NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6608.

Pojišťování pensijní. — Administrativní řízení (Slovensko): I. * Je nezákonné, vyloučí-li min. soc. péče mocí svého dozorčího práva (§ 78 zák. o pens. pojištění) z pensijní povinnosti pojistné zaměstnance, který dříve již byl pravoplatně prohlášen za pensijní povinnosti podléhající. — II. Dozorčí úřad může pravoplatné rozhodnutí z moci úřední rušiti jen tehdy, odporuje-li kogentnímu předpisu zákona.
(Nález ze dne 3. června 1927 č. 12078).
Věc: Jan B. a spol. v P. (adv. Dr. Leopold Langer z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. m. taj. Dr. Jar. Janovský) stran pensijního pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyloučilo žal. min. k žádosti firmy S., používajíc dozorčího práva podle § 78 zák. č. 89/20 st-le Jana B., Gustava C. a Rudolfa C., strojníky jmenované firmy, kteří až do vydání nař. rozhodnutí byli u Zem. úřadovny všeob. pens. ústavu v Bratislavě pravoplatně dle cit. zák. pojištěni, s účinností ode dne doručení rozhodnutí toho, z pens. pojištění, poněvadž činnost jejich je v podstatě činností dělnickou, manuelní, která — třeba kvalifikovaná — nezakládá podle § 1 odst. 1 cit. zák. pojistné povinnosti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost vytýká v prvé řadě, že ustanovení § 78 pens. zák., dle něhož žal. úřadu přísluší jen dozor nad všeob. pens. ústavem, neopravňuje jej, aby jako dozorčí orgán rozhodoval o tom, zda st-lé podléhají pens. pojištění jištění a to tím méně, když tito pravoplatně k pojištění byli přihlášeni, takže nař. rozhodnutím bylo do nabytých práv jejich zasaženo. Rozhodl- li žal. úřad přes to o pojistné povinnosti st-lů a vyloučil-li je z povinnosti té, je rozhodnutí jeho nezákonné.
Dle názoru nss-u nelze odpověď na otázku, byl-li žal. úřad oprávněn vydati nař. rozhodnutí, hledati v § 78 zák. pens., resp. v daném případě, kde jde o Slov., v § 78 nař. z 19. ledna 1923 č. 16 Sb. Předpis ten podrobuje Všeob. pens. ústav, jeho zem. úřadovny jakož i náhradní ústavy v §§ 65 a 66 uvedené dozoru státní správy a vyhrazuje dozor ten min. soc. péče, pokud dle odst. 3 nebyly zřízeny k tomu cíli zvláštní orgány. Otázkou, zda ministr soc. péče může právní moci nabyvší výroky o pens. povinnosti měniti, § 78 cit. zák. vůbec se nezabývá. Z toho však neplyne, že by takový zákrok žal. úřadu byl vyloučen, poněvadž nelze míti za to, že by výpočet toho, co min. soc. péče jako dozorčí úřad nad Všeob. ústavem pens., jeho zem. úřadovnami a nad náhradními ústavy smí učiniti, bylo v odst. 4 uvedeno taxativně. Odstavec 1 mluví o dozoru všeobecně a odstavec 4 upravuje zvláště určitý výsek této dozorčí činnosti, totiž dozírání nad hospodařením. Zodpovědění otázky svrchu položené závisí naopak na zodpovědění otázky zcela všeobecně znějící, pokud totiž úřady správní mohou pravoplatná rozhodnutí vůbec měniti, a souvisí proti otázka ta těsně s otázkou významu právní moci pro obor práva veřejného. Otázka ta není v § 78 cit. zák. pro obor pens. pojištění specielně zodpověděna.
Ovšem platí zásadně i pro obor práva veřejného zásada právní moci rozhodnutí upravujícího určitý právní poměr. To plyne již z toho, že i v řízení adm. jsou opravné prostředky vázány lhůtou, a to nemělo by smyslu, kdyby pro obor práva veřejného zásada právní moci rozhodnutí nebyla uznávána. Ale na druhé straně je nss ve shodě s dosavadní svou judikaturou (srovnej na př. Boh. 686/21 adm.) toho názoru, že zásada ta v oboru veř. práva přece v jistém směru je modifikována a to potud, že ony právní poměry, jež nejsou ve shodě s kogentními předpisy zákona, třeba by se zakládaly na úředním výroku vešlém v právní moc, nemohou býti na úkor úmyslu zákonodárcova perpetuovány, nemohou trvati na vždy. Takové právní poměry mohou býti dozorčím úřadem z moci dozorčí změněny tak, aby oněm nutkavým předpisům zákona vyhovovaly. Ovšem vždy musí jíti o imperativní předpisy zákona rázu tak nutkavého, že nezbytně vyžaduje se toho, aby v zájmu veřejném byly provedeny přes to, že rozhodnutí předpisům těm se příčící nabylo právní moci.
Při řešení daného případu jde tedy o to, zdali právní poměr, založený pravoplatným výměrem zem. úřadovny v Bratislavě, jímž st-lé uznáni byli povinnými pens. pojištěním, odporuje nějakému předpisu rázu tak nutkavého, že by odstranění jeho jevilo se v zájmu veř. nutným.
Zákon pens. sleduje cíl, aby určitým zaměstnancům dostalo se výhod ze zákona toho vyplývajících a předpisuje, že osoby v § 1. uvedené jsou pojištěním povinny a podle ustanovení tohoto zákona pojištěny. Kogentním předpisem zákona toho je tedy jistě, že všechny osoby, které spadají pod ustanovení § 1 pens. zák. a nejsou dle § 2 z pojištění vyňaty, musí podle ustanovení toho zák. býti pojištěny. Tento předpis nesleduje jen zájmy oněch jednotlivců, nýbrž sleduje, jako všechny zákony rázu sociálně-politického i zájmy veřejné. Kdyby tedy pravoplatným výrokem bylo uznáno, že osoba, která dle pesn. zákona pojištěním je povinna a pojištěna je, prohlášena byla za pojištění nepodléhající, nastal by stav, odporující nutkavým předpisům zákona, úmyslu zákonodárce i zájmu veřejnému, který zákonodárce měl na mysli a byl by dozorčí úřad oprávněn i pravoplatné rozhodnutí zrušiti, resp. změniti.
To nelze však říci o případě daném, kde byly pens. povinnosti pojistné podrobeny osoby, které nemají náležitosti § 1 pens. zák. Neboť je-li osoba taková přece pens. pojištění podrobena, není tu případu, o němž dalo by se tvrditi, že odporuje kogentnímu předpisu zákona, dle něhož určité osoby pojištěny jsou, a stran něhož by zájem veřejný vyžadoval, aby prolomena byla zásada o právní moci. Tu jde sice o rozhodnutí materielně nezákonné, jež však nabylo právní moci a z něhož i st-lé nabyli práv, jichž mohli by býti zbaveni jen, kdyby, jak svrchu uvedeno, šlo o překročení takové kogentní normy, kde by zájem veř. zákrok z moci úřední opravňoval. Kogentní normou dle zák. pens. je však jen, aby osoby vyhovující předpisu § 1 a nevyňaté dle § 2 byly pojištěny a nikoli, že by dobrodiní toho nesměly se státi účastnými i osoby jiné.
Tomu svědčí i úvaha, že zákon neprohlašuje pojištění osob, které předpisu § 1 nevyhovují, za neplatné. Tam, kde způsobem nutkavým zákonodárce chtěl označiti, že určité osoby pojištěny býti nesmějí, učinil tak výslovně, totiž v § 28 odst. 4, kde prohlásil dobrovolné pokračování v pojištění osob, které při zániku poj. povinnosti byly již invalidní, za neplatné. Veř. zájem pak vyžaduje jen, aby všecky osoby dle zákona toho pojištěním povinné, skutečně pojištěny byly; není však proti zájmu veřejnému, podrobena-li pojištění osoba dle zákona pojištění nepodléhající V takovém případě jde snad o zájem zaměstnavatele, aby nemusel platiti příspěvky, ale ten zájem chrání zákon tím, že dává zaměstnavateli právo vznésti opravné prostředky. Takový soukromý zájem nedává úřadu právo a moc, měniti třeba nezákonné pravoplatné rozhodnutí.
Z uvedených důvodů shledal nss, že žal. úřad nebyl oprávněn z moci svého dozorčího práva rušiti pravoplatný výměr zem. úřadovny všeob. pens. ústavu v Bratislavě, vyslovující, že st-lé pens. pojištění podléhají,
a bylo proto nař. rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost.

Citace:

č. 6608. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 981-983.