NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7267.

Stavební právo (Morava): I. * Jednotlivými »obecními obvody« v § 4, posl. odst. stav. ř. mor. (zák. z 16. června 1914 č. 44 z. z.) nejsou míněny celky geografické, nýbrž celky regulační, t. j. oblasti, které dle své povahy jsou schopny, aby jako samostatné celky byly účelně regulovány, při čemž na jejich podobě a rozsáhlosti nesejde. Je-li tu takový regulační celek, jest otázkou skutkovou. — II O významu a obsahu plánu regulačního.
(Nález ze dne 9. května 1928 č. 12272.)
Prejudikatura: Boh. A 1492/22, 4108/24, 5866/26. Věc: Dr. Štěpán H. ve Z. (adv. Dr. E. Tománek z Uh. Hradiště) proti moravskému zemskému výboru v Brně (zem. rada Dr. Boh. Moučka, za zúč. obec Z. adv. Dr. Jan Žáček z Brna) o regulační plán.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. vynesením schválil zv v dohodě se zsp-ou podle § 4. stav. řádu mor. částečný regulační plán na zřízení nové ulice od hlavního vchodu závodů firmy T. B. při okr. silnici M.-Z.-V. až k řece D. (hm 00—4,60), zamítnuv námitky st-lovy proti projektu tomu v adm. řízení vznesené.
Zkoumaje nař. rozhodnutí vycházel nss z předpokladu, že běží o plán polohy ve smyslu I. části stav. řádu mor. Z tohoto předpokladu musil však vycházeti, poněvadž regulační plán, o který jde, byl podle vyhlášky obecního úřadu z 12. března 1926 výslovně vyložen ve smyslu § 4. stav. ř., byl také podle ustanovení I. části stav. ř. projednán a žal. úřadem schválen. Bylo proto sporný plán, resp. nař. výnos posuzovati podle ustanovení o plánech polohy, a nikoli — jak se žal. úřad snažil dovoditi — podle ustanovení o plánech regulačních ve smyslu § 12. stav. ř., jež nejsou součástí plánu polohy po rozumu § 2. stav. ř.
Poněvadž stížnost zakládá řadu svých námitek na ustanoveních zákonných, resp. na jejich výkladu, bylo především zapotřebí příslušná ustanovení zákona vyložiti.
Ve shodě s dosavadní judikaturou (srv. Boh. A 4108/24, 5866/26) vyložil nss ustanovení § 2 stavebního řádu moravského — shodné s obdobným ustanovením stav. řádů českých — v ten smysl, že regulační obsah plánu polohy má plně vyhovovati veř. zájmům v ustanovení tomto vytčeným. Ve svých důsledcích znamená to ovšem velmi pronikavý zásah do soukr. vlastnictví, avšak zásah ten, bez něhož dokonalá výstavba měst není myslitelná, je zákonem zamýšlen. Soukromé zájmy musí tu zájmům veřejným ustoupiti a jen za jistých předpokladů poskytuje se za újmu na soukr. zájmech náhrada. Ani § 2. ani jiné ustanovení stav. řádu nedávají postiženému soukromníku právo žádati, aby při řešení regulace byl hledán kompromis mezi zájmy veřejnými a jeho zájmem soukromým. Zejména nelze — jak za to má stížnost — slova »místní poměry« v § 2. stav. ř. vykládati tak, že jsou tím míněny poměry soukr. vlastnictví, jimž zákon chce tu poskytnouti nějakou ochranu. Slovy těmi není míněno nic jiného, nežli že veř. zájmy zdravotní, bezpečnostní, komunikační a estetické nutno při sdělání plánů regulačních posuzovati nikoli zcela abstraktně, nýbrž se zřetelem k místním poměrům, tedy také s hlediska konkrétních poměrů a potřeb obce, o kterou jde. (srv. Boh. A 4108/24).
Veř. zájmy, k nimž podle § 2. stav. ř. jest hleděti, nejsou pak myšleny toliko jako zájmy naprosto kogentní v ten smysl, že by zásah do individuelní sféry zájmové při regulacích byl přípustný toliko tehdy, když by to veř. zájmy naprosto nutně vyžadovaly, jako jest tomu na př. zásadně při výkonu moci policejní. Stav. řád v § 2. žádá, aby při všem regulování bylo přihlíženo k tomu, aby veř. zájmům tam uvedeným bylo dokonale vyhověno. Jak nss již v nál. Boh. A 1492/22 dovodil, není projektování určité komunikace v plánu regulačním podmíněno absolutní její nezbytností, nýbrž je po zákonu dostatečně odůvodněno již tím, že zřízení její se zřetelem k zájmům v § 2. uvedeným jest i jen žádoucí a úspěšné.
Pokud pak jde o dílčí plány polohové jest podle posl. odstavce § 4. stav. ř. obci ponecháno na vůli, aby celkový plán polohový pořídila v dílčích plánech polohových pro jednotlivé obecní obvody. Ani toto ustanovení ani jiný předpis stav. řádu pojem obvodů obecních nijak nevymezuje. Sluší tedy pojem tento vyvoditi z účelu tohoto ustanovení. Z ustanovení tohoto je však především zřejmo, že zákon nemá na zřeteli nějaké zpředu určené celky geografické, nýbrž obvody, jež právě s hlediska regulace obce hodí se k úpravě dílčí. Zdali však určitá oblast obecního území má tuto způsobilost, není již otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, kterou sluší zodpověděti na základě konkrétních poměrů pro její posouzení relevantních. Podoba a rozsáhlost regulačního území zajisté mohou, ale nemusí při tom míti rozhodující význam.
Pokud jde o otázku, zdali proti dílčímu plánu lze s úspěchem namítati, že nehledí k regulacím, které teprve budoucně mají se provésti, sluší ji zodpověděti záporně, a to i tehdy, když jde o regulace již projednávané, dosud však ještě neschválené; neboť kdyby námitka stížnosti, hájící stanovisko opačné, byla uznána důvodnou, znamenalo by to v konečném výsledku, že by žádná dílčí regulace nemohla býti provedena před ostatními úpravami dílčími, tedy že by na konec byl přípustný jen repulační plán celkový — což však nedalo by se srovnati s výslovným ustanovením posl. odstavce § 4. stav. ř., kde dílčí plány polohové výslovně jsou dovoleny.
Proti dílčí regulaci jest ovšem v zásadě možno namítati, že úprava v dílčím plánu projektovaná je nedokonalá. Je možno to namítati i proto, že dílčí úprava jedné oblasti brání dokonalé úpravě v jiných dílčích oblastech a že tedy bude rušivě působiti na regulaci obce jako celku. Stav. řád svými předpisy o plánech polohových, které mají současně funkci plánů regulačních, chce zřejmě zajistiti výstavbu obce pojatou s jednotných hledisek, a to tak, aby zaručovala co možná dokonalé a harmonické uspokojení všech veř. zájmů v § 2. označených. Z toho ovšem plyne požadavek stížností zdůrazněný, aby všechny zamýšlené regulace tvořily organický celek. Než otázka, zda určitá dílčí regulace, podle výslovného ustanovení zákona zásadně přípustná, je podle svého regulačního obsahu způsobilá rušivě působiti v celkové regulaci obecního území, opět není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkového posouzení a hodnocení daných poměrů, pro jejíž řešení budou směrodatná především hlediska odborně technická. Z toho, co svrchu bylo uvedeno, plyne tedy, že v okolnosti, že žal. úřad schválil regulační plán omezující se na zřízení nové ulice v dílčí trati hm 00—4.60, nelze shledávati porušení zákonných předpisů v §§ 2. a 4. stav. řádu daných. Mohlo by jíti jen o to, zdali samostatné řešení tohoto dílčího projektu bez současného projednání regulace souvislých oblastí území obecního je se zřetelem k úkolu, který stav. řád plánům polohovým a regulačním zejména v § 2. vytknul, účelné, zejména zdali se takovouto dílčí regulací neprejudikuje nepříznivě pozdější regulaci území obecního s hlediska jednotného, hovícího co nejdokonaleji veř. zájmům vytčeným v § 2. stav. ř. Jsa podle § 2. zák. o ss omezen na zkoumání zákonitosti rozhodnutí správních úřadů, nemůže nss po této stránce nař. rozhodnutí věcně přezkoumávati. Strana, reg. plánem ve svých zájmech dotčená, mohla by jen namítati, že zv k oné souvislosti dílčího plánu regulačního s regulací celkovou vůbec zřetele nebral anebo pro svůj úsudek neopatřil si dostatečného podkladu skutkového.

Citace:

č. 7267. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 658-660.