NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Č. 299.

Volný projev mínění tiskem: * Po dobu suspense čl. 13 zákl. zák. stát. ze dne 21. prosince 1867 č. 142 ř. z., vyslovené dle zákona ze dne 5. května 1869 č. 66 ř. z., není subjektivního práva volného projevu mínění a nelze na ochranu tohoto práva dovolávati se nejvyššího správního soudu.
(Nález ze dne 13. ledna 1920 č. 265.)
Věc: Alfréd Kern, vydavatel časopisu »Deutsche Zeitung Bohemia« v Praze (adv. Dr. E. Stern v Praze) proti ministerstvu vnitra (zast. min. místotaj. K. Rotterem) stran zastavení vydávání časopisu »Bohemie.«
Výrok: Stížnost zamítá se jako nepřípustná.
Důvody: Policejní ředitelství v Praze po opětovaných výstrahách a upozornění na nepřípustný způsob psaní časopisu »Deutsche Zeitung Bohemia« vydalo výměr ze dne 28. února 1919 č. 2642 S. II, řízený vydavatelstvu period, tiskopisu »Deutsche Zeitung Bohemia« do rukou vydavatele Alfreda Kerna tohoto znění: »Úřady objevily rozvětvenou činnost špionážní a propagační směřující k poškození českosl. republiky. Na základě dosud provedeného šetření byla zjištěna přímá spoluúčast Vaše v tomto směru. Z důvodu toho na základě stávající suspense čl. 13 st. zákl. zákona ze dne 21. prosince 1867 č. 142 ř. z. a na základě § 7 a) zákona ze dne 5. května 1869 č. 66 ř. z. zastavuji vydávání periodického tiskopisu »Deutsche Zeitung Bohemia«.
Odvoláním z tohoto výměru podaným nevyhověla ani druhá, ani třetí stolice, obě z důvodů ve výměru prvé stolice uvedených.
Proti rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 20. června 1919 č. 8051 S. II. obrací se stížnost k nejvyššímu správnímu soudu podaná, která naříkanému rozhodnutí vytýká, že jest nezákonné a že spočívá na neúplném řízení.
O stížnosti té uvážil nejvyšší správní soud toto:
Nejvyšší správní soud jest povolán rozhodovati o stížnostech na ochranu subjektivních práv. V té příčině není rozdílu mezi ustanovením § 2 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 a ustanovením § 2, č. 4 zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n., dle něhož na tento soud přešlo rozhodování o stížnostech přikázaných dosud dle čl. 3, lit. b) státního zákl. zákona ze dne 21. prosince 1867 č. 143 ř. z. bývalému soudu říšskému.
Dlužno tedy zkoumati, zdali se stěžovatel dovolává ochrany pro nějaké subjektivní právo a zdali volnost vydávati časopis jest vskutku obsahem subjektivního práva, jehož porušení stěžovatel tvrdí.
Základ práva tohoto podává ovšem ustanovení čl. 13 stát. zákl. zákona ze dne 21. prosince 1867 č. 142 ř. z., neboť předpis tento zaručuje státním občanům svobodu volného projevu mínění slovem, písmem, tiskem a obrazem v zákonných mezích, a dle formulace zákona dlužno zajisté svobodu tisku považovati za obsah subjektivního práva, požívajícího ochrany soudní. Leč čl. 20. téhož zákona vyhradil zvláštnímu zákonu, aby stanovil, kdy vládní moc smí suspendovati práva státními základními zákony zaručená, zejména také právo obsažené ve čl. 13.
Tento zvláštní zákon, t. j. zákon ze dne 5. května 1869 č. 66 ř. z., ustanovuje, že v případě války, nebezpečí bezprostředního vypuknutí války, v případě vnitřních nepokojů nebo rozsáhlých agitací velezrádných, ústavě i osobní integritě nebezpečných mohou býti dočasně i místně suspendována některá ustanovení základních zákonů státních o právech občanů, mezi nimi též čl. 13, zakládající právo volného projevu mínění a svobody tiskové. Suspense čl. 13 má pak dle § 7 zákona ze dne 5. května 1869 č. 66 ř. z. za následek, že správní úřad může zastaviti vycházení a rozšiřování tiskopisů. Výkon této pravomoci není vázán na žádné podmínky materielní a propůjčuje tedy zákon v případě suspense čl. 13 správním úřadům plnou akční volnost, která ani individuelními právy ústavním zákonem zaručenými nemá býti nijak obmezována. Z citovaných ustanovení čl. 20 st. zákl. zákona z 21. prosince 1867 č. 142 ř. z. a §§ 1 a 7 zákona ze dne 5. května 1869 č. 66 ř. z. plyne tedy jasně, že po dobu suspense čl. 13 st zákl. zákona č. 142 ř. z. ex 1867 nemůže býti řeči o právu volného projevu mínění tiskem, neboť existence takového práva nedá se nikterak srovnati ani s předpisy zákonnými, dle nichž nejen právo toto, nýbrž i normy je zakládající se suspendují, ani s plnou akční volností, která správním úřadům dle § 7 zákona z r. 1869 jest vyhražena.
Nařízením veškerého ministerstva ze dne 25. července 1914 č. 158 ř. z. byl na základě zákona ze dne 5. května 1869 č. 66 ř. z. vyhlášen stav výjimečný pro obvod celého bývalého státu rakouského a suspendován čl. 13 stát. zákl. zákona o základních právech občanů. Toto nařízení bylo dle čl. 2 zákona ze dne 28. října 1918 č. 11 sb. z. a n. zachováno v platnosti i ve státě československém pro celé státní území a zůstalo v platnosti až do vyhlášení nař. vlády ze dne 6. června 1919 č. 296 sb. z. a n. V době, kdy bylo zastavení vydávání časopisu »Deutsche Zeitung Bohemia« vysloveno, platilo tudíž min. nař. ze dne 25. července 1914 č. 158 ř. z. a trvala suspense čl. 13 o svobodě tisku. Suspensí tohoto ustanovení stát. zákl. zákona a po dobu této suspense mizí, jak svrchu vyloženo, i sám zdroj individuálních práv z tohoto zákona plynoucích.
Po dobu řečené suspense nemají práva tato existence a stěžovatel nemůže se proto soudní ochrany nějakého »práva« dovolávati. Jest tedy stížnost jeho jak dle § 2 zákona o správním soudu tak i dle § 2, č. 4 zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n. nepřípustnou, pročež ji slušelo odmítnouti.

Citace:

č. 299. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 77-79.