Authors:
= Boh. adm., 2 (1920)
PDF

Č. 543.


Honební právo: * Stala-li se otázka, zda výkon společenstevní honitby má se díti pachtýřem či znalci, předmětem rozhodnutí v pořadu instančním, nemůže honební výbor, když vešlo rozhodnutí ono v právní moc, voliti jiný nežli nařízený způsob výkonu, leč by byla povolena obnova řízení nebo rozhodnutí nebylo ještě provedeno a směrodatné poměry se dle stavu v době rozhodování podstatně změnily.
(Nález ze dne 7. října 1920 č. 9212.)
Prejudikatura: srovn. nález ze dne 12. září 1919 č. 4341, sbírky čís. 178. Věc: Honební výbor v Touškově proti zemskému správnímu výboru v Praze o výkon společenstevní honitby v Touškově.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle usnesení honebního výboru v Touškově z 11. ledna 1917 byla tamní společenstevní honitba zadána na období 1918/24 dne 4. února 1917 veřejnou dražbou podle pachtovních podmínek z 20. ledna 1917 nejvyššímu podateli Josefu T. z Plzně za roční nájemné 1 850 K. K odvolání členů honebního společenstva Jana K. a soudr., jež domáhalo se zrušení pronájmu a výroku, že honitbu vykonávati je znalci, zemská správní komise instančním rozhodnutím ze 14. prosince 1917 č. 116539/1 dražbu provedenou dne 4. února 1917 zrušila a honebnímu výboru v Touškově nařídila, aby tamní společenstevní honitbu na období 1918—24 znova pronajal veřejnou dražbou podle nových pachtovních podmínek; zrušení odůvodněno tím, že dle čl. 2 pachtovních podmínek honební výbor vyhradil si volbu pachtýře bez ohledu na výši podání podle toho, je-li hoden úvěru, podle čl. 9 pak že připuštěni byli pouze dražitelé německé národnosti, zemská správní komise shledala pak obě tato ustanovení nevhodnými a nepřípustnými. Do rozhodnutí tohoto podána vydražitelem Josefem T. stížnost k správnímu soudu, o níž vydán nález vídeňského správního soudu z 13. ledna 1919 č. 6930/18, kterým naříkané rozhodnutí, pokud se opírá o bod druhý pachtovních podmínek, zrušeno pro nezákonnost, kdežto v ostatním stížnost jako bezdůvodná zamítnuta.
Honební výbor v Touškově usnesl se zatím dne 30. ledna 1918, aby podle hlasování členů honebního společenstva, provedeného v měsíci lednu 1918 — při němž z celkových 370 hlasů vyslovilo se 298, tedy více než 3/4 pro výkon myslivosti znalcem — společenská honitba Touškovská v období 1918/24 vykonávána byla znalci, a současně ustanovil dva kvalifikované znalce.
K dozorčím stížnostem Josefa T. okresní výbor rozhodnutím z 24. září 1918 č. 295: 1. usnesení honebního výboru z 30. ledna 1918 zrušil, ježto je v rozporu s rozhodnutím zemské správní komise ze 14. prosince 1917 č. 116539/1; 2. zároveň pak zakázal jakýkoli výkon myslivosti v Touškovské honitbě do té doby, dokud správní soud nerozhodne o stížnosti Josefa T. do cit. rozhodnutí zemské správní komise. Z rozhodnutí toho odvolal se v obou směrech honební výbor Touškovský, načež zemský správní výbor naříkaným dnes rozhodnutím z 23. dubna 1919 č. 103560/IV. usnesení okresního výboru v bodu 1. potvrdil z důvodů uvedených v naříkaném usnesení, v bodu 2. pak je zrušil.
Stížnost honebního výboru Touškovského, jež rozhodnutí toto v bodu 1. béře v odpor pro nezákonnost, event. vadné řízení, nejvyšší správní soud neshledal důvodnou, opíraje se o tyto úvahy:
Otázku, má-li společenstevní honitba Touškovská v období 1918—1924 býti propachtována či vykonávána znalci, nemůže býti již předmětem úvah, poněvadž byla pravoplatně rozhodnuta konečným decernátem zemské správní komise ze dne 14. prosince 1917 č. 116539/1, jímž tento úřad v postupu instančním k odvolání Jana K. a soudr. z 8. října 1917, domáhajícímu se zrušení provedeného pronájmu a výroku, že honitbu vykonávati jest znalci, rozhodl pro pronájem a nařídil honebnímu výboru, aby honitbu na období 1918/24 pronajal veřejnou dražbou. Tímto rozhodnutím byl tedy způsob výkonu oné honitby ve zmíněném období pravoplatně stanoven a závazně vysloveno, že honitba ona znalci vykonávána býti nemá. Na tom nebylo ovšem ničeho změněno ani nálezem vídeňského správního soudu z 13. ledna 1919 č. 6930/18, neboť tento soud v době vydání nálezu pro nastalé zatím změny státoprávních poměru byl pro území republiky Československé absolutně nepříslušným judikovati a nález jeho nemůže tedy míti zde žádných právních účinkův.
Spornou může tedy býti už jen otázka, zda honební výbor přes právní moc zmíněného výroku o způsobu výkonu společenstevní honitby Touškovské v období 1918/1924 byl oprávněn učiniti usnesení své z 30. ledna 1918 o výkonu honitby znalcem. Na to dlužno však odpověděti záporně, neboť nelze dojista přiznati honebnímu výboru oprávnění, aby — když způsob výkonu společenstevní honitby byl pro určité období stanoven příslušným úřadem a výrok ten nabyl právní moci — určoval usnesením svým způsob výkonu odchylně a tak účinky pravomocného výroku úředního mařil.
Změna výroku toho mohla by nastati jen za podmínek obnovy řízení nebo když by před provedením rozhodnutí úředního směrodatné poměry skutkové (§ 13 hon. zák.) proti stavu, jaký tu byl v době rozho- dování, podstatně se změnily. Že by tu však některý z těchto dvou pří- padů byl, stížnost ani netvrdí.
Bylo ji proto jako bezdůvodnou zamítnouti.
Citace:
č. 543. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 588-590.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).