NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6909.

Živnostenské právo: * Stavitel jest dle § 2 zák. o stav. živnostech (č. 193 ř. z. z r. 1893) oprávněn i k provádění takových staveb vysokých, jež v podstatě záležejí v konstrukci dřevěné.
(Nález ze dne 24. listopadu 1927 č. 24685.) Prejudikatura: Boh. 5830/26 adm.
Věc: Josef F. ve St. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o trest pro neoprávněné provozování živnosti tesařské.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp ve St. odsoudila st-le pro přestupek § 22 živn. řádu případně § 17 zák. o stav. živnostech, jehož dle trest, nálezu dopustil se tím, že provedl stavbu dřevěného pavilonu pro sportovní klub ve St., nemaje oprávnění mistra tesařského, k pokutě 100 Kč event. k vězení v trvání 5 dnů. Odvolání proti tomu podané, v němž st-l namítal, že jako stavitel je oprávněn k provádění veškerých vysokých staveb, tedy i staveb převahou dřevěných, zamítla zsp nař. rozhodnutím prohlásivši, že v daném případě šlo o stavbu v podstatě dřevěnou, při níž bylo potřebí i jistých prací zednických ke zřízení betonových základů a zděné obruby, a že provedení takové stavby spadá ve smyslu ustanovení 2. odst. § 4 zák. o stav. živnostech v oprávnění mistra tesařského, jenž ovšem k pracím zednickým musil by použíti stavitele neb zednického mistra.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Předpis § 2 zák. o stav. živnostech dává staviteli oprávnění, aby, spojuje práce různých stav. živností, prováděl v místech nevyňatých vysoké a jiné příbuzné stavby vůbec, tedy bez omezení na stavby z určitého materiálu, při čemž ovšem je stavitel povinen jisté práce ve smyslu odst. 3 tohoto ustanovení zadati oprávněným živnostníkům. Dle toho je tedy oprávněn stavitel prováděti nejen stavby z cihel, nýbrž i stavby z betonu, a poněvadž zákon rozdílu nečiní, i stavby převahou ze dřeva zřízené. Na tom nemění nic předpis § 4. odst. 2. cit. zák., neboť ustanovení toto určuje pouze rozsah oprávnění mistra tesařského a nelze z něho dovozovati, že oprávnění ono přísluší mistru tesařskému výlučně stejně, jako nelze z ustanovení § 3 odst. 1 dovozovati, že tam uvedené stavby smí prováděti výlučně jen mistr zednický a nikoliv též oprávněný stavitel. Může tedy vysoké stavby, jež jsou podstatně konstrukcí dřevěnou, prováděti vedle mistra tesařského i stavitel. Při tom ovšem nelze míti za to, že oprávnění stavitele zahrnuje v sobě úplně oprávnění mistra tesařského, neboť takové tesařské práce, které nelze zahrnouti pod pojem vysokých staveb a staveb jim příbuz. může prováděti jen oprávněný mistr tesařský, nikoliv též stavitel (srovnej nál. Boh. 5830/26 adm.).
Poněvadž žal. úřad při svém rozhodování vycházel z mylného právního názoru, že provádění vysokých staveb sestávajících podstatně z konstrukce dřevěné je vyňato z oprávnění stavitele, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6909. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 518-519.