NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 538.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pro skutkovou podstatu § 12 lichevního zákona stačí, že předmět potřeby byl ukrýván a uschován k vůli prodeji pod rukou jen některým zákazníkům, třebas nikoli v úmyslu, by byly zvýšeny ceny.
Pokud jest vysloviti ztrátu živnostenského oprávnění.
(Rozh. ze dne 19. září 1921, Kr I 193/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Praze ze dne 5. ledna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 12 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., vyhověl však odvolání obžalovaného, že vyloučil z rozsudku soudu nalézacího výrok, jímž byla vyslovena ztráta živnostenského oprávnění.
Důvody:
Dle čís. 4 § 281 tr. ř. vytýká zmateční stížnost, že byl obžalovaný zkrácen v právu obhajoby tím, že nalézací soud zamítl návrh podaný obhájcem při hlavním přelíčení, by byly vyslechnuty svědkyně Marie P. a Anastázie J. o tom, že obžalovaný, vrátiv se do svého stánku, hodlal čekajícím u krámu svědkyním prodati hovězí maso 1 kg za 17 K a to dříve ještě, nežli občanská kontrola zakročila. Avšak soud právem zamítl tento návrh, poněvadž okolnost, o níž měly býti svědkyně slyšeny, není rozhodna pro otázku viny, jde-li o přečin dle § 12 zák. lich. Toto trestní ustanovení směřuje totiž dle zprávy právního výboru o vládním návrhu zákona o trestání lichvy (tisk 1697) proti živnostníkům, kteří omezují veřejný prodej zboží tím, že je prodávají pod rukou svým známým odběratelům, třeba nikoli za cenu zřejmě přemrštěnou. Dle slov zpravodaje Dra Boučka ve schůzi Nár. shromáždění ze dne 17. října 1919 (těsnopisecká zpráva o 84. schůzi str. 2521) postihuje § 12 sabotáž v zásobování, i když není dokazatelný úmysl zvyšovati ceny. S tohoto stanoviska jest lhostejno, chtěl-li obžalovaný prodati maso čekajícím dvěma svědkyním, čili nic a za jakou cenu, jakmile jest výsledky průvodního řízení prokázáno, že maso pod pultem schovával, aby tak prováděl privilegované zásobování jedněch na úkor druhých. Po stránce věcné čís. 9 a) § 281 tr. ř. dovozuje stížnost, že pouhé uložení masa do přihrádek pod pultem není nic trestného. Takovým způsobem se vždy ukládalo maso dovezené z lednice do stánků (na pultě, na hácích pod pultem). Není ani možno uložiti všecko maso k prodeji připravené na pultě v prodejní místnosti. Pouhé schování nestačí k naplnění skutkové podstaty přečinu dle § 12 zák. o lichvě. Musilo by se státi za tím účelem, aby veřejný prodej určitého zboží byl zastaven vůbec nebo podstatně omezen. Obžalovaný prý neměl úmyslu, prodávati maso za cenu zvýšenou, opačné zjištění prvního soudu jest prý nesprávné a formálně vadné. Stížnost přehlíží, že ustanovení § 12 zák. o lichvě směřuje proti živnostníkům, kteří podstatně omezují veřejný prodej zboží tím, že je schovávají nebo pod rukou prodávají pouze svým známým odběratelům, třeba za ceny nezvýšené, že se tedy obrací proti privilegovanému zásobování některých osob na újmu druhých. V daném případě jest zjištěno, že obžalovaný měl veškeré hovězí maso ve stánku ukryto z části pod pultem, z části na hácích přikryté kabátem a zástěrou, že tedy neměl vyloženo k veřejnému prodeji na pultě žádného masa. Rozsudek také zjistil, že obžalovaný uschoval a ukryl maso v úmyslu, by vzbudil u zákazníků zdání, že je ho malé množství, by je tak výhodněji prodal, tedy pod rukou a za zvýšené ceny. V tomto poslednějším ohledu nevystihuje však rozsudek správně § 12 zák. o lichvě; k subjektivní skutkové podstatě zmíněného paragrafu vyhledává se totiž ukrývání a uschování zboží v úmyslu, by bylo prodáváno pod rukou jen některým zákazníkům byť i ne za ceny zvýšené nebo dokonce zřejmě přemrštěné. Pojem uschování je pak v rozsudku správně vystižen, ježto obžalovaný popřel členům kontroly, že má maso; tomu není nikterak na závadu, že obžalovaný chtěl prodati maso dvěma svědkyním, ježto, k § 12 zmíněného zákona stačí favorisování jedněch na úkor druhých. Pokud stížnost brojí proti zjištěnému úmyslu obžalovaného s hlediska materielního právního důvodu zmatečnosti, není provedena dle zákona; pokud vykládá náležitosti objektivní skutkové podstaty přečinu dle § 12 cit. zák. způsobem od hořejšího stanoviska odchylným, není odůvodněna.
Trest ztráty živnostenského oprávnění na dobu tří měsíců, který byl uložen obžalovanému ještě vedle trestu tuhého vězení, postihl by citelně obžalovaného, jelikož by hluboko zasáhl do hospodářských poměrů jeho a ohrozil hospodářskou situaci jeho rodiny. Zrušovací soud má za to, že tento velice citelný trest vedlejší je na místě v případech křiklavých prohřešků proti zákonu o trestání válečné lichvy, zejména trvalého zneužívání provozování živnosti k poškozování zájmů spotřebitelstva, že však v tomto případě vzhledem na zjištěný rozsah činu a jeho ojedinělost již hlavním trestem bylo zavinění obžalovaného náležitě postiženo, pročež vyhověno bylo odvolání obžalovaného do výroku, že ztrácí živnostenské oprávnění.

Citace:

č. 538. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 343-345.