Č. 3213.

Samospráva okresní. — Elektrisace: I. Účast samosprávného okresu na elektrisačním podniku družstevním? — II. úsudek nadřízeného samosprávného úřadu o hospodářské účelnosti elektrisační transakce usnesené orgány samosprávného okresu jest v řízení před nss-em posuzovati jako součást skutkové podstaty. — III. Nutným předpokladem posouzení účelnosti transakce takové je též přiměřenost příslušného rozpočtu. — IV. Jednotliví poplatníci nebo skupiny poplatníků nemohou se s úspěchem domáhati toho, aby byli zproštěni účasti na úhradě potřeb okresních z toho důvodu, že zařízení okresní, jehož náklad má býti uhrazen, nepřinese jim prospěchu.
(Nález ze dne 5. února 1924 č. 1858).
Věc: Městská obec L. a firma »David B. cukrovar v L.« a společníci proti zemskému správnímu výboru v Praze o elektrisaci okresu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Osk v L. usnesla se ve schůzi dne 24. února 1922 na tom, aby byla provedena soustavná elektrisace okresu 1-ského připojením na družstevní podniky d-cké, zapsané spol. s r. o. a aby byla přijata nabídka tohoto společenstva o vybudování příslušných zařízení. Dále bylo usneseno, že veškeré náklady, jak s postavením primérní sítě, tak i sítí sekundérních v jednotlivých obcích a transformátorů ponese okres 1-ský. Obce budou však povinny okresu nahraditi skutečný náklad, vypadající na vybudování jejich sekundérní sítě a transformačních stanic. Okres ponechá si ve vlastnictví všecky členské podíly, které mu budou společenstvem d-ckým přiděleny, jako spoluvlastník a budovatel primérní sítě. Poměr, v jakém pak okres přenechá tyto podíly obcím, bude stanoven později.
O způsobu úhrady pak byly usneseny ve schůzi dne 3. března 1922 tyto další podrobnosti:
Družstevní podniky d-cké přijímají samosprávný okres 1-ský za člena všech svých družstevních podniků, přiznávajíce okresu 1-skému 12.000 podílů po 100 Kč nom., tudíž za částku 1200000 K s příplatkem čili zápisným 150 K na každý podíl v náhradu za to, že se okres l-ský stává spoluvlastníkem všech podniků d-ckých s uvedeným počtem podílů, tedy s příplatkem úhrnem 1800000 K. Zaplatí tudíž okres l-ský za 12.000 kusů přiznaných podílů po 250 K částku 3000000 K.
Družstevní podniky d-cké provedou v době nejdéle 2 roků soustavnou elektrisaci celého okresu ve všech obcích jeho, rozpočtenou dle nynějších cen materiálu a práce přibližně na obnos 6500000 K a družstevní podniky d-cké zúčastní se svým jměním na podniku v okresu 1-ském 20% příspěvkem čili slevou 1,060.000 K. Těchto 20% počítá se z částky 6500000 K po odečtení 12000 členských podílů po 100 K nom. per 1200000 K, tedy z částky 5300000 K.
Dle toho okres l-ský zaplatí d-ckým podnikům částku 5440000 K, ve kterých již vklad členských podílů 1200000 K obsažen, připlatí k této čásice zápisné na podíl 1800000 K, takže zaplatí okres d-ckým podnikům 7240000 K. Tato částka se uhradí takto: Obce ponesou náklad sekundérních sítí a transformátorů a nahradí tento náklad okresu, Náklad ten je oceněn částkou 2500000 K, takže okresu zbude uhraditi pouze zbývající obnos 4740000 K, a poněvadž členské podíly 1200000 Kč budou zúročitelny té doby 6% a povedou se jako jmění okresu pokud se týče budou obcím dle určitého klíče přenechány, zbude okresu uhraditi, zúročiti a umořovati pouze zbývající částku 3540000 K. Tento obnos bude uhrazen dlouhodobou okresní zápůjčkou od okr. hosp. záložny 1 1/2 % ročně umořitelnou a 5 1/2 1/4 zúročitelnou, a bude na úhradu této zápůjčky každoročně do rozpočtu zařazena částka 247000 K. Poněvadž k provedení celého podniku bude zapotřebí výpůjčky 7240000 K, uhradí se rozdíl 3700000 K dočasnou zápůjčkou od okr. hosp. záložny v L., zúročitelnou 5 1/2 %.
Obě tato usnesení byla veřejně vyhlášena a s námitkami proti nim podanými předložena zsv-u. Tento pak nař. rozhodnutím obě tato usnesení schválil na základě § 55 zák. o okr. zast., zamítnuv zároveň stížnosti poplatníků a obcí do usnesení těch podané.
O stížnostech do tohoto rozhodnutí podaných uvažoval nss takto:
Obě stížnosti prohlašují výslovně, že se nestaví proti všeobecné elektrisaci okresu a neformulují námitku, že by podnikání tohoto druhu vůbec nenáleželo k působnosti zastupitelstva okresního po rozumu § 50 zák. o okr. zast. nebo že by překračovalo meze působnosti jeho v §§ 50. a 51. téhož zákona vytčené. Proto není pro nss podnětu, aby otázkou touto se obíral a zákonnost nař. rozhodnutí po této stránce přezkoumával (§ 18 zák. o ss).
St-lé také ve svých stížnostech do usnesení osk, ani ve stížnostech k nss-u nenamítali, že by snad usnesení osk nebyla učiněna za šetření forem předepsaných v §§ 66 a násl. cit. zák.
Soudu proto nepříslušelo zkoumati nař. rozhodnutí ve směrech právě dotčených.
Základní námitkou obou stížností jest výtka nezákonnosti, která po jejich náhledu spočívá v tom, že okres 1-ský byl oprávněn elektrisaci okresu provésti jedině v rámci zák. z 22. července 1919 č. 438 Sb. Proti tomuto zák. prohřešil se okres podle mínění stížnosti tím, že uzavřel smlouvu o provedení elektrisace s družstvem d-ckým, které není prohlášeno za všeužitečné po rozumu § 4 cit. zák.
Stížnosti tedy mají za to, že zákon svrchu uvedený váže samosprávné svazy, aby, chtějí-li opatřiti pro své území elektrickou energii, braly se jen cestou tím zákonem vytčenou, zejména aby použily výhod, jež zákon ten poskytuje. Z toho by ovšem následovalo, že způsob, pro který se rozhodl samosprávný okres v daném případě, uzavřel smlouvu s družstvem zřízeným na základě zák. z 9. dubna 1873 čís. 70 ř. z., které dosud nebylo za všeužitečné prohlášeno, jest zákonem vyloučen, že je takto volba prostředků, jimiž zastupitelský okres dotčeného cíle může dosáhnouti, samým zákonem omezena. Než zákon o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace č. 438 z r. 1919 nic nezměnil na předpisech §§ 50 a 51 zák. z 25. července 1864 č. 27 z. z. o okr. zast. a okr. zast. ve volbě těchto prostředků nikterak neomezil. Neboť zákon tento poskytuje sice podnikům elektrickým, které jsou podnikány korporacemi veřejnými nebo na nichž korporace tyto jsou zúčastněny, rozmanitá oprávnění a výhody, nemá však žádného ustanoveni, kterým by veřejné korporace nutil, aby svůj elektrický podnik dle tohoto zákona zařídily a výhody z něho plynoucí si zabezpečily. Výtka nezákonnosti čerpaná ze zák. č. 438 z r. 1919, není tedy důvodná.
Ostatní námitky, jež směřují vesměs proti způsobu provedení a finančního zabezpečení zamýšleného podniku, jsou jednak povahy formální, jednak popírají účelnost a vhodnost opatření osk-í usnesených.
V ohledu formálním namítá se, že obě usnesení osk, která byla v této věci učiněna a nař. rozhodnutím schválena, totiž usnesení z 24. února 1922 a z 3. března 1922 sobě navzájem odporují a že vyhláška těchto usnesení je neúplná.
Námitky ty neshledal nss důvodnými.
O vzájemném rozporu mezi oběma usneseními nelze důvodně mluviti. Usnesením z 3. března 1922 bylo usnesení z 24. února 1922 opraveno, a tedy pozměněno v ten smysl, že okres nebude majitelem primérní sítě (jak se praví též v usnesení ze dne 24. února 1922), nýbrž že bude jejím »spoluviastníkem«. Ježto však o zrušitelnosti usnesení ryze hospodářské povahy nemůže býti pochybnosti, bylo starší usnesení pozdějším prostě modifikováno a ve změněné části bylo nahrazeno usnesením pozdějším, takže usnesení původní se změnou později provedenou jeví se jako jednotný projev vůle okresu. Veřejná vyhláška obsahuje však právě tento jednotný projev vůle okresu, uvádějíc usnesení osk již se změnou dne 3. března 1922 provedenou, takže stížnost neprávem namítá, že vyhláška je v rozporu s obsahem usnesení, které jí mělo býti vyhlášeno. Ježto pak z vyhlášky lze jasně poznati, o jaký projev jde, jakého nákladu naň bude zapotřebí, a jakým způsobem jej okres uhraditi zamýšlí, nelze dáti za pravdu ani další výtce stížnosti, že vyhláška ona byla neúplná.
Pokud st-lé popírají hospodářskou účelnost usnesení osk a nař. rozhodnutí je potvrzujícího, nutno míti na mysli, že nss jest dle §§ 2 a 7 svého zák. povolán ke stížnosti legitimované strany zkoumati jen zákonnost, nikoliv však také účelnost správních rozhodnutí a opatření.
Úsudky žal. úřadu o hospodářské účelnosti transakce, na níž se osk usnesla, sluší v řízení před nss považovati za součástku skutkové podstaty, a nss může je proto podrobiti svému zkoumání jen v těch mezích, v jakých soud tento skutkovou podstatu vůbec přezkoumávati může, t. j. v mezích vytčených v § 6, odst. 2 zák. o ss. Slušelo tedy jen zkoumati, zdali úsudky tyto, pokud správnost jejich stížností jest popírána, mají ve spisech nebo v úředních vědomostech žal. úřadu dostatečný podklad. Poněvadž pak transakce, na níž se osk usnesla, je povahy složité, bylo nutno přihlédnouti jak k jednotlivým jejím složkám, tak i vzájemnému jejich vztahu.
Osk usnesla se jednak uzavříti s družstvem d-ckým smlouvu, dle níž družstvo za účelem připojení území zastupitelského okresu l-ského ke družstevní elektrárně zřídí na účet okresu dle podaného rozpočtu primérní síť pro elektrické vedení se stanicemi transformačními. Mimo to učinila osk souběžné usnesení, dle něhož zastupitelský okres l-ský stane se členem družstva d-ckého, a to s 12000 podíly členskými, na které zaplatí vedle nominální hodnoty 1200000 K ještě zápisní částku 1800000 K, dohromady 3000000 K.
Obě tyto transakce jsou uvedeny ve vzájemný vztah tím způsobem, že družstvo d-cké přijme splacené členské podíly, tedy částku 1200000 K na zaplacení účtu za zřízení elektrického vedení, a sleví z rozpočtené sumy částku 1600000 K, kterouž se zúčastní na elektrickém podniku okresním. Posouzení účelnosti této transakce jako celku závisí na zodpovědění řady otázek, zejména: 1) zdali projekt podniku a rozpočet, který osk položila za základ svému usnesení, jsou skutečným poměrům přiměřené; 2) je-li suma, kterou okres pod titulem členského příspěvku a zápisného má družstvu zaplatiti, v náležitém poměru k majetkové hodnotě, kterou okres z transakce získá, a v souvislosti s tím 3) jaký bude majetkově-právní poměr k elektrovodnému zařízení (primérní síti a transformačním stanicím) v okresu l-ském.
Hospodářská účelnost projektu elektrisace okresu l-ského ani v zásadě, ani v technickém jeho provedení není stížností popírána, i soud neměl tedy důvodu zkoumati, zdali žal. úřad i po této stránce měl pro svůj příznivý úsudek dostatečný podklad, a zdali vůbec měl vůči st-lům procesní povinnost touto stránkou věci se zabývati.
Ale ovšem namítá stížnost, že rozpočet, který tvořil základ usnesení osk, je přemrštěný, tedy skutečným poměrům nepřiměřený, zejména že částka 1600000 K, kterou družstvo d-cké pod titulem slevy z rozpočtené sumy má se na podniku okresu účastniti, není v pravdě slevou, nýbrž vyjadřuje jen pokles cen materiálu, takže o finanční účasti družstva na elektrickém podniku okresu nemůže býti řeči. Námitka tohoto obsahu byla již v řízení správním uplatněna. Z nař. rozhodnutí je sice patrno, že žal. úřad neuznal ji za důvodnou, není však z něho patrno, na jakém základě k tomuto svému úsudku dospěl. Poněvadž však přiměřenost rozpočtu je nutným předpokladem posouzení účelnosti této transakce s hlediska hospodářství okresu, jeví se nedostatek právě vytknutý jako podstatná vada řízení (§ 6, odst. 2 zák. o ss).
ad 2) a 3) V této příčině vytýká stížnost, že členství okresu v d-ckém družstvu jest aspoň o částku t. zv. zápisného 1800000 K »přeplaceno«, a že majetkové poměry na elektrovodní síti okresu 1-ského nejsou na jisto postaveny. K tomu pojí se další námitka, že okres se svými 12000 členskými podíly v d-ckém družstvu nebude míti hledíc k úhrnnému počtu podílů, (30000) náležitý vliv na hospodářství družstva, zejména na jeho disposice stran elektrického podniku okresního, a konečně že s členstvím okresu v družstvu spojeno jest pro okres nebezpečí hospodářské újmy plynoucí z povinného ručení členů družstva.
Ani tyto námitky, rovněž již v řízení správním vznesené, neuznal žal. zsv podstatnými, aniž však se jimi ve svém rozhodnuti blíže zabýval a aniž dal na jevo, na kterých konkrétních okolnostech a na kterých úvahách založil, svůj úsudek o momentech svrchu uvedených, jímž pro posouzení hospodářské účelnosti schválené transakce nelze upříti významu podstatného. Platí to zejména o otázce majetkoprávních poměrů na elektrovodním zařízení okresu, jež zůstala vskutku zcela nevyjasněna.
Dle usnesení osk z 3. března 1922 má býti okres »spoluvlastníkem primérní sítě«. Při tom je nejasno, zdali spoluvlastníky sítě mají býti jednak zastupitelský okres jako takový, jednak družstvo d-cké, či zdali je snad »spoluvlastnictví« míněno v ten smysl, že zastupitelský okres má jen jakožto majitel 12000 členských podílů družstevních participovati na jmění družstva a tudíž i na majetku okresní sítě elektrovodní, jež snad má se státi součástkou družstevního jmění, kteréžto druhé eventualitě zdá se nasvědčovati ta okolnost, že podíl, kterým vlastnictví primérní sítě má býti mezi okres a družstvo rozděleno (§ 827 a nás. o. z. o.), není nikterak určen, což by při prvé eventualitě slušelo očekávati. Žal. úřad přiznává ostatně sám, že tuto stránku věci nepovažuje za upravenou, neboť vyhradil si výslovně zkoumání smlouvy mezi okresem a d-ckým družstvem a ponechal tedy budoucnosti zkoumání otázky, jež dle povahy věci musila před schválením usnesení osk způsobem jasným býti upravena a žal. úřadem věcně prozkoumána, aby úsudek o celé transakci se stanoviska hospodářství okresního byl vůbec možným. Nss při tom nepřehlíží, že jednotlivé složky celkové transakce, jež tvoří předmět usnesení osk, nelze posuzovati odděleně, nýbrž že je nutno vzíti je v úvahu v jejich vzájemném vztahu, tedy jako souvislý celek, avšak úsudek tento, má-li býti spolehlivý, může býti získán jedině zkoumáním všech podstatných složek celé transakce, čímž není nikterak vyloučeno, že nevýhody po stránce jedné mohou býti vyváženy výhodami po stránce druhé. Kdyby žal. úřad k takovému konečnému úsudku dospěl na podkladě premis úsudek takový umožňujících, nemohl by jej nss — jak již bylo znaznačeno — blíže přezkoumávati a svým samostatným úsudkem jej nahraditi. Jestliže však logicky nutné premisy pro úsudek takový chybí nebo nejsou náležitě zjevný, jako jest tomu v případě dnešního sporu, jest soud povinen k této dle § 6, odst. 2 zák. o ss podstatné vadě hleděti a zákonné důsledky z toho vyvoditi.
Námitky stížnosti mířící proti účelnosti usnesení žal. úřadem potvrzených čelí též proti způsobu úhrady nákladů s podnikem spojených zejména proti způsobu opatření potřebného úvěru.
Po této stránce uvádějí st-lé, že zápůjčka z okr. hosp. záložny je nevýhodná, ježto je možno získati zápůčky u hypoteční banky, která by byla levnější co do míry úrokové. Poněvadž stížnosti nevytýkají, že by se kontrahování zápůjčky u okr. hosp. záložny příčilo zákonu, nemohl se nss touto otázkou zabývati a nemusil proto také řešiti otázku, zdali nešetření případné zákonné zapovědí jest způsobilé porušiti ně- jaké právo st-lů. Ježto pak uzavření zápůjčky okresní na vyšší úrok, než na jaký poskytuje úvěr hypoteční banka, zřejmě není protizákonné, nýbrž může býti nejvýše hospodářsky nevýhodné, nadhazuje i tato námitka jen otázku hospodářské účelnosti, tedy otázku skutkovou, kterou — jak svrchu vyloženo — nss není povolán věcně řešiti. Leč ani po formální stránce nečiní stížnost úsudek žal. úřadu, jenž přijetí úvěru u okr. hosp. záložny uznal za vhodný, nijak pochybným, neboť nižší míra úroko/á sama o sobě nestačí, aby zápůjčku učinila výhodnější, uváží-li se ostatní okolnosti, zejména ztráta z kursovní diference při prodeji dílčích dluhopisů hypoteční banky a pod. Nelze tedy důvodně tvrditi, že úsudek žal. úřadu o výhodnosti úvěru poskytnutého okr. hosp. záložnou je již proto vadný, že úřad nehleděl k nižší míře úrokové požadované hypoteční bankou. Pokud však st-lé vytýkají jako nezákonnost, že zadání provedení zamýšleného projektu nestalo se cestou ofertní, nelze s nimi souhlasiti, protože ofertní řízení není v zákoně předepsáno a mohlo by tedy jíti zase jen o otázku hospodářské prospěšnosti, v kterémžto směru však stížnost žádné formální námitky nevznesla. Vedle námitek až dosud projednaných, jež uplatňovány jsou všemi st-li, vznesla konečně obec l-ská svoje námitky zvláštní toho obsahu, že pro město L. nemá elektrický podnik okresu ceny, protože obec tato jest dostatečným způsobem elektrickým proudem zaopatřena a není prý tedy důvodu, aby byla přidržena k participaci na úhradě výdajů s okresním podnikem spojených. Při tom řečená obec poukazuje též na nebezpečí nadměrného zatížení svého poplatnictva, ke kterému by provedením podniku došlo.
K této poslední námitce nemohl nss již proto hleděti, ježto obec není legitimována, aby hájila zájmy svých poplatníků. Pokud pak se ohrazuje proti tomu, aby sama jako poplatnice okresu byla nucena přispívati na zúročení a amortisaci zápůjček okresu, stačí k tomu poukázati, že obec L. i sama doznává, že zamýšlený podnik nevybíhá z rámce zákonné působnosti okresu, ani v zásadě jeho účelnost nepopírá. Jestliže však jde o podnik okresu zastupitelského, plyne z toho nutný důsledek právní, že náklad s podnikem takovým spojený náleží k potřebám okresním, kteréž sluší dle zák. (§§ 54, 55 zák. o okr. zast.) uhrazovati pravidelným způsobem, kterým potřeby okresní se uhrazují, a jednotliví poplatníci nebo skupiny poplatníků nemohou se s úspěchem domáhati, aby byli zproštěni účasti na úhradě potřeb okresních z toho důvodu, že zařízení okresní, o které jde, nepřinese jim prospěchu.
Nebyly tudíž tyto námitky shledány důvodnými, avšak pro vady svrchu dolíčené musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno po rozumu odst. 2 § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3213. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 512-518.