NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 10143
.
Řízení před nss - em: I. * Zrušil-li nss rozhodnutí úřadu v případě, kde skutkové předpoklady pro posouzení kompetence úřadu byly nesporné, pro vady řízení, nemající vliv na posouzení kompetence úřadu, je tím implicite kladně rozřešena otázka kompetence tohoto úřadu, a nemůže nss, projednávaje stížnost do nově vydaného rozhodnutí téhož úřadu, vejíti ve věcné zkoumání námitky nové stížnosti, vytýkající nepříslušnost úřadu. —
II. Zaměstnanci veřejní: Krácení podle § 17 zák. č. 286/24 podléhají i odpočivné požitky poštovního podúředníka, který je u státního poštovního úřadu zaměstnán jako poštovní posel za zřízenecký paušál. (Nález ze dne 12. listopadu 1932 č. 17055.)
Prejudikatura: ad II.: Boh. A 5950/26, 6780/27, 6936/27, 7058/28, 8097/29, 8279/29.
Věc: Heřman H. v Sch. proti ministerstvu financí o krácení odpočivných požitků podle § 17 zák. č. 286/24.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 byl jako poštovní podúředník přeložen ředitelstvím pošt v Praze v důsledku výnosu min. pošt ze 7. prosince 1925 podle § 13 zák. č. 286/24 dnem 1. ledna 1926 na trvalý odpočinek a byly mu cit. výměrem ředitelství od tohoto dne poukázány odpočivné požitky. Přípisem z 2. dubna 1926 oznámilo ředitelství pošt zem. fin. ředitelství v Praze, že st-1 jest zaměstnán od 1. března 1926 u poštovního úřadu v Sch. jako poštovní posel, že přednosta úřadu pobírá na něho zřízenecký paušál 7. stupně ročních 2436 Kč a že poštovní ředitelství stěžovateli poukazuje jednotný drahotní přídavek ročních 4320 Kč. Nato byly výměrem zem. fin. ředitelství z 9. června 1926 st-li od 1. března 1926 vzhledem k shora uvedenému oznámení ve smyslu § 17 odst. 2 č. 1/2 bod a) zák. č. 286/24 odpočivné požitky jemu jako poštovnímu podúředníku ve výslužbě příslušející, dohromady 8098 Kč 92 h, zkráceny o částku 2854 Kč 92 h. Vzhledem k dekretu ředitelství pošt z 22. června 1926, kterým byly st-li od 1. ledna 1926 nově vyměřeny pensijní požitky, změnilo zem. fin. ředitelství v Praze výměrem z 30. července 1926 dekret z 9. června 1926 v tom směru, že poukázalo st-li od 1. března 1926: snížené odpočivné ročních 3402 Kč 60 h, snížený jednotný drahotní přídavek ročních 1200 Kč a snížený příplatek ročních 641 Kč 40 h, úhrnem 5244 Kč, ponechavši dekret svůj z 9. června 1926 v ostatním v platnosti. Odvolání st-lovo zamítl žal. úřad výnosem ze 13. srpna 1926; když rozhodnutí to bylo nálezem nss-u ze dne 1. června 1928 č. 14853 zrušeno podle § 6 zák. o ss, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím odvolání to znovu z důvodů meritorních.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost namítá především, že zem. fin. ředitelství v Praze nebylo oprávněno provésti kumulační srážky ve smyslu § 17 resp. § 20 zák. č. 286/24, ježto není úřadem poukazujícím požitky podle § 21 odst. 3 cit. zák., nýbrž pouze úřadem požitky odpočivné vyplácejícím.
Jest sice pravda, že nss vyslovil v nál. Boh. A 7573/28 právní názor, podle něhož od té doby konstatntně judikuje, že »úřadem poukazujícím požitky« v § 21 odst. 3 zák. č. 286/24 rozumí se resortní úřad, jemuž přísluší odpočivné (zaopatřovací) požitky vyměřovati; než právního názoru toho nemůže nss použíti v daném případě z těchto úvah:
Podle § 4 zák. o ss má nss k své příslušnosti přihlížeti z úřední povinnosti a musí tudíž, rozhoduje o stížnosti k němu vznesené, vždy především zkoumati, zda nař. opatření nebo rozhodnutí žalovaného úřadu bylo vydáno úřadem k tomu kompetentním. A tu nss, rozhoduje o stížnosti téhož st-le z 22. října 1926 proti rozhodnutí min. fin. ze 13. srpna 1926 stran krácení odpočivných požitků po rozumu § 17 zák. č. 286/24, řídě se příkazem daným mu v § 4 zákona o ss, obíral se též otázkou kompetence tehdy žal. min., nedospěl však a, ježto otázka kompetence nebyla tehdy stížností ventilována, nevyslovil expressis verbis v nálezu z 1. června 1928 č. 14853 svůj právní názor o kompetenci žal. úřadu k vydání tehdy nař. rozhodnutí. Naopak v nálezu z 1. června 1928 č. 14853 shledal, že st-1 uplatňoval v odvolání z 29. června 1926, vzneseném v řízení správním na min. fin., řadu skutkových okolností, z nichž dovozoval, že nelze na něho použiti ustanovení § 17 zák. č. 286/24, že však tehdy žal. min. fin. ve svém rozhodnutí z 13. srpna 1926 na tyto vývody st-lovy vůbec nereagovalo, nýbrž se spokojilo pouhým rčením všeobecným, že požitky, které st-1 dostává, dlužno považovati za státní aktivní požitky ve smyslu zák. č. 286/24. A jen v tomto nedostatečném a neúplném vyšetření závažných skutkových okolností a nedostatečném odůvodnění shledal nss tehdy podstatnou vadu řízení a zrušil proto rozhodnutí min. fin. ze 13. srpna 1926 podle § 6 zák. o ss. Tím však pustil se nss do přezkoumávání tehdy nař. rozhodnutí s hlediska § 17 zák. č. 286/24 a tedy s hlediska meritorního, věcného, kterýžto postup nss-u .však předpokládal předchozí kladný úsudek o kompetenci úřadu tehdy žalovaného.
Skutková situace pro posouzení otázky kompetence tehdy žal. min. fin. k vydání opatření po rozumu §§ 17 a 21 zák. č. 286/24 byla již tehdy dána. Bylo totiž již při vydání nálezu z 1. června 1928 nesporno, že st-1 je státním zaměstnancem poštovní správy ve výslužbě, že úprava původních požitků odpočivných byla provedena úřadem resortním, to jest ředitelstvím pošt v Praze, jakož i že jde o otázku krácení odpočivných požitků, vyměřených st-li poštovním ředitelstvím po rozumu §§ 17 a 21 zák. č. 286/24 a že opatření podle §§ 17 a 21 zák. č. 286/24 provedlo min. fin., tudíž úřad, který v případě st-lově není jeho úřadem resortním. Jestliže však za tohoto stavu věci nss v nálezu z 1. června 1928 č. 14853 pustil se přece do přezkoumání tehdy rozhodnutí min. fin., tedy úřadu nikoliv resortního, s hlediska, zda jsou dány podmínky pro krácení ve smyslu § 17 zák. č. 286/24 a tudíž obíral se otázkou meritorní, věcnou, uznal tím nepřímo, že opatření ve smyslu §§ 17 a 21 odst. 3 zák. č. 286/24 vydal úřad příslušný. Ale pak jest nss tímto třeba nepřímo a jen implicite vysloveným právním názorem, že min. fin. bylo tehdy kompetentním k opatření po rozumu § 17 zák. č. 286/24, ač šlo o pensionovaného zaměstnance jiného resortu, to jest poštovní správy, podle § 7 zák. o ss vázán i nyní, když má rozhodovati o stížnosti téhož st-le proti témuž žal. úřadu a o téže právní otázce krácení odpočivných požitků st-lových podle §§ 17 a 21 odst. 3 zák. č. 286/24; musí proto nss vycházeti z toho hlediska, že otázka kompetence min. fin. k vydání dnes naříkaného rozhodnutí ve smyslu § 17 zák. č. 286/24 a § 7 zák. o ss jest pro daný spor vyřešena v tom smyslu, že min. fin. bylo kompetentním i k vydání nyní nař. rozhodnutí z 12. února 1929.
Shrnuv tyto vývody, dospívá proto nss k právnímu názoru, že, zrušil-li nss rozhodnutí úřadu v případu, kde skutkové předpoklady pro posouzení kompetence úřadu byly nesporné, pro vady řízení, nemající vlivu na posouzení kompetence úřadu, jest tím implicite kladně rozřešena i otázka kompetence tohoto úřadu a nemůže proto nss, projednávaje stížnost do nově vydaného rozhodnutí téhož úřadu vejíti ve věcné zkoumání námitky nové stížnosti, vytýkající nepříslušnost úřadu (§ 21 zák. o ss). Nebylo proto lze vyhověti námitce dnešní stížnosti stran zrušení nař. dnes rozhodnutí pro tvrzenou nepříslušnost žal. úřadu.
V meritu namítá stížnost, že paušální obnos nebyl poukázán st-li, nýbrž přednostovi poštovního úřadu v Sch., byť i jako onerosní požitek. Ježto podle § 17 zák. č. 286/24 lze spatřovati kumulaci jen v tom, když někdo mimo nárok na odpočivné požitky nabyl nároku ještě na jiný aktivní státní neb nestátní veřejný požitek a v daném případě nejde v žádném směru o trvanlivý smluvní poměr ke státu neb jinaké veřejné korporaci, nýbrž pouze o zcela volný poměr k osobě přednosty poštovního úřadu v Sch., nelze prý po názoru stížnosti o státním neb veřejném aktivním požitku vůbec mluviti. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Paragraf 17 odst. 2 č. 1 zák. č. 286/24 stanoví, že, má-li nebo nabude-li někdo vedle nároku na státní odpočivné nebo zaopatřovací požitky ještě nárok na aktivní požitek státní nebo nestátní veřejný, krátí se odpočivný resp. zaopatřovací požitek státní způsobem tam označeným.
Pojem státních zaměstnanců, na které se vztahují ustanovení dílu I. a tedy i ustanovení § 17 cit. zák., jest vyložen v § 22 cit. zák. v ten rozum, že jimi rozuměti jest všechny zaměstnance státu, ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných, čítajíc v to i dělníky, jakož i příslušníky četnictva a osoby vojenské. Pod aktivními požitky ve smyslu § 17 odst. 2 č. 1 zák. jest vyrozumívati podle § 20 cit. zák. aktivní požitky státních zaměstnanců vyplácené z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných.
A tu vyslovil nss v nál. Boh. A 5950/26 právní názor, že aktivním požitkem podle § 17 odst. 2 č. 1 zák. č. 286/24 jest také měsíční odměna, kterou pobírá pensionovaný státní úředník jako smluvní úředník státní, dále v nál. Boh. A 6780/27, že pod pojmem »nestátní veřejný požitek aktivní« rozumí § 17 odst. 2 č. 1 zák. č. 286/24 také ony aktivní požitky zaměstnanců zemí, žup, okresů a obcí, jakož i podniků těchto korporací a fondů a ústavů jimi spravovaných, které plynou ze služebního poměru soukromoprávního, ať trvalého, ať dočasného, i když není s poměrem tím spojen nárok na požitky odpočivné a zaopatřovací; v nál. Boh. A 6936/27 vyslovil dále nss právní názor, že i denní plat výpomocné úřednické síly jest aktivním požitkem ve smyslu § 17 odst. 2 č. 1 cit. zák., dále v nál. Boh. A 7058/28, že předpis § 17 zák. č. 286/24 o snížení odpočivných požitků s ohledem na jinaký aktivní požitek státní . . . platí též ve příčině aktivních požitků zaměstnanců smluvních a konečně v nál. Boh. A 8097/29, že státním požitkem aktivním ve smyslu citovaného ustanovení jest rozuměti i plat smluvních zaměstnanců státních (srov. i nál. Boh. A 8279/29).
Právní názor vyslovený v nál. Boh. A 6780/27 a 8279/29 týká se sice zaměstnanců veřejnoprávních korporací, ale platí obdobně i v dnešním případě, ježto vykládá v obou případech pojem aktivních požitků a pojem ten upravuje zákon zcela shodně jak pro zaměstnance státní, tak zaměstnance veřejnoprávních korporací.
Z uvedeného plyne, že při všeobecné dikci ustanovení § 22 cit. zák. nelze z pojmu »státních zaměstnanců« vylučovati ani ony zaměstnance správy poštovní, kteří, třebas jen dočasně a jako smluvní zaměstnanci konají pravidelnou službu poštovní bez ohledu na to, jak plat nebo služební poměr jejich byl označen. I zaměstnanci takoví jsou zaměstnanci státní správy poštovní a tudíž zaměstnanci státní ve smyslu § 22 a tedy i ve smyslu §§ 20 a 17 cit. zák.
Ježto pak st-1 podle správních spisů a zejména podle sdělení ředitelství pošt z 2. dubna 1926 ustanoven byl od 1. března 1926 v poštovních službách jako posel poštovní u státního poštovního úřadu v Sch. za zřízenecký paušál 7. stupně ročních 2436 Kč a jednotný přídavek drahotní ročních 4320 Kč, placené nesporně z peněz státních, poskytnutých správou poštovní, neshledal nss nezákonnosti v tom, že žal. úřad zkrátil st-li státní požitky odpočivné o částku 2854 Kč 92 h.

Citace:

č. 1013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 534-535.