Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů, 3 (1926). Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 576 s.
Authors:

Dva roky nesmí do biografu.


(Zemský trestní soud v Praze.)


Nebylo horlivějšího čtenáře dobrodružných a detektivních románů, než je dnes 15letý roznašeč novin Frant. Matuška z Vršovic. Všecky Cliftonky už přečetl kolikrát, Bufallo Billa uměl nazpamět a konečně rozhodl se, že se vzdělá i prakticky v oboru, pro který horoval. Začal tedy сhoditi do biografů a nevynechal jediný detektivní film. Svých vědomostí rozhodl se využíti jednoho prosincového dne, kdy se ocitl s novinami před uzamčeným bytem Markéty Weingartlové na Král. Vinohradech. Snadno si paklíčem, který si sám zhotovil a nosil s sebou pro všechny případy, otevřel byt a počal obhlížeti, kde by co sebral. Prádlo a šaty nevzbudily jeho touhu — věděl z knih i biografů, že se dají těžce odnášet a ještě hůře prodávat, ale s úsměvem stanul před uzavřenou kredencí. Jeho detektivní talent mu šeptal, tam že uschováno je to, co by mu tak přišlo vhod. Vytáhl z kapsy jiný paklíč a chvíli se šťoural v zámku, který konečně povolil. A obsah zásuvky jej plně uspokojil. Sebral zlaté hodinky, zlatý náramek, dva zlaté prsteny, manikúru, korále a dvě niklová pouzdra se zapalovačem. Ostatní předměty nevábily jeho pozornost. Hedvábné kombiné nechalo jej úplně chladným, ani jemné dámské kalhotky nestály mu za námahu, aby je ukradl. Za to vzadu za všemi těmi krajkami nahmátl nějaké desky. Vytáhl je rychle — nahlédl do nich a jeho detektivní srdce zajásalo. Bylo v nich uschováno 1200 Kč v bankovkách. Nehledal už ničeho dále a ztratil se s lupem jako duch.
Ale netěšil se dlouho radosti z výtěžku svého umění. Naučil se sice v knížkách a biografech vlézti nepozorovaně do cizího bytu, neuměl však ještě po vzoru velikánů lupičského cechu zahladiti každou stopu za sebou. A tak policie záhy jej našla, tak záhy, že neměl ani času utratit těch 1200 Kč. Ale ukradené šperky v ceně 3500 Kč už neměl. A neměl ani té lupičské noblesy, aby nevyzradil, kam je dal. Naopak velmi ochotně udal adresu mladíka, který všecky kradené věci převzal do prodeje. Byl to 19letý zednický pomocník z Vršovic Rudolf Pulc.
Oba mladíci octli se v minulých dnech před soudnou stolicí vrch. rady St. Boučka. Doznali vše, plakali jak náleží, a poněvadž byli oba dosud zachovalí, vyvázli ze všeho dost dobře. Frant. Matuška dostal šest měsíců, Rudolf Pulc čtyři měsíce s podmíněným odkladem výkonu trestu na 2 roky. I Matuškovi povolen odklad trestu na 4 roky, ale dán pod ochranný dozor a ustanoveno, že plné dva roky nesmí jíti do žádného biografu. Policie bude vyzvána, aby bděla přísně nad jeho životem, a jakmile jen jednou přistižen by byl v biografu, musí si celý trest odseděti.
Myslíme, že to Matuška nevydrží.
—ff—
Citace:
Dva roky nesmí do biografu. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 7, s. 83-83.