Drahotní příspěvek učitelů jest vůbec, příjem za kostelní varhanictví potud z exekuce vyloučen, pokud nepřesahuje ročních 1600 K a nelze ho sečísti se služným učitelovým. Remunerace za vyučování řeči ve škole jest příjmem ze služby veřejné. Příjem z používání pozemků, ponechaných za čistění školy a odměna za hru na varhany při mších nadačních již sloužených exekuci podléhá.

První stolice povolila exekuci na důchod učitele z varhanictví, vyučování češtině, čištění budovy školní, zamítla však návrh na zabavení drahotního příspěvku.
Na rekurs obou stran 2. stol. potvrdila část zamítací, v části vyhovující však návrh rovněž zamítla.
Důvody:
Stížnosti vymah. věřitele nelze přiznati oprávněnosti. Neboť naříkané usnesení jest připojenými jemu důvody (§ 3. zák. z 21. dubna 1882 č. 123. ř. z. a poněvadž drahotní příspěvek povolen jest jen na r. 1912) věcně i zákonně plnou měrou ospravedlněno.
Naproti tomu bylo vyhověti stížnosti dlužníkově. Neboť dotyčné příjmy jeho, jak již z návrhu samého plyne, nejsou příjmy z veřejné služby učitelovy, kteréž jemu ve smyslu zák. z 21. dubna 1882 č. 123. z. ř. od země jakožto službodárkyně přísluší, nýbrž jsou to platy z poměru pracovního resp. služebního, spočívajícího na základě soukromoprávním.
Má-li ale osoba ve veřejné službě se nacházející též trvalý příjem z nějakého zaměstnání soukromého, nemohou příjmy se sečítati. Sečtení přípustným jest toliko tehda, jde-li o různé příjmy veřejno-právní, tedy o příjmy od téhož zaměstnavatele. Příjem z veřejné služby může býti zabaven toliko do jedné třetiny a jen do té míry, aby povinnému 1600 K zbylo a rovněž tak lze příjem ze služeb soukromých zabaviti jen potud, aby povinnému taktéž 1600 K zůstalo.
Jelikož pak v případě tomto příjem povinného ze služeb soukromých obnosu tohoto nepřevyšuje, nemůže dle zák. z 29. dubna 1873 č. 68. z. ř., pot. zák. z 26. května 1888 č. 75. z. ř. zabaven býti, tím méně, any podmínky §§ 2. ani 3. cit. zák. zde dány nejsou.
Nejv. soud dovolacímu rekursu vymah. věřitele částečně vyhověl, obnoviv usnesení soudce 1. ohledně příjmů dlužníkových za vyučování češtině na národní škole v N. z nadace M. P., z pachtovní smlouvy s D. a konečně za varhanictví a kostelní hudbu při mších nadačních za dobu od 1. ledna až 15. dubna 1912 (do podání návrhu exekučního), kdežto ohledně příjmů dlužníkových, jakožto trvale ustanoveného varhaníka, dovolací rekurs zamítnul.
Důvody:
Neodůvodněným jest revisní rekurs, pokud týče se odepřeného zabavení příjmu ročních 150 K, kterýž povinnému dle návrhu exekučního, jakožto trvale ustanovenému varhaníku od obce N., přísluší.
Jest zajisté zřejmo bez dalších vývodů, že pověření osoby varhanictvím kostelním, tudíž službou kostelní, byť i plat za to plynul z peněz obecních, samo sebou služebníka nečiní ještě úředníkem neb služebníkem obecním. Není to totiž služebním konáním, kteréž by obec dle platných zákonů, ať ve vlastním neb v přeneseném oboru působení, opatřovati musela. Ustanovení § 1. zák. z 21. dubna 1873 č. 68. z. ř. a z 26. května 1888 č. 75. z. ř. dlužno přísně vykládati. Pak ale jest tento příjem z exekuce vyloučen, byť i služební poměr byl trvalým, jelikož nepřevyšuje 1600 K ročně.
S námitkou, že povinnému zákonné existenční minimum 1600 K bylo ponecháno již z jeho příjmů co řídícího školy, poukazuje se vymah. věřitel na vývody soudu rekursního. V tomto bodu bylo proto dovolací rekurs tohoto zamítnouti.
Za to však v ostatních bodech, pokud v stížnost pojaty jsou, právním vývodům soudu rekursního přisvědčiti nelze.
Dle exekučního návrhu, jehož tvrzení dle §§ 3. a 54. č. 3. ex. ř. pro povolení exekuce jsou směrodatnými, pobírá povinný za vyučování češtině na obecné škole v N. z nadace na poukázku tamní místní školní rady, kteráž zároveň vyplácí, remuneraci ročních 80 K a byl tento roční příjem označen též co trvalý. Nelze o tom jistě pochybovati, že služební příjem povahy takové spadá pod ustanovení § 1. zák. z 21. dubna 1862 č. 123. z. ř. a že nemůže býti považován za odměnu za služby soukromé. Nebylo proto překážky, aby na tento služební příjem, přihlížeje k zákonným obmezením, exekuce byla povolena.
Není dobře srozumitelným, jak soud rekursní dospívá k závěru, že též dlužníku příslušící užívání 1 polností spočívá na soukromoprávním poměru pracovním neb služebním. Návrh exekuční praví, že používání dotyčných pozemků přísluší dočasnému nadučiteli v N. Bylo dále tvrzeno, že povinný dal pozemky tyto do pachtu a navržena byla exekuce na pachtovné.
Jelikož se tudíž jedná o exekuci na peněžní pohledávky, které spočívají na důvodu soukromoprávním (smlouva pachtovní), nikoliv na soukromém poměru pracovním neb služebním, právem soud okresní navržené zabavení a přikázání k vybrání povolil.
Konečně neměl soud rekursní činiti námitek proti povolení exekuce na odměnu za hru na varhany a kostelní hudbu při nadačních mších za dobu od 1. ledna do 15. dubna 1912. Dle návrhu exekučního jde zde, jak srovnává se to i se zkušeností každodenní a nepopírá se přesně ani povinným v jeho rekursu, o odměny již vydělané a splatné, kteréž dle § 3. zák. z 29. dubna 1873 č. 68. z. ř. exekuci podléhají.
Stalo-li se povolení exekuce na základě nesprávných údajů žádosti, může povinný dle § 39. č. 2. ex. ř. navrhnouti zastavení exekuce.
(Rozh. z 29. května 1912, č. j. R III 201/12.)
J. B.

*) Užívání polností dotyčných ponecháno bylo povinnému za čistění školní budovy.

Citace:

Drahotní příspěvek učitelů.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 6, s. 318-320.