NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

!
Čís. 2378.

Závazek, živiti a šatiti někoho až do jeho smrti, není závazkem neurčitým.
(Rozh. ze dne 13. března 1923, Rv I 999/22.)
Žalobě sestry proti bratrovi na plnění výživného procesní
soud prvé stolice co do duvodu vyhověl, zjistiv, že žalovaný se ústně zavázal živiti a šatiti žalobkyni až do její smrti za to, že vzdala se zúročení svého podílu, nepřistoupiv na obranu žalovaného, že tu jde o darování, vyžadující notářského spisu. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil mezitimní rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. jest oprávněný. Odvolací soud má za to,
že úmluva stran, podle které se žalovaný zavázal, že bude žalobkyni
za úroky kapitálu, který bude pro ni na usedlosti zajištěn, do smrti
živiti a šatiti, jest neurčitá, poněvadž prý neurčuje, v čem má spočivati
živení žalobkyně, jakého druhu má býti, a nestanoví, kdy a jaké šatstvo
a v jaké ceně jí má žalovaný poskytovati. Avšak procesní soud omezil
jednání na právní důvod zažalovaného nároku a jen o něm rozhodl mezitímním rozsudkem. To, co odvolací soud požaduje pro určitost a platnost smlouvy, netýká se právního důvodu, nýbrž rozsahu, tedy výše
nároku, o němž v tomto období sporu rozhodovati nelze. Závazek,
poskytovati někomu výživu a ošacení do jeho smrti, není nijak neurčitý;
jest vytčen majetkovými místními a rodinnými poměry stran. Bude věcí dalšího jednání, by veškeré tyto pro objem nároků žalobkyně a závazku
žalovaného důležité okolnosti byly náležité vyšetřeny a zjištěny. Teprve
na základě nich bude lze také posouditi, zda a pokud nároky žalobkyně
přesahuji smluvní povinnost žalovaného. Prozatím jest zjištěno, že nárok žalobkyně na výživu a šacení jest úmluvou odůvodněn a byl proto
obnoven rozsudek prvé stolice.

Citace:

Rozhodnutí č. 2378. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 441-442.