NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12443.

I úmluva nerozvedených, nýbrž jen fakticky spolu nežijících manželů o výchově a výživě dětí podléhá schválení opatrovnického soudu.
(Rozh. ze dne 16. března 1933, R I 102/33.)
Nerozvedená, avšak odloučeně žijící manželka žádala na soudě, by byla schválena úmluva mezi ní a jejím manželem o výchově a o péči nezletilých dětí, vzešlých z jejich manželství. Soud prvé stolice žádost zamítl, rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: První soud zamítl žádost hlavně z toho důvodu, že dosud nenastal důvod k opatrovnictví. I rekursní soud sdílí tento názor, neboť jde o nezletilce pocházející z manželství dosud nerozvedeného a nerozloučeného, jakž vyplývá z předloženého notářského spisu, který má též ujednání dosud nerozvedených manželů o výchově a o výživě manželských dítek pro případ rozvodu. Činnost opatrovnického soudu počíná teprve, když nastává potřeba chrániti zájmy nezletilců, což by bylo teprve po soudně provedeném rozvodu. V souzeném případě jde o dohodu dosud nerozvedených třebaže fakticky spolu nežijících manželů. Nenastala tudíž nutnost k zahájení činnosti opatrovnického soudu, ježto se nerozvedení manželé bez schválení opatrovnického soudu mohou dohodnouti o výchově a výživě svých manželských dítek. Jen v tom případě by mohl a musel podle § 142 obč. zák. opatrovnický soud zakročiti, kdyby se třeba ještě nerozvedení, ale fakticky spolu nežijící manželé o výchově a výživě svých manželských dítek neshodli. To však v souzeném případě není a právem proto první soud žádosti nevyhověl.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o žádosti věcně rozhodl.
Důvody:
Podáním ze dne 24. srpna 1932 žádá Anna G-ová za soudní schválení úmluvy mezi ní a mezi jejím manželem Theodorem G-em o vý- chove a péči tří nezletilých dětí, vzešlých z jejich manželství. Z předloženého notářského spisu plyne, že manželé žijí fakticky odděleně, že chtí podati žádost za povolení dobrovolného rozvodu od stolu a lože, a z připojeného osvědčení o státním občanství plyne, že oba manželé i nezletilé děti jsou příslušníky Československé republiky, a že manžel Theodor G. přísluší domovskou obcí do S. v obvodu dovolávaného okresního soudu. Usnesení soudů nižších stolic, jimiž byla zmíněná žádost zamítnuta, jsou nezákonná. Soudy nižších stolic mají za to, že dosud není důvodu, by opatrovnický soud věcně o žádosti rozhodl, poněvadž jde o dohodu nerozvedených, třebaže fakticky spolu nežijících manželů, a nutnost zakročení opatrovnického soudu dosud nenastala, poněvadž se manželé o výchově a výživě dítek shodli, a mohou tak učiniti bez schválení opatrovnického soudu. § 142 obč. zák. stanoví, že, byli-li manželé rozvedeni nebo rozloučeni a neshodli-li se za schválení soudu o tom, kdo z nich má o děti pečovati a je vychovávati, rozhodne soud, přihlížeje k zvláštním okolnostem případu, zejména k zájmům dětí, mají-li býti všechny nebo které děti ponechány otci nebo matce. Z ustanovení toho, zejména ze slov: »neshodli-li se manželé za schválení soudu...« plyne, že úmluva rodičů o péči a výchově dětí podléhá schválení soudu. Citovaný zákonný předpis řeší případ, byli-li manželé rozvedeni nebo rozloučeni, než, jak bylo v četných rozhodnutích najmě v rozhodnutí čís. 843, 3267, 6773, 9572 a 11982 sb. n. s. zevrubně vyloženo, jest předpisu toho použíti obdobně i za trvání manželství, když manželé se rozešli bez rozvodu neb rozluky. Dětem bude nutno zříditi pro toto řízení zvláštního opatrovníka.

Citace:

Čís. 12443.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 378-379.