Čís. 9114.

Bankovní úředníci.
Ředitel banky, mající postavení důvěrníka cizozemského kapitálu, súčastněného na bance, není jako takový o sobě zmocněn k přijetí zaměstnanců do služeb banky.
Definitiva, znamenající podle služebního řádu, že zaměstnanec nesmí býti po dobu trvání služebního řádu propuštěn leč z důvodů v něm uvedených, zaniká pominutím platnosti služebního řádů.
(Rozh. ze dne 16. srpna 1929, Rv I 1208/29.)
Žalobce domáhal se na žalované bance, by byla prohlášena neúčinnou výpověď daná mu dne 14. května 1927 ke dni 30. června 1927 z jeho služebního poměru, by žalovaná byla uznána povinnou platiti mu ujednané služební požitky od června 1927 a doplatiti mu nedoplatek služného. Žalobu opíral žalobce o tvrzení, že do služeb žalované banky vstoupil na základě smlouvy, kterou uzavřel r. 1920 s plnomocníkem banky ředitelem Henri P-em, s nímž smluvil, že žalobcovo služné bude činiti 45000 Kč ročně, že se žalobci dostane v bance definitivního trvalého postavení, které nemůže býti vypověděno mimo případ vyšší mocí nebo s jeho svolením. Toto smluvené služné prý obdržel jen za prvý rok, od 1. září 1921 však že mu bylo vypláceno ročně jen 40000 Kč, kterýžto rozdíl též zažaloval. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Podle § 26 stanov přijímati a propouštěti úředníky je vyhraženo správní radě banky, která byla oprávněna usnesení o jednotlivých věcech nebo jich provedení svěřiti zvláštnímu komitétu tří nebo více členů, užšímu výboru, který může vykonávati funkce vyhražené správní radě, je-li tím pověřen, a podle svědeckých výpovědí správní rada pověřila výkonný výbor přijímáním úředníků, takže se přijetí žalobce stalo podle stanov, a jak ze svědeckých výpovědí a z udání P-а na jevo vychází, zvláštní oddělení zahraniční neexistuje a P. neměl plnou moc k přijetí žalobce. Posléze vytýká odvolatel nesprávné právní posouzení věci proto, že dle úsudku prvého soudu služební řád, který žalobce podepsal a s jehož obsahem projevil souhlas, pozbyl platnosti dnem 31. prosince 1928 a žalobce že se ho nemůže dovolávati, kdežto podle služebního řádu stal se úředníkem definitivním a byl trvale na dobu života ustanoven a nabyl práv na dobu trvání služebního poměru bez ohledu na dobu platnosti služebního řádu, a poměr ten nemůže prý býti zrušen zákonnou výpovědí jen z důvodů § 45 služ. řádu, z nichž však žádný nenastal. Avšak podle služebního řádu, kterému se žalobce podpisem podrobil, definitiva znamenala, že po dobu trvání služebního řádu úředník nesměl býti propuštěn z jiného důvodu než v § 45 služ. řádu vytčeného, právo úředníka bylo tedy časově omezeno na dobu platnosti služebního řádu, jak výslovně jest stanoveno v § 47 posl. odst. služ. řádu a, an služební řád pozbyl platnosti, pominula všechna práva na něm se zakládající a přestal rozdíl mezi úředníkem definitivním a provisorním a další služební poměr zaměstnanců nutno posuzovati podle zákona o obchodních pomocnících. Proto právem prvý soud uznal, že se po 1. lednu 1927 na služební poměr žalobce vztahoval tento zákon, podle něhož žalobce byl úředníkem na dobu neurčitou, ana určitá doba ujednána nebyla, a tudíž žalovaná byla oprávněna dáti mu výpověď čtvrtletní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Tvrzení dovolatele, že P. jako důvěrník francouzského kapitálu měl »nepochybně« neobmezenou plnou moc, přijati dovolatele do služeb, má i podle jeho přednesu ráz pouhé domněnky, ta však nemá opory ve zjištěních soudů nižších stolic. Nevhodně poukazuje dovolatel k ustanovení čl. 234 obch. zák. s tvrzením, že Henri P. byl oprávněn přijati ho do služeb žalované banky, i kdyby neměl výlučné postavení tvrzené dovolatelem. Citované ustanovení předpokládá, že jde o zmocněnce a určován jest jím rozsah zmocněncova oprávnění podle dané mu plné moci, kdežto v pochybnostech zástupčí oprávnění vztahováno jest na právní jednání s prováděním obchodů akciové společnosti obyčejně spojené. P. nebyl zmocněncem, ale i kdyby tu bylo jeho zmocnění, bylo by obmezeno ustanovením § 26 stanov v ten způsob, že by se nevztahovalo na právo přijímati úředníky. Dovolateli nelze přisvědčiti ani potud, pokud tvrdí, že v souzeném případě definitiva znamená přijetí do služeb na doživotí s možností, propustiti takového zaměstnance jen z důvodů uvedených v § 45 služ. řádu nebo v § 27 zákona o obchod pomocnících. Podle služebního řádu znamená definitiva zaměstnaného nárok, by nebyl propuštěn vyjma z důvodů uvedených v § 45 téhož řádu. Toto právo se zakládá jedině na služebním řádu, že pominutím platnosti služebního řádu pozbývají platnosti veškeré právní poměry a nároky jím založené, a platí pak pro služební poměr dotyčných úředníků pouze zákonná ustanovení. Dnem 31. prosince 1926, kdy služební řád přestal platiti, pozbyl platnosti i dovolatelův nárok, by nebyl propuštěn leč z důvodů § 45 tohoto řádu. Tím také přestal služebním řádem vytvořený rozdíl mezi úředníkem provisorním a definitivním, a právní poměry zaměstnanců žalované banky jest posuzovati podle norem zákona o obchodních pomocnících. Ježto dovolatel neměl vyjednánu určitou dobu služební, patří podle norem zákona o obchodních pomocnících do kategorie zaměstnanců s neurčitou dobou služební a může býti kdykoliv vypovězen v zákonném kvartálu.

Citace:

č. 9114. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 129-131.