Zprávy
Osecká katastrofa a reforma horního zákona. Vzrušeni z hornické katastrofy v Oseku již pominulo, takže s určitou objektivitou můžeme dnes posuzovati tuto strašnou událost. Hornictví je obor lidského zaměstnání s největší možností risika. Podle statistiky však — dík školení našich odborníků — jsou uhelné doly v Československu v hornictví celého světa zařaděny mezi oněmi státy, kde je nejméně smrtelných úrazů. Bezpečněji zařízeny doly než u nás jsou v Evropě pouze v Anglii, Francii a Německu. Bezpečnost dolů by se nezměnila jejich provozem ve státní správě. Že bylo třeba zvýšené bezpečnosti v dolech, ukazují legislativní práce v oboru horního práva. Již v minulém roce byla projednána novela k hornímu zákonu v senátě. Nyní právě toto usnesení senátu bylo podkladem k další úpravě horního zákona ve sněmovních výborech a plenu a osnova po schválení senátem stává se zákonem. Podstatou novelisace je »povinnost zabezpečení první pomoci při podnikových úrazech a nehodách«. Dále se stanoví prohlídky dolů báňskými úřady (jež dosud se konaly a byly povinné) bez odkladu i k žádosti závodní rady. Sazby pokut se zvyšují na desateronásobek dosavadní výměry. V návrhu čl. I. stanoví se pojem »nebezpečí většího rozsahu« a možnost odnětí horního oprávnění i s příslušenstvím, kteréžto oprávnění může převzíti stát. To je podstatné novum ještě s čl. III., podle něhož může býti zavedena vnucená správa báňského závodu, neděje-li se provoz s náležitým osazenstvem, je-li ohrožen veřejný pokoj a pořádek, při ohrožení života a zdraví zaměstnanců a z jiných ještě důvodů. Konečně dlužno upozorniti na čl. V., kde muže vláda z důvodu veřejného pořádku, bezpečnosti státu a provozu vyduti předpisy o »přiměřené jazykové způsobilosti závodních správсů, inženýrů a dozorců«. Doufáme, že toto nařízení bude také urychleně vydáno, neboť zvláště v tomto směru jsou značné stesky. Kdo jen poněkud přišel do styku s praktiky z oboru horního a hutního podnikání — ten ví, jak to tu vypadá po stránce národnostní. Ze státních a podnikově státních zaměstnanců je valná většina Čechů. Jinak je tomu v podnicích soukromých, kde se setkáme se značným procentem příslušníků menšiny německé, ba co je horšího s cizinci na význačných místech. Nedávná interpelace poslance Dubickýho ve sněmovně tomu zvláště nasvědčuje. O těch pak nelze všeobecně tvrdit, že ovládají státní jazyk tak, aby se mohli s dělnictvem dohovořili — neb to je opětně většinou české. Proto lze vítati čl. V., avšak ostrost opatření byla zmírněna vložením slova »přiměřené« jazykové způsobilosti. Největší obavu však nutno míti o bezpečnost a obranu státu. Tu bude hrát i průmysl horní a hutní význačnou roli. Proto jest trvati zásadně na obsazení míst vedoucích našimi příslušníky — Čechy. Vím ze zkušenosti, jak je to těžké, neboť německé závody nerady přijímají Čechy a také nezapracují je v některých specielních oborech. Mají-li pak povinnost nahraditi tuto cizozemskou sílu naším příslušníkem (i Němcem), stanoví pro něj takovou kvalifikaci, že podobný uchazeč se v celé republice nenajde. Proto nesmíme pouštěti tyto okolnosti ze zřetele a všem mladým kolegům doporučujeme nepřezírati horní právo.
Dr. H.