Pro návrh na zastavení exekuce dle § 42. ex. ř. stačí průkaz, že žaloba dle § 35. ex. ř. byla podána; k obsahu žaloby nebudiž přihlíženo. Na průkaz takový nestačí však pouhý podací lístek poštovní. Povolení odkladu exekuce pro pohledávku hlavní nevadí pokračování v exekuci pro útraty právoplatně přiřknuté.

A. vedl pro pohledávku 300 K proti B. na základě rozsudku z 7./5. 1909 exekuci reální nucenou dražbou. Bezprostředně před dražebním stáním zakročil B. o odklad ve smyslu § 42. ex. ř., předloživ podací lístek o rekomandované zásilce na zemský soud civilní v Brně, uváděje, že týž týče se žaloby o zrušení exekuce z toho důvodu podané, že exekvovaná pohledávka i s příslušenstvím jest vyrovnána protipohledávkou B. oproti A. příslušící na základě kupní smlouvy z 12./12. 1906. První soudce návrhu vyhověl, odvolávaje se na § 44. odst. 1. ex. ř.
Na rekurs vymah. věřitele soud rekursní návrh ten zamítnul a pokračování v exekuci nařídil. Důvody:
Z podacího lístku není zjevno, čeho se zásilka ta týče. Dle obsahu návrhu má to býti žaloba na vymah. věřitele o zastavení exekuce. Ani konceptu ani opisu žaloby té navrhovatel nepřiložil. V návrhu se praví, že žaloba opírá se o kupní smlouvu z r. 1906 a cituje se prostě § 42. ex. ř.; navrhovatel míní patrně č. 5. § toho, z kteréhož vychází též naříkané usnesení. Toto však přehlíží, že scházejí k navrženému odložení exekuce jak formální tak i mentální zákonně podmínky. Neboť navrhovatel podání žaloby ve smyslu § 42. č. 5 ex. ř. ničím neosvědčil, § 35. ex. ř. pak připouští žalobu oposiční jen z příčin, které po vzniku exekučního titulu následovaly, kdežto odkládací návrh opírá se o smlouvu starší. Tento svůj domnělý návrh měl dlužník uplatniti ve sporu onom a nikoliv teprve v řízení exekučním bezprostředně před dražbou. Ostatně z žaloby, v kterou soud rekursní nahlédnul, též nevysvitá, že by šlo o skutečnosti nárok zrušující neb zastavující. Žaloba vychází patrně z důvodu kompensace; dle § 1438. ob. z. obč. hodí se však ke kompensaci jen pohledávka pravá a splatná (§ 1439 ib.), kdežto pravost své protipohledávky žalobce teprve sporem bude muset dokázati, splatnost její pak i dle samých údajů žalobních dosud nenastala, jelikož závisí od předchozího zúčtování, kteréž však ještě konáno nebylo. Revisní stížnosti dlužníkově nejvyšší soud nevyhověl. Odůvodnění:
Stěžovatelce dovolací dlužno přisvědčiti, že soudu rekursnímu nebylo zkoumati, je-li žaloba právně odůvodněna čili nic; neboť odst. 5. § 42. ex. ř. stanoví, že stavení exekuce může býti navrhováno, když podána jest žaloba dle § 35. ex. ř., z čehož plyne, že toliko podání této žaloby dle § 55. ex. ř. mělo býti dokázáno dlužníkem stavení exekuce navrhujícím, poněvadž okolnost ta byla rozhodna pro navrhované rozhodnutí soudcovské.
Soud rekursní však správně s důrazem vytýká, že podací lístek přiložený k návrhu na odložení exekuce podání žaloby ve smyslu § 35. ex. ř. dlužníkem na vymah. věřitele nikterak nedokazuje. Ježto tudíž dlužník důkazu dle § 55. odst. 2. ex. ř. jemu příslušícího v návrhu neprovedl, nemělo odložení exekuce býti povoleno, pročež naříkaným rozhodnutím soudu rekursního se jen zákonu vyhovělo.
(Rozh. z 17./11. 1909 R III 896/9 )
Na to podal dlužník nový návrh na odložení exekuce, přiloživ výměr o prvním roku na žalobu tu i bylo návrhu tomu vyhověno.
Když byl rekurs jeho do usnesení toho zamítnut, podal vymah. věřitel návrh na nucenou dražbu pro své pohledávání na útratách rekursu do prvního odkladu exekuce a útraty tohoto návrhu.
První soudce návrh ten zamítnul z důvodu, že odklad exekuce právoplatně byl povolen ohledně pohledávky vymáhajícího věřitele i s přísl. Ačkoliv pohledávka na útratách rekursu jest v jistém směru samostatnou, jest přece nade vší pochybnost, že vznikla během exekučního řízení, týkajícího se pohledávky hlavní, a tvoří oproti této pouze příslušenství její, i byl by účel odkladu zmařen, kdyby vymáhající věřitel tím, že vede exekuci pro příslušenství, právoplatně usnesení obcházel. Ostatně odporuje žádost též zásadě, že ohledně jednoho knihovního tělesa jest možno jen jedno exekuční řízení.
Soud rekursní usnesení to změnil a dražbu povolil. Důvody:
První soudce zamítnul žádost za dražbu z důvodu toho, že považuje útratovou pohledávku za pouhé příslušenství pohledávky hlavní. Tomu však tak není.
Pohledávka hlavní stala se podáním žaloby o zrušení exekuce ve smyslu § 35. ex. ř. opět spornou, kdežto pohledávka útratová jest nespornou a vymahatelnou. Vznikla sice za příčinou vymáhání pohledávky hlavní, jest však pohledávkou úplně samostatnou, na existenci pohledávky oné naprosto nezávislou. Není pochybnosti, že věřitel, i kdyby v nynějším sporu svou pohledávku hlavní pozbyl, svou útratovou pohledávku podrží, a nelze proto s vydobýváním její zdržovati jej až do skončení nového sporu. Nemá proto též povolení odložení exekuce ohledně pohledávky hlavní žádné spojitosti a žádného účinku na vymáhání pohledávky útratové. Odklad exekuce vztahoval se jen na pohledávku onu, a nelze proto tvrditi, že by účel odkladu byl zmařen, kdyby vymáhající věřitel vedl exekuci pro svou pohledávku útratovou dále. Byloť naopak na dlužníku, aby tuto útratovou pohledávku, proti níž se nemůže nikterak vzpírati a vydobývání její zmařiti, zaplatil a tím si výhodu odkladu zabezpečil.
Neodporuje vydobývání této útratové pohledávky ani zásadě, že ohledně jednoho knihovního tělesa jest možné toliko jedno řízení exekuční. Neboť odložená exekuce není v běhu (§ 139. ex. ř.), nýbrž stojí až do návrhu na obnovení (§ 44. odst. 4. ex. ř.). Tak jakoby nevadilo zahájení zvláštního dražebního řízení jiným vymáhajícím věřitelem, nemůže vaditi ani zahájení zvláštního dražebního řízení pro novou pohledávku téhož vymahajcího věřitele.
Nejv. soud. dvůr dovolací stížnost dlužníkovu zamítnul a rozhodnutí II. stolice z její důvodů potvrdil.
(Rozh. z 23. února 1910, č. j. R III 68/10). J. B.

Citace:

Pro návrh na zastavení exekuce dle § 42 ex. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, číslo/sešit 6, s. 310-312.