NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6509.

Samospráva obecní: Může se obecní starosta zprostiti své odpovědnosti ze správy obecního jmění tím, že pověří vedením správy obecního úředníka?
(Nález ze dne 27. dubna 1927 č. 8742.) Věc: František C. v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze (adv. Dr. Jan Kadlec z Libochovic) stran náhrady škody způsobené obci obecním starostou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: — — — —
Nař. rozhodnutím uznán byl st-l povinným nahraditi škodu vzešlou obci tím, že zanedbáno bylo zaplacení anuity z obecní zápůjčky v době splatnosti.
Ze všech kusů skutkové podstaty, jež zakládají povinnost k náhradě škody, jest v daném případě na sporu jediný, t. j. otázka, zda st-l měl či neměl povinnost starati se o evidenci splatnosti anuit z dotčené zápůjčky. St-l popírá tuto povinnost a brání se v podstatě dvěma námitkami: 1. že odpovědnost postihuje celou obecní radu nebo celé obecní zastupitelstvo, a 2. že odpovědnosti — i kdyby jej osobně postihovala — sproštěn byl tím, že péče o poukazy výplat přikázána byla již služ. smlouvou, mimo to však st-lovým vlastním poukazem smluvnímu zaměstnanci obecnímu Josefu P., za kteréhož st-l výslovně odmítl nésti odpovědnost.
První námitka stížnosti není důvodná. Je sice pravda, že podle § 3 ob. fin. novely veškerá vydání poukazuje k výplatě starosta podle usnesení obecní rady nebo jejího zmocnění. Avšak ob. rada mohla by za zanedbání při poukazování výplat býti činěna odpovědna jen, kdyby takového usnesení neučinila, ač k tomu podle norem o jejím jednání daných měla řádnou příležitost. O jednání ob. rady platí podle § 8 odst. 2. novely k ob. zříz. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. ustanovení daná pro jednání ob. zastupitelstva. Platí tedy i 1. odst. § 56 ob. zříz., dle něhož má starosta připravovati věci, o kterých ob. rada má se usnášeti. Obrana st-lova, pokud snaží se odpovědnost uvaliti na ob. radu, mohla by tedy míti úspěch jen tehdy, kdyby st-l byl usnesení její o dotčeném poukazu připravil. St-l však nikdy netvrdil, že ob. radě poukaz k výplatě anuit za účelem usnesení předložil. Pro odpovědnost celého ob. zastupitelstva z důvodu zameškaného poukazu výplaty není však v zákoně žádné opory.
Pokud jde o druhou námitku stížnosti, neměl nss příčiny zabývati se ex professo zásadní otázkou, zdali a do jaké míry ustanovení § 57 ob. zříz., dle něhož starostovi přísluší spravovati obecní jmění (t. j. vésti majetkovou správu obce), dopouští, aby některé z úkonů, z nichž správa tato se skládá, přeneseny byly na obecní zaměstnance. Neboť i kdyby se zásadně připustilo, že služ. řádem, který pro ob. zaměstnance sluší vydati (§ 9 zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb.), je dovoleno organisovati vnitřní službu úřadu obecního tím způsobem, že se v něm ob. úředníku uloží některé úkony správní s tím účinkem, že starosta se tím sprošťuje povinnosti, aby úkony tyto sám osobně a bezprostředně obstarával, nemohla by ani pak námitka stížnosti býti uznána důvodnou, neboť takovéto přenesení povinností, i když je lze snad zásadně připustiti, mohlo by se státi jen zcela určitým a nepochybným usnesením ob. zastupitelstva, předpokládajíc ovšem, že by šlo o úkony, které dle své povahy vůbec u zastupitelského (voleného) orgánu na obecního zaměstnance mohou býti přesunuty (§ 57 ob. zříz. ve spojení s § 9 zák. č. 443/19).
St-l však ani během řízení netvrdil, ani ve stížnosti netvrdí, že evidence splatnosti anuit z ob. zápůjček byla na Josefa P. usnesením ob. zastupitelstva přenesena a nelze proto uznati ani za podstatnou vadu řízení, že žal. úřad neprovedl šetření o tom, zdali nějakými jinými akty než usnesením ob. zastupitelstva, jež by podle toho, co bylo svrchu řečeno, nemohly míti zamýšleného právního účinku, bylo prohlášeno, že odpovědnost po zákonu starostu postihující přechází na jmenovaného ob. zaměstnance. Že pak st-l nemohl se povinností plynoucích z jeho veř. funkce zhostiti delegací na osobu jinou ani podle analogie o. z. o., plyne již z toho, že na funkce povahy veřejnoprávní není možno předpisů právo soukromého o smlouvě zmocňovací vůbec použíti.
Ježto tedy žádná z námitek st-lem vznesených není podstatná, slušelo stížnost jeho zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6509. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 759-761.