Bořivoj Nesměrák: »O trestu smrti a reformě trestnictví.« V 6. a 8. čísle socialistické revue »Akademie« uveřejňuje Boř. N. článek svrchu uvedeného názvu. Že autor není odborným kriminalistou, je patrno již z neobvyklé terminologie i z četných nedopatření; přes to však jeho laický úsudek o otázkách kriminálněpolitických není bez zajímavosti. Ne pro četné doklady z právní historie, jež podkládá základním názorem, jistě pochybeným, že jedinou příčinou surových mravů středověkých bylo pěstní právo a kruté tresty, ale pro různé návrhy, jimiž chce čeliti nedostatkům platného práva. Nejsou to ovšem věci neznámé, když navrhuje omezení trestu smrti, zavedení trestu tělesného, úpravu policejního práva, soustředění bezpečnostní služby a j. Žádá dále, aby zločinec především nahradil škodu jednotlivci i usmířil »obecnost« dobrými skutky k obecnému prospěchu. Upozorňuje na zhoubné účinky ztráty zachovalosti pro odsouzence a nápravu vidí v časovém omezení následků odsouzení a v tom, že drobné přestupky přikázány budou soudům lidovým, jichž odsouzení by nepřinášelo ztrátu zachovalosti. —Ač návrhy tyto nejsou stylisovány zcela jasně, není pochyby, že ztráta zachovalosti, jež je arciť zároveň opatřením zabezpečovacím, může paralysovati snahu, kterou jest nesen moderní výkon trestu na svobodě, neztěžovati zločinci návrat k svobodnému životu, nýbrž naopak mu jej usnadniti. Tvrdosti platného práva — a to i po vydání zákona ze dne 21. března 1918, č.108. ř. z. — nepociťují se tak ostře snad jen proto, že jsou povolována hojnou měrou odčinění odsouzení cestou milosti. Kdyby schematická ustanovení platného práva nahrazena byla předpisy pružnějšími, umožňujícími v širší míře volnou úvahu jednotlivého případu soudem, vrátila by se značná část rozhodování o odčinění odsouzení soudu, jemuž dle povahy věci náleží, řízení by se urychlilo a hlava státu byla by zbavena rozhodování ve věcech poměrně nepatrných. —ř.