NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 16 (1907)

Čís. 8195.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.).
Za obytné místnosti po rozumu § 31 (1) čís. 5 zák. jest považovati takové místnosti, jež jsou určeny a způsobilé k obývání. Lhostejno, jak nájemce užívá části bytu.
(Rozh. ze dne 4. července 1928, Rv I 948/28.)
Žalobce dal žalovanému soudní výpověď ze čtyřpokojového bytu s příslušenstvím. K námitkám žalovaného procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatel spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že má první soudce za to, že tu jde o nájem nepodléhající zákonu o ochraně nájemníků podle § 31 čís. 5 zák. o ochr. náj. § 31 čís. 5 zák. o ochr. náj. mluví o bytech. Svědkem Karlem K-em
Civilní rozhodnutí X. jest dokázáno, že žalovaný najal byt po radovi politické správy B-ovi a to jako byt, nikoliv k provozování živnosti zubního technika. Jak potom žalovaný částí bytu užíval, je lhostejno. Kdyby šlo podle odvolatele, nebyla by výpověď při nájmech uzavřených po 1. květnu 1924 při bytech o 4 nebo více obytných místnostech bez svolení soudu možnou ani při bytech krejčí, obuvníků, švadlen a pod.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Těžiště věci spočívá v právním výkladu pojmu »obytných místností« podle pátého odstavce § 31 zákona čís. 48/1925 sb. z. a n. Ustanovení, že se na byty, skládající se mimo kuchyně a obytné pokoje pro služebné ze čtyř nebo více obytných místností, zákon na ochranu nájemníků nevztahuje, pojato bylo jako ustanovení nové do zákona čís. 85/1924 sb. z. a n. a převzato do zákona čís. 48/1925. V důvodové zprávě se k němu praví, že se na nové pronájmy bytů o čtyř nebo více pokojích ochrana nájemníků nebude již vztahovati. Toto ustanovení pojato bylo do zákona, jak z povahy jeho plyne, ve prospěch majitele domu, a nelze je proto vykládati v jeho neprospěch. Při výkladu »obytných místností« ve smyslu § 31 (5) cit. zákona nelze použíti předpisu § 9 (3) poslední věty téhož zákona, jak mylně za to má odvolatel, ježto tam jde jen o zvýšení nájemného, kdežto v § 31 (5) o vyloučení zákona na ochranu nájemníků vůbec ve prospěch majitele domu. Za obytné místnosti po rozumu citovaného zákonného předpisu jest považovati takové místnosti, jež jsou určeny a způsobilé k obývání. Že místnosti žalovaným najmuté byly určeny a způsobilé k obývání, plyne ze zjištění odvolacího soudu, že před žalovaným byl jejich nájemcem rada politické správy B. Žalovaný ostatně ani netvrdil, že byly pronajímatelem přeměněny v provozovny. Je proto zcela nerozhodno, jak žalovaný sám částí bytu užíval, zdali Karlu K-ovi při nájmu sdělil, že v jednom pokoji bude míti čekárnu a v druhém zubotechnickou ordinaci, a zda K. věděl, že žalovaný je zubním technikem. Výtka, že odvolací soud v tomto směru nepřihlížel k výpovědi svědka K-a, netýká se podstaty věci. Právní posouzení odvolacím soudem, že tu jde o obytné místnosti a že se na ně zákon na ochranu nájemníků nevztahuje, jest správné.

Citace:

č. 8195. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 21-22.