Č. 9127.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Policejní právo trestní: * Neplnění povinnosti uložené zaměstnavateli §em 163 zák. č. 221/24, zaplatiti pojistné v příspěvkových obdobích, nařízených stanovami, netvoří skutkovou podstatu přestupku § 260 lit. h) téhož zák.
(Nález ze dne 17. března 1931 č. 20335/30.)
Věc: Dr. Oskar Z., advokát v K., proti župnímu úřadu v Košicích o přestupek zák. č. 221/24.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem policejního ředitelství v Košicích z 2. června 1928 byl st-l uznán vinným přestupkem § 163 zák. č. 221/24, jehož se dopustil tím, že nezaplatil splatné pojistné příspěvky 447 Kč 80 h; st-l byl odsouzen podle §§ 260 lit. h) a 262 cit. zák. k peněžité pokutě 500 Kč, v případě nedobytnosti k trestu uzavřením na 25 dní.
Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad napadený rozsudek co do viny, snížil však trest na 50 Kč eventuelně na uzamčení v trvání 3 dnů. V důvodech bylo v otázce viny uvedeno, že odvolání nemohlo býti vyhověno, poněvadž spáchání přestupku za vinu kladeného je nesporně prokázáno.
Stížnost na rozhodnutí to podaná popírá, že by pouhé nezaplacení nemoc, příspěvku tvořilo skutkovou podstatu trestního činu. Nss uvážil o ní toto:
Paragraf 260 zák. č. 221/24 ustanovuje, kdo dopouští se, pokud čin není přísněji trestný, přestupku. Pod lit. a) až g) jsou uvedeny přestupky, jichž skutkové podstaty podrobně jsou uvedeny, lit. h) praví pak všeobecně, že přestupku dopouští se ten, kdo nevyhoví jiné povinnosti uložené mu tímto zákonem. Paragraf 163 cit. zák. stanoví, že zaměstnavatel jest povinen v příspěvkových obdobích nařízených stanovami pozadu zaplatiti u nemoc. pojišťovny celé pojistné. Pro nezaplacení pojistného a tedy pro nesplnění této povinnosti byl st-l potrestán a je tedy na sporu otázka, zda i nesplnění této povinnosti zaměstnavateli uložené tvoří skutkovou podstatu přestupku § 260 lit. h) cit. zák.
Po názoru nss-u bylo by zapotřebí předpisu zcela nepochybného, aby bylo možno míti za to, že zákon splnění povinnosti příspěvkové vynucovati chce i trestem na přestoupení ustanovení § 260 v § 262 stanoveným, nebo že, nespokojuje se prostředky exekučními a kautelami příspěvky ty zjišťujícími, uvedenými v §§ 175, 161 a 172 cit. zák., chce vedle toho pouhé neplacení jich postaviti i pod sankci trestní. Nerozumíť se samo sebou, že splnění povinnosti příspěvkové, vynutitelné prostředky exekučními, má býti vynucováno i trestem, a to trestem, který není míněn jako trest donucovací, když z § 262 je patrno, že trest nemůže býti tak dlouho opakován, dokud povinnost nebyla splněna. Takového zcela nepochybného předpisu nss v ustanovení § 260 lit. h) neshledal, vycházeje z těchto úvah:
Především přihlédl nss k tomu, že zák. č. 221/24 ukládá v různých svých ustanoveních povinnost různým osobám, korporacím a úřadům. Zaměstnavateli na příklad uloženy jsou povinnosti v §§ 14, 17, 18, 19, 20, 21, 37, 46, 155, 163, důchodci v § 22, onemocnělému členu v § 151, zmocněnci pojišťovacích ústavů v § 15, volebnímu zmocněnci v § 41, zaměstnancům nemoc, pojišťoven v § 66, představenstvu, případně starostovi nemoc, pojišťovny v § 34 odst. 3, §§ 57, 69 odst. 2, 79 odst. 3 lit. d), předsedovi ústřední sociální pojišťovny v § 78 odst. 4, přísedícím rozhodčích soudů a předsedovi v § 203, ministrovi soc. péče v § 79 odst. 5, § 91 odst. 2, § 123 odst. 7, představitelům zařízení majících za účel podporovati zaměstnance v § 258 odst. 2 a také úřadům, soudům a veřejným korporacím různé povinnosti ukládá § 255 odst. 3.
Kdyby ustanovení § 260 lit. h) mělo býti vykládáno tak, že podle ustanovení toho lze trestati každého, kdo neplní povinnost uloženou mu zákonem č. 221/24, vedlo by to k důsledkům zákonodárcem jistě nechtěným, k důsledkům, jež možno nazvati absurdními. Ministr soc. péče, který nepředloží výkaz a zprávy o soc. pojištění zmíněné v § 91 odst. 1, mohl a měl by býti potrestán pro přestupek § 260 lit. h), ač trestná zodpovědnost ministra upravena jest v § 79 odst. 1 úst. listiny, s kterýmižto ustanoveními by § 260 lit. h) zák. č. 221/24 nemohl býti uveden v soulad. Nelze míti za to, že zákonodárce chtěl do zák. č. 221/24 pojati ustanovení příčící se ustanovení listiny ústavní. Také zaměstnanec nemoc, pojišťovny, který nepodal dozorčímu výboru žádaného vysvětlení (§ 66), předseda rozhodčího soudu, který nezbaví úřadu přísedícího, u něhož nastal případ § 203 odst. 1, měl by býti podle § 260 lit. h) trestán a dopustil by se policejního přestupku. Již z těchto příkladem uvedených případů plyne, že při výkladu ustanovení § 260 lit. h) nelze ulpěti na slovech: »kdo nevyhoví jiné povinnosti tímto zákonem mu uložené« a že nelze trestnost neplacení příspěvků, tedy nedbání povinnosti zaměstnavateli v § 163 uložené trestati jen proto, že § 260 lit. h) prohlašuje všeobecně za přestupek nevyhovění povinnosti tímto zákonem uložené.
Nss měl dále na mysli, že ustanovení o trestnosti neplacení příspěvků bylo zákonodárství o nemoc, pojištění v historických zemích doposud cizí, a že ustanovení toho neměly a nemají ani zákony upravující materie příbuzné, totiž zákony o pojištění pensijním a úrazovém. Ovšem stanovil § 40 min. nař. č. 4790/17, upravujícího nemoc, a úrazové pojištění na Slov., že přestupku dopouští se zaměstnavatel, který protiprávně a bez omluvitelné příčiny nezaplatí příspěvky. Ale zákon č. 221/24 takto znějícího ustanovení nemá. Kdyby byl chtěl ustanovení toto převzíti, byl by učinil tak slovy nevylučujícími o úmyslu tom pochybnosti, jak stalo se na příklad při jiném ustanovení trestním, totiž § 260 lit. g) nebo při ustanovení o ručení za pojistné (§ 171), kterážto ustanovení byla převzata z práva na Slov. platného. Nelze nechati bez povšimnutí, že ani v oboru zákonodárství daňového, kde nelze pochybovati o eminentním zájmu veřejném na tom, aby daně byly včas a řádně placeny, není nějakého všeobecného ustanovení o tom, že nezaplacení daně jest trestné (viz zák. č. 76/27). Tam, kde zákonodárce v tomto oboru nezaplacení daně pod trestní sankci chtěl postaviti, učinil tak výslovně a jasně, udav přesně skutkovou podstatu (na příklad § 41 odst. 2 lit. b) zák. č. 268/23 o dani z obratu, § 16 odst. 1 zák. č. 338/21 o dani z vodní síly).
Nss měl dále na zřeteli, že podle ustanovení zákona jest dlužné pojistné úrokovati (§ 174), že toto může býti vymáháno soudní exekucí (§ 175), že pojistné i s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatku daní a dávek veřejných (§ 175) a že dle § 165 pojistné, které zaměstnavatel srážel zaměstnanci se mzdy, je statkem jemu svěřeným, a že tedy neodvedení této částky pojistného příspěvku je trestné jako zpronevěra soudy trestními. Zákonodárce sám tedy staral se a hleděl zabezpečiti řádné placení pojistného příspěvku řadou ustanovení a kautel.
Nss uvážil dále, že § 260 vypočítává pod lit. a)—g) sedm přestupků, jejichž skutkové podstaty blíže specifikuje. Z těch čtyři týkají se přímo zaměstnavatele. Litera a) prohlašuje za trestného zaměstnavatele, který nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací nařízené tímto zákonem neb neučiní tak správně, při čemž cituje § 18 odst. 1 lit. a). Ustanovení to prohlašuje tedy za trestné nevyhovění povinností uložených zaměstnavateli v §§ 17, 18 odst. 1 lit. a) a 19, tedy povinností, jež uloženy jsou zaměstnavateli, aby pojišťovna mohla včas a řádně příspěvek předepsati. Ale podle tohoto ustanovení netvoří skutkovou podstatu tohoto přestupku, neuvedl-li zaměstnavatel v přihlášce den a místo narození a domovskou obec pojištěnce a jeho poslední zaměstnání, jak je to přikázáno v § 18 pod lit. b) cit. zák. Kdyby ustanovení § 260 lit. h) bylo vykládáno tak, že porušení jakékoliv jiné povinnosti zaměstnavateli zákonem č. 221/24 uložené tvoří skutkovou podstatu tohoto přestupku, pak ovšem, poněvadž přihlášku je povinen učiniti zaměstnavatel a přihláška má obsahovati i údaje pod lit. b) § 18 uvedené, zakládal by nedostatek těchto údajů skutkovou podstatu § 260 lit. h). Výklad takový nedal by se uvésti ve shodu se zřejmým úmyslem zákonodárce, vyplývajícím z ustanovení lit. a) § 260, trestati jen toho zaměstnavatele, který nepodá předepsané přihlášky včas nebo způsobem nevyhovujícím § 18 lit. a), nikoli však přihlášku nevyhovující i ustanovení § 18 lit. b). Pod lit. b) prohlašuje § 260 za trestného zaměstnavatele, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jen nedostatečně povinnost věsti, uschovati a předkládati mzdové záznamy. Trestné je tedy nesplnění oněch povinností, jež uloženy jsou zaměstnavateli, aby umožněna byla kontrola se strany pojišťovny. Skutkové podstaty lit. c) a d) nedotýkají se práv pojišťovny, nýbrž chrání práva zaměstnancova, při čemž ustanovení lit. c) týká se příspěvků potud, že prohlašuje za trestného zaměstnavatele, který vědomě při výplatě účtuje pojištěnci na pojistném více, než je přípustno podle tohoto zákona.
Jestli tedy zákonodárce — chtěje trestati zaměstnavatele pro zanedbání povinností uložených mu k tomu cíli, aby pojišťovna mohla řádně nemocenský příspěvek předepsati a aby mohla kontrolovati, zda předpis stal se v mezích zákona — stanovil specielní skutkové podstaty, pak nelze míti za to, že by — kdyby byl chtěl i neplacení příspěvků, které pro plnění úkonů zákonem č. 221/24 vytčených má jistě aspoň takový význam, jako je předpis příspěvků těch, — nebyl i tu výslovně skutkovou podstatu stanovil a spokojil se jen všeobecným rčením § 260 lit. h) a rčením tím chtěl zavésti něco až doposud zákonodárství v historických zemích cizího a v území býv. práva uherského platného jen za určitých předpokladů (nebyl-li příspěvek placen proti právu a bez omluvitelné příčiny).
Úvahami těmi dospěl nss k názoru, že neplacení příspěvků pojišťovacích, tedy nesplnění povinnosti uložené zaměstnavateli §em 163 zák. č. 221/24 nelze subsumovati pod ustanovení § 260 lit. h) cit. zák. a že tedy nelze zaměstnavatele pro neplacení příspěvků trestati. Je proto nařikané rozhodnutí, které neplacení to za přestupek prohlašuje a st-le pro přestupek dle § 260 lit. h) trestá, nezákonným.

Citace:

č. 9127. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 558-561.