Čís. 9115.

Postoupil-li pronajímatel nárok na nájemné, týkalo se prodlení v placení nájemného jen postupníka, a nemá jeho prodlení v zápětí následky §1118 obč. zák.
Z toho, že pronajímatel ponechal nájemce v nájemním poměru, ač nezaplatil včas nájemné, lze po případě souditi, že se vzdal práva vyhraženého mu § 1118 obč. zák.
(Rozh. ze dne 16. srpna 1929, Rv I 1236/29.)
Žalovaný měl od žalobce v podpachtu pozemek. Ježto žalovaný nezaplatil podpachtovné sestře žalobcově, jíž byl žalobce postoupil nárok na podpachtovné, žaloval ho žalobce o zrušení podpachtovní smlouvy a o vyklizení a o odevzdání pozemku. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Důvodem žaloby jest § 1118 obč. zák., ježto prý žalovaný nezaplatil za dvě lhůty nájemné a upomínka zůstala bezvýslednou. První soudce přijal za zjištěno, že se stal platný postup podpachtovného na žalobcovu sestru a učinil tak správně, neboť tomu svědčí veřejná listina, totiž protokol sepsaný se žalovaným u prvého soudu, dne 3. dubna 1924. Zjištěním prvého soudce jest odvolací soud vázán. Odvolací soud, aniž se stotožňuje se všemi právními názory prvého soudce, jest toho názoru, že by žalobce měl právní nárok na zrušení podnájemní smlouvy jen tehdy, kdyby trpěl hmotnou újmu neplacením podnájemného jako smluvník. V souzeném případě však žalovaný skutečně zaplatil podnájemné, jednak jako poddlužník vymáhajícímu věřiteli JUDr. Jaroslavu Z-ovi, jednak složením na soudě podle § 1425 obč. zák. Jde tu jen o platby JUDr. Jaroslavu Z-ovi. Avšak, ježto tu jde o platný postup, mohla by býti a také skutečně tímto placením podnájemného byla skutečně stižena jen žalobcova sestra, nikoliv však žalobce, poněvadž je zaplacen placením vymáhajícímu věřiteli. Sestra žalobcova (Veronika J-ová) však vůbec nežalovala. Není tu tedy podmínek § 1118 obč. zák. ohledně žalobce. §1118 obč. zák. ustanovuje, že pronajímatel (propachtovatel) může se své strany žádati dřívější zrušení smlouvy, když nájemce (pachtýř), byv upomenut (že by mu muselo býti pohrozeno zrušením smlouvy nájemní tam nestojí) se zaplacením tak prodlévá, že do projití období zadržené nájemné (pachtovné) úplně nezapravil. Beze vší pochyby může však pronajímatel tohoto ustanovení použíti jen tehdy, když proti němu nájemník prodlévá se zaplacením, nikoliv však proti třetí osobě. Vždyť žalobce sám doznává, že žalovaný příslušné pachtovné za dobu od 3. října 1924 skutečně zaplatil, vytýkaje jen, že je zaplatil osobě neoprávněné, takže se svého závazku nezhostil. Podle § 1396 obč. zák. byl však žalovaný zavázán uspokojit jen postupnici Veroniku J-ovou, nikoliv však postupitele, takže jen ona může z neplacení podpachtovného vyvoditi právní důsledky proti dlužníkovi pro neplacení postoupeného podpachtovného. Vždyť podnájemní (podpachtovní) smlouva jest smlouvou oboustrannou a, jestliže žalovaný včasně podpachtovné zaplatil, třebas osobě neoprávněné, neporušil tím žalobcovo právo z této smlouvy jako smluvníka a není žalovaný proti němu v prodlení a nemůže ho logicky žalobce za to trestati zrušením smlouvy proto, že bylo porušeno právo třetí osoby, postupnice, proti níž jediné byl žalovaný v prodlení. Ovšem nesdílí odvolací soud názory prvého soudce ohledně § 307 ex. ř. a ohledně § 1486 čís. 4 obč. zák. Kdyby totiž žalovaný, věda, že se stal postup podpachtovného, platil vymáhajícímu věřiteli, nemohl by ho vyviňovati § 307 ex. ř., když nesložil pachtovné k soudu a platil je věřiteli, jemuž bylo přikázáno k vybrání, neboť by byl oprávněn podpachtovné složití k soudu, právě z toho, že oprávnění nepoužil, musel by nésti důsledky, ovšem jen proti postupnici a nikoli proti postupiteli, jehož práva z podpachtovní smlouvy žalovaný neporušil. Poněvadž podle § 1501 obč. zák. nesmí býti bez námitky stran k promlčení z úřadu hleděno a žalovaný tuto námitku neuplatňoval, nelze na § 1486 čís. 4 obč. zák. bráti zřetel. Odvolací soud tudíž, hledě jen k shora vylíčenému svému názoru, že žalobce nebyl dotčen neplacením podpachtovného jiné osobě, postupnici, ve svých právech obligačních plynoucích ze smlouvy podpachtovní a že žalovaný proti němu nebyl v prodlení, poněvadž podpachtovné skutečně zaplatil, nevyhověl neodůvodněnému odvolání a potvrdil rozsudek prvého soudce, jenž správně žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Sporná věc nebyla posouzena v napadeném rozsudku po právní stránce nesprávně. Pokud jde o platby Dr. Z-ovi, nemůže z nich dovolatel pro sebe s hlediska § 1118 obč. zák. nic vytěžiti, neboť pohledávky tyto přešly postupem na Veroniku J-ovou, a žalovaný, jenž ostatně, jak je zjištěno, nebyl dovolatelem upomenut, nýbrž byl upomenut postupnici, nemohl se ocitnouti v prodlení s placením proti dovolateli jako pronajímateli, nýbrž může se týkati jeho prodlení jen postupnice. Správně tedy usuzuje odvolací soud, že, an měl žalovaný podle § 1396 obč. zák. povinnost uspokojiti jen postupnici, Veroniku J-ovou, nikoliv dovolatele, postupitele, nelze mu klásti na vrub prodlení proti postupiteli s jeho následky podle § 1118 obč. zák. K tomu přistupuje, že ani nebylo tvrzeno, že postupnice postoupenou a žalovaným jí nezaplacenou pohledávku po- stupiteli postoupila zpět. Pokud jde o platy složením na soudě podle § 1425 obč. zák., jsou zákonnými platy proti dovolateli, a proto se ani z nich nedá nic vytěžiti pro dovolatelovo stanovisko s hlediska § 1118 obč. zák. S tohoto hlediska ostatně rozhoduje, že žaloba podána byla dovolatelem dne 29. října 1928, v době, kdy již bylo žalovaným složeno na soud podle tvrzení žaloby nájemné za dobu od 1. října 1926 až včetně do 30. září 1929. Tedy žaloba podána byla v době, kdy za poslední tři léta nájemné bylo úplně zaplaceno. Bylo zaplaceno i poslední nájemné — jak dovolatel sám uvádí v žalobě — už před podáním žaloby a tu by ani dovolatel, když svého práva podle § 1118 obč. zák. ve příčině Veronice J-ové postoupených a jemu zpět nepostoupených dvou nájemných splatných dne 3. října 1924 a dne 3. října 1925 neuplatnil, naopak žalovaného dále v nájemním poměru ponechal, nemohl svého práva uplatniti, neboť sluší souditi, že se ho za tohoto stavu vzdal způsobem uvedeným v § 863 obč. zák.

Citace:

č.9115. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 131-133.