Č. 2848.

Státní zaměstnanci (diety slovenské): * Usnesení min. rady z 27. července 1920 o t. zv. slovenských výhodách není samo o sobě ještě aktem odnímajícím státnímu zaměstnanci na Slovensku působícímu nárok na diety pravoplatným aktem státní správy dříve mu přiznaný, třebas podle obsahu cit. usnesení vlády nebylo tu podmínek pro nárok ten.
(Nález ze dne 8. listopadu 1923 č. 18 455.)
Prejudikatura: Boh. 2161, 2172 a 2275 adm.
Věc: Václav J. v Bratislavě proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. taj. Dr. Č. Šofferle) stran diet.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud uložilo st-l i vrácení diet již přijatých, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, jenž před válkou působil jakožto suplující profesor při dívčím lyceu v Plzni, po demobilisaci byl podle dekretu z 30. května 1919 školním úřadem ministra pro Slov. převzat do státní služby a »vyjmenován prozatímně konceptním úředníkem při školském referátu ministra pro Slov. s platem 8/1 hodn. třídy s příslušnými přídavky jakož i dietami podle norem pro úředníky z Čech.«
Od té doby působil ve školském referáte v Bratislavě.
Min. škol. výnosem z 5. prosince 1921 zastavilo dnem 1. srpna 1920 počínajíc st-li vyplácení přiznaných diet a nařídilo vrácení jich, pokud byly po tomto dnu vyplaceny. Rozkladu st-lovu, v němž tvrdí nárok, aby mu diety byly i nadále vypláceny, resp. zdůrazňuje nepřípustnost, aby bylo na něm požadováno vrácení vyplacených mu již diet, ministerstvo školství výnosem z 13. dubna 1922 nevyhovělo, poněvadž st-l nejsa úředníkem na Slovensko exponovaným — bylť vůbec teprv na Slovensko jmenován — neměl na diety nároku a byly mu přiznány jen z důvodů tehdejších drahotních poměrů slovenských, čímž mu ovšem ještě nebyl přiznán charakter úředníka na Slovensko exponovaného. Se zřetelem k obsahu zásad min. rady z 27. července 1920, kteréž tvoří od té doby jedině směrodatnou dietovou normu pro oblast' Slovenska, nebylo prý přípustno ponechati st-li jakožto státnímu zaměstnanci z mimoslovenského území neexponovanému, ode dne 1. srpna 1920 ještě nadále pobírané diety a musilo býti nařízeno vrácení diet po této době ještě vyplacených.
Rozhoduje o podané stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Nejprv slušelo vzíti v úvahu bod stížnosti, kterýmž se namítá nepříslušnost žal. min. škol. k vydání nař. výroku. K opodstatnění této námitky uvádí stížnost, že st-l byl podle znění jmenovacího dekretu přijat do služeb ministerstva pro Slov., a to do jeho školského referátu. V těchto službách byl až do dne 15. dubna 1922, kterýmžto teprv dnem podle výnosu min. škol. z 8. února 1922 č. 1203 pres., vydaného v základě projeveného souhlasu vlády, školský referát ministerstva pro Slov. stal se referátem ministersva školství a národní osvěty. Až do tohoto dne právo měniti jakkoli st-lovy požitky mělo prý pouze ministerstvo pro Slov., nikoli tedy žal. min. školství.
Námitka jest bezdůvodná. Vyslovilť tento soud již ve svém nálezu Boh. 2275 adm. právní názor, že i za trvání školského referátu v Bratislavě, jakožto součásti úřadu ministra pro Slov., není ani nezákonným ani zmatečným, rozhodl-li v jednotlivém případu přímo min. škol. sám ve věci, ve které jinak zpravidla rozhodoval školský referát. Při tomto názoru trvá nss i nadále a odkazuje podle § 44 j. ř. k odůvodnění citovaného svého nálezu. Podle vytčeného právního názoru byl tedy žal. úřad k vydání nař. rozhodnutí příslušným.
Ve věci samé stížnost poukazujíc k tomu, že odstavec st-lova jmenovacího dekretu, obsahující přiznání diet, byl podstatnou částí st-lovy služební smlouvy, vytýká toliko, že tyto požitky dekretem zaručené, řádně poukázané a bona fide přijaté, nemohou býti požadovány zpět, jak se stalo v daném případě se zpětnou platností 1 roku a 5 měsíců. Tím stížnost namítá nezákonnost rozhodnutí toliko pokud vyslovilo závazek st-lův, aby vrátil diety přijaté v době od 1. srpna 1920 do dne, kdy bylo vydáno rozhodnutí ddto 5. prosince 1921.
V tomto bodu slušelo uznati stížnost za důvodnou. Jeť stav věci ten, že ministr pro Slov., jenž jsa, pokud jde o Slovensko, substitutem resortního min. školství, byl zřejmě kompetentním k vydání správního aktu ustanovujícího st-le za konceptního úředníka 8. hodn. třídy při školském referátu ministra s plnou mocí v Bratislavě (srov. nález Boh. 2172 ad.), přiznal st-li v dosazovacím dekretu slovenské diety, které vyplácely se úředníkům exponovaným z mimoslovenského státního území. Jmenovaný ministr dosazuje sám st-le, jenž v té době vůbec nebyl ještě ve službách státu, vědomě přiznal mu nárok na diety z titulu exponování, ač pro něj scházel dosazenému právě předpoklad, aby byl z jiného služebního místa exponován, při kterémžto postupu jeví se nějaký omyl vyloučen. Přiznání tohoto nároku stalo se tak podstatnou částí požitkové stránky dosazovacího aktu st-lova (srovn. nález Boh. 2161) a ježto diety nebyly zaručeny na dobu určitě ohraničenou, trval právní nárok st-lův na ně jistě do té doby, dokud mu nebyly správním aktem příslušného úřadu zase odňaty. Otázka, zda jich odnětí beze změny obsahu dosazovacího aktu vůbec bylo přípustno, může tu zůstati mimo dosah úvahy nss-u, neboť v tomto směru není tu stížného bodu. Správní akt diety odnímající jest však přípustno spatřovati jen ve výroku úřadu vztahujícím se na individuální poměr dotčeného a proto nelze přisvědčiti názoru, vyslovenému v odvodným spise žal. úřadu, jakoby účinek odnětí diet byl resultoval již z vydání všeobecných zásad min. rady z 27. července 1920, které nárok na diety pro příště vážou snad na podmínky jsoucí v rozporu s modalitami aktu st-li onen nárok přiznavšího. Odnětí diet stalo se tedy výnosem žal. ministerstva z 5. prosince 1921 a pokud tento úřad zároveň vyslovil povinnost st-lovu vrátiti diety od času dřívějšího, než odnětí diet st-li uvedeným výrokem úřadu bylo vysloveno, rozhodl protizákonně i slušelo tudíž v tomto směru nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2848. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 937-939.