NPD documents search: Právník, 71 (1932) - Československá finanční politika

Čís. 151.

Reální konkurence zločinu dle § 81 tr. z. s přestupkem dle § 314 tr. z. jest možná.
(Rozh. ze dne 4. března 1920, Kr II 186/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Augustina V., do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 9. srpna 1919, jímž byl uznán vinným zločinem veřejného násilí dle § 81 tr. z. a přestupky proti veřejným zřízením a opatřením dle §§ 312 a 314 tr. z. mimo jiné z těchto
důvodů:
Proti odsuzujícím výrokům pro zločin dle § 81 tr. z. a přestupek dle § 314 tr. z. uplatňuje zmateční stížnost hmotněprávní důvody č. 9 a) (správně 10) a 9 b) § 281 tr. ř. První důvod shledává stížnost v tom, že obžalovaný byl neprávem vedle zločinu dle § 81 tr. z. odsouzen také pro přestupek dle § 314 tr. z. proto, že dle zjištění soudního řekl svému synovi Bohumilovi, když jej městský strážník František P. vyzval, by s ním šel na policii, »nikam nepůjdeš,« že při tom zvedl a na strážníka napřáhl židli v úmyslu, by odvedení svého syna Bohumila zmařil. Stížnost má za to, že celý uvedený děj dohromady může tvořiti jen jediný skutek, a posoudil-li jej nalézací soud jako zločin veřejného násilí dle § 81 tr. z., proti kteréž subsumpci stížnost ničeho nenamítá — že nemůže současně v témže jednání spatřovati také ještě přestupek dle § 314 tr. z. Stížnost jest na omylu. Rozsudek uznal obžalovaného vinným zločinem dle § 81 tr. z., zjistiv, že trojnásobným způsobem násilně vztáhl ruku na městského strážmistra P. — totiž tím, že mu přivřel ve dveřích nohu, když vcházel do jeho bytu a jej při tom rukou do těla rýpl, dále, že jej, když do bytu vešel, pěstí do prsou ždouchl (strčil), a že na něho židli k ráně napřáhl — vše to v úmyslu, by zmařil jeho služební výkon, totiž předvedení obou synů obžalovaného Bohumila a Jindřicha. Vedle toho odsoudil první soud obžalovaného také pro přestupek dle §u 314 tr. z. proto, že obžalovaný u příležitosti třetího násilného vztažení ruky na strážníka P. (napřaženou židlí), pronesl k svému synovi, když jej byl strážník vyzval, by s ním šel, slova: »Ani na krok nepůjdeš,« že jej tedy vyzýval, by neuposlechl a nešel se strážníkem na policii a tím se vmísil do výkonu jeho služby, která právě směřovala proti synovi obžalovaného. Právní posouzení prvního soudu odpovídá zákonu. Zločin dle § 81 tr. z. může se stýkati v reální konkurenci s přestupkem dle § 314 tr. z. Oba delikty mají společný předmět — totiž úřední jednání nebo služební výkon, proti nimž se jednání pachatelovo obrací, a úmysl, který směřuje ku zmaření služebního výkonu úředního jednání. Rozdíl spočívá v prostředcích: § 81 tr. z. předpokládá použití fysického není násilné (napomenutím, zražením, varováním atd.). V přítomném pří- do výkonu veřejné služby může se státi jakýmkoliv způsobem, které není násilné (napomenutím, zrážením, varováním atd.) V přítomném případě správně uznal soud nalézací, že násilné vztažení ruky napřažením židle dlužno podřaditi ve spojení s ostatními náležitostmi skutkové povahy pod ustanovení § 81 tr. z., slovné napomenutí a zrážení obžalovaného vůči synovi, by neuposlechl rozkazu strážníka, pak pod ustanovení § 314 tr. z. Uplatňovaného důvodu zmatečnosti zde není.

Citace:

KIZLINK, Karel. Německá akciová novela z 19. září 1931.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 7, s. 216-230.