmů učitelstva (čl. II.) a speciální předpis o dietách a cestovném (§ 10) taktéž výslovně zahrnuje tyto poplatky, jen pokud vzešel na ně nárok při výkonu služebním. V normaci par. zák. jsou tudíž zahrnuty tyto poplatky jen pokud úkony, za něž se požadují, jsou součástí povolání dotyčného jedince jakožto učitele veř. školy obecné nebo občanské (čl. II.). Takového způsobu povolání nemůže však býti funkce učitele (správce) veř. školy obecné, kterouž vykonává jakožto úd okr. šk. výboru a zástupce učitelstva (§ 3, lit. c, §§ 11 a 12 vl. nař. 608/20 a §§ 20 i 26 zák. z 24. února 1870 č. 17 z. z. česk.), kterýžto sbor jest dozorčím orgánem.
Již z tohoto účelu i rozsahu pravomoci okr. šk. výboru vysvítá, že fungující v ní učitel obecné školy, ať jest zástupcem učitelstva, či zástupcem občanstva (§ 3, lit. c a d vlád. nař. 608/20), neplní úkolu svého učitelského úřadu, což by i předpokládalo, že jde o služební úkon, který mu může býti uložen, kdežto v daném případě jde o čestnou funkci, k níž ho sice povolal předseda dozorčího úřadu, zšr-y (§ 6). kteroužto funkci však st-l vzal na sebe dobrovolně, přijav ji, aniž jest předpis zák., že by ji přijati musil. Poněvadž dále i stížností dovolávaný výnos zšr-y byl výslovně vydán jen o nárocích učitelů podle par. zák., resp. k provedení § 10 par. zák., jest zřejmo, že ani předpis části V., bodu 1, nemůže míniti jiný nárok učitelů škol národních na diety a cestné, než ten, který resultuje z výkonu jejich speciálně učitelského povolání. I doslovné znění tohoto předpisu samo tomu zřejmě nasvědčuje. Ustanovuje-li, že na dotyčné poplatky — státních úředníků — mají nárok i učitelé, kteří na úřední vyzvání konají cesty jakožto členové školních úřadů a úředně zřízených poradních nebo pracovních sborů při školních úřadech, a vypočítává-li — zřejmě taxativně — ony sbory jakožto konference, výbory a komise, naznačuje tím, že jde jen o cesty, kteréž reflektant provádí u výkonu svého povolání jakožto učitel národní školy, na vyzvání úřadu jeho učitelské služby, a nepojímá do své normace funkce učitele při sezeních okr. škol. výboru, která, jak řečeno, jest nikoli funkcí osoby učící, nýbrž čestnou funkcí účasti na veřeiné správě, pokud se týče dozoru na školy, která dále ani nemůže býti vřaděna mezi funkce ve sborech kvalifikovaných za konference, výbory a komise (srov. nál. Boh. 3311 adm., týkající se diet a čestného členů zemské školní rady).
Bezdůvodnou stížnost slušelo tudíž zamítnouti.

Citace:

č. 3674. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 663-665.