Č. 643.

Cesty (Čechy): I. * Usnesení obecního zastupitelstva o zrušení veřejné obecní cesty musí býti veřejně vyhlášeno. — II. * § 20 siln. zák. pro Čechy ze dne 12. srpna 1864 č. 46 z. z., který mluví o zrušení veřejnosti obecních silnic, zahrnuje pod tímto pojmem netoliko obecní silnice v technickém slova smyslu, nýbrž všechny obecní veřejné komunikace, třebas byly pouhými veřejnými cestami, ve formě silnic neupravenými.
(Nález ze dne 29. prosince 1920 č. 12860.)
Věc: Obec Hohendorf a Jiří Zischka v Mariánských Lázních proti zemské správní komisi v Praze (za strany zúčastněné Dra Maxe L.. Hynka L. a Pavlu K. adv. Dr. S. Král z Prahy) stran prodeje veřejné cesty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ježto žalovaný úřad přes opětné vyzvání správní spisy jemu k doplnění vrácené znovu nepředložil, byl nejvyšší správní soud nucen jednati po rozumu sankce vyslovené usnesením ze dne 13. září 1920 čís. 8606 a své rozhodnutí vybudovati na údajích stížnosti a jejich příloh.
Dle intimátu okresního výboru v Teplé-Mariánských Lázních ze dne 1. prosince 1913 č. 1506, stížnosti té připojeného, zrušila zemská správní komise v Praze výnosem ze dne 17. listopadu 1913 č. 78655/VI. ke stížnosti Dra Maxe L. a spol. schválení okresního výboru v Teplé-Mariánských Lázních ze dne 13. dubna 1912 č. 384, týkající se veřejné cesty č. kat. 534 v Hohendorfu a prodeje cesty té Jiřímu Z., a to z následujících důvodů:
Dle § 20 zák. o silnicích a dle § 97 obec. zříz. může toliko okresní zastupitelstvo schváliti zrušení veřejných cest a odprodej kmenového jmění obecního. Příslušnost ta je zákonně nařízena a nemůže býti změněna okresním zastupitelstvem, pročež zmocnění ze dne 15. května 1911 jest právně neúčinné. Okresní výbor byl by pouze za předpokladu § 65 zák. o okresních zastupitelstvech k schválení příslušným. Nehledě k tomu, že nebylo nebezpečí z prodlení, bylo celé řízení i proto vadné, ježto vypuštění veřejné cesty provedeno bez veřejného vyhlášení dotyčného usnesení obecního výboru ze dne 25. března 1912, čímž zájemníkům znemožněno bylo zájmy své »hájiti«.
Do rozhodnutí toho podala obec Hohendorfská stížnost, formulující následující stižní body:
1. že zemská správní komise neprávem pokládala, že prodej dotyčné cesty Jiřímu Z. byl schválen okresním výborem;
2. že zmocnění okresního zastupitelstva ke schválení ze dne 15. května 1911 prohlášeno bylo právně neúčinným;
3. že naříkané rozhodnutí prohlásilo, že řízení bylo vadné pro nedostatek veřejné vyhlášky usnesení obecního výboru ze dne 25. března 1912:
4. že zemská správní komise měla stížnost zamítnouti, protože nebyla podána u příslušné stolice, po případě jako opožděnou; konečně
5. poněvadž vůbec prý nejde o silnici.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti toto:
Dle údajů stížnosti, jejíž obsah jest za základ položen i tomuto rozhodnutí, jde o parcelu č. kat. 534, zanesenou do seznamu veřejného statku a dosud sloužící jako cesta, která má býti zbavena své veřejné povahy a přejíti do soukromého vlastnictví Jiřího Z., který parcelu tu od obce koupil.
Na tento případ přiléhá zcela předpis § 20, odst. 2 siln. zákona ze dne 12. srpna 1864 č. 46 z. z., který ke zrušení obecní silnice jako takové vyžaduje souhlasu politického okresního úřadu a okresního zastupitelství, aniž musí býti zkoumáno, zdali komunikace ta má technickou úpravu »silnice«, či zda přichází v úvahu pouze jako obecní »cesta«, poněvadž termínu »obecní silnice« není cit. předpisem použito v úzkém technickém smyslu, nýbrž označuje veřejnou obecní komunikaci vůbec.
Jeví se tedy stižní bod č. 5 bezdůvodným.
Naříkané rozhodnutí vydáno bylo k stížnosti sousedů a čelí proti schválení okresním zastupitelstvem vydanému k zamýšlenému zrušení sporné cesty a prodeji dotyčného pozemku. Stížnost tato, jejíž předmětem byl výrok okresního zastupitelstva resp. okresního výboru, byla právem po rozumu § 77 zákona o okresním zastupitelstvu podána u okresního výboru a nikoliv u obce, pročež nelze přiznati oprávněnost stížnímu bodu čís. 4.
Rovněž není podstatnou námitka uvedená pod č. 3, hájící názoru, že zamýšlené zrušení obecní cesty nepotřebuje býti veřejně vyhlášeno.
Zrušením takovým nejsou dotčeny jen veřejné zájmy, nýbrž mohou tím býti tangována mnohá subjektivní práva jednotlivců. Všem těmto účastníkům musí proto již v řízení býti poskytnuta možnost, zaujati stanovisko k zamýšlené změně a uplatňovati ochranu svých zájmů.
Vyplývá tedy z podstaty věci nutnost vyrozuměti všechny účastníky o úmyslu obce, že veřejné cestě má býti odňata tato povaha veřejnosti, i když vyrozumění to není nařízeno výslovným předpisem.
Nelze tedy shledati nezákonnosti v tom, že zemská správní komise opomenutí veřejné vyhlášky, kterouž jedině lze účelně vyrozuměti zájemníky, z nichž nejsou všichni již předem obci známi, označila jakožto podstatnou vadu řízení a z toho důvodu rozhodla se, zrušiti vyslovené schválení okresního výboru.
Zrušení to musí býti zachováno v platnosti, i když by oba první stižní body uznány byly za důvodné a kdyby schválení k spornému vypuštění cesty č. kat. 534 nebylo provedeno okresním výborem s použitím § 65 zákona o kresních zastupitelstvech, nýbrž vysloveno, jak stížnost uvádí, okresním zastupitelstvem samým a okresním výborem pouze intimováno, pokud se týče formálně provedeno.
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 643. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 819-821.