Č. 8130.


Zdravotnictví. — Zaměstnanci veřejní: Služební poměr obecního lékaře k státu vzniká teprve perfekcí služební smlouvy bez ohledu na to, zda snad služební poměr lékaře k obci byl rozvázán již dřívějším termínem.
(Nález ze dne 26. září 1929 č. 17351.)
Prejudikatura: Boh. A 7648/28. Věc: MUDr. Gustav D. v H. (adv. Dr. Jos. Portheim z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o služební a odpočivné požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 12. listopadu 1924 převzalo min. zdrav, st-le, dosud obecního lékaře v H., do služeb státních. Dne 4. prosince 1924 podepsal st-l služební smlouvu sjednanou s ním po rozumu § 8 zák. č. 236/22 ve znění zák. č. 405/22, podle níž přejímá se do služeb státních jako obecní lékař pro zdravotní obec H. a přiznávají se mu od 1. září 1924 příslušné služ. platy. Poněvadž samostatná zdrav. obec H. byla zrušena, dalo min. zdrav, výnosem z 3. ledna 1925 st-le na základě § 3 bodu 2 služ. smlouvy dnem 1. září 1924 na trvalý odpočinek. Výnosem z 25. dubna 1926 vydalo min. zdrav, st-li pensijní dekret, jímž podle ustanovení § 2 a § 3 bodu 2 služ. smlouvy zrušilo jeho služ. poměr a podle § 11 cit. smlouvy překládá ho — měníc v tom směru výnos ze 3. ledna 1925 — dnem 1. ledna 1925 na trvalý odpočinek s odpočivnými požitky dále stanovenými. Požitky jeho jako akt. obecního lékaře v H. dnem 31. prosince 1924 zastaveny.
Podáním z 28. srpna 1926 a opětně podáním ze 4. listopadu 1926 domáhal se st-l toho, aby byl do státní služby převzat a — vzhledem k tomu, že samostatná zdrav, obec H. byla zrušena — současně pensionován již s účinností od 1. listopadu 1923, kdy byl zproštěn svého postavení jako měst. lékař a pro zdrav, obvod H. ustanoven nový obvodní lékař. Nař. rozhodnutím min. zdrav, této žádosti »za posunutí počátečního termínu přeložení st-lova na odpočinek ke dni 1. listopadu 1923« nevyhovělo v důsledku ustanovení § 8 zák. č. 236/22, ježto st-l podepsal služ. smlouvu dne 4. prosince 1924 a teprve od tohoto dne jsou účastníci smlouvy smlouvou oboustranně vázáni.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil :
St-l vznesl v adm. řízení v podstatě nárok toho obsahu, aby byl pokládán za lékaře do státní služby převzatého již s účinností od 1. listopadu 1293 se všemi důsledky plynoucími z toho, pokud jde o jeho platy služební, resp. pensijní. Třebas žal. min. označuje podání st-lovo ze 4. listopadu 1926 jen jako žádost o posunutí termínu pro přeložení jeho na odpočinek ke dni 1. listopadu 1923, je patrno, že má na mysli vůbec převzetí st-lovo do státní služby — které podle výnosu z 12. listopadu 1924 mělo se státi za současného pensionování st-le — a že neuznává nárok st-lův na to, aby byl pokládán za převzatého se všemi důsledky z toho plynoucími již dnem 1. listopadu 1923, vycházejíc z právního názoru, že převzetí lékaře obecního do státní služby ve smyslu zák. č. 236/ 22 nastává teprve tehdy, když byla mezi státem a lékařem sjednána služ. smlouva po rozumu § 8 cit. zák. Na sporu je tedy otázka, od kterého termínu jest po zákonu st-le pokládati za převzatého do služby státní.
St-l brání se především poukazem na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 332/20, z něhož snaží se dovoditi, že mu příslušel ex lege nárok na to, aby byl ustanoven ve službě státní již tou dobou, kdy byl zrušen jeho dosavadní služ. poměr k obci. Tento názor není však správný. Dikce odst. 1. § 9 zák. č. 332/20, pokud tento předpis mluví o definitivně ustanovených lékařích obecních a obvodních, čte-li se o sobě, zdá se ovšem na první pohled svědčiti názoru stížnosti. Z dalších předpisů § 9 odst. 2, § 10, 11, 12 cit. zák. je však patrno, že ani definitivně ustanovení lékaři obecní a obvodní nepřejímají se do služby státní ex lege, že se jim na toto převzetí ani nedává žádného nároku, nýbrž, že také ohledně převzetí jich bude rozhodnuto na základě podané žádosti v každém jednotlivém případě, a to podle úvahy příslušného orgánu státního. Předpis § 9 odst. 1, pokud jedná o převzetí samém, má povahu pouhé direktivy pro státní správu, která je doplněna ustanovením § 11 odst. 1 in fine. Pro lékaře zakládá pouze nárok, aby — bude-li převzat — byla mu započtena jeho služ. doba do pense.
Podle § 8 zák. č. 236/22 zakládá se služ. poměr dosavadního obecního (obvodního) lékaře ke státu služební smlouvou, kterou s ním sjedná stát podle cit. předpisu, a vzniká tedy se všemi právy a povinnostmi z něho plynoucími teprve tehdy, když smlouva ta stala se oboustranným prohlášením konsensu perfektní. (Srov. Boh. A 7648/28).
Poněvadž smlouva služební podle § 8 zák. č. 236/22 mezi státem a st-lem byla uzavřena teprve dne 4. prosince 1924, kdy st-l svým prohlášením na ní přistoupil, vznikl teprve tímto dnem mezi ním a státem služ. poměr, a nemůže tedy st-l za dobu předchozí uplatňovati proti státu nějaké nároky ze služ. poměru, ať na požitky aktivní, ať na odpočivné, leč pokud mu byly přiznány ve smlouvě samé, což se tam stalo ovšem ohledně požitků aktivních za dobu od 1. září 1924. Poukazuje-li st-l na to, že je nemyslitelno, že by zákon připouštěl možnost, aby mezi službou u obce a službou státní nastala časová mezera, ve které by lékař nebral požitků ani již od obce ani ještě od státu, není tato námitka případná. Jak bylo dovoděno, vzniká služ. poměr převzatého lékaře ke státu po zákonu teprve uzavřením smlouvy podle § 8 zák. č. 236/22, a může tedy převzatý lékař vůči státu uplatňovati hmotné nároky ze služ. poměru jenom na základě této smlouvy. Jaké nároky mu příslušejí až do té doby proti obci, řídí se dle úpravy jeho služ. poměru k obci, a výhradně podle toho dlužno posouditi, je-li obec povinna až do té doby poskytovati mu plat, resp. zda a za jakých modalit je oprávněna služební poměr jeho již dřívějším termínem rozvázat. Zda zrušení služ. poměru st-lova k obci H. již k 1. listopadu, resp. 1. prosinci 1923 stalo se právem či nikoli, nemohl však nss zkoumati, poněvadž tato otázka nebyla předmětem provedeného adm. řízení a nař. rozhodnutí.
Citace:
Č. 8130. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 171-173.